Suchoj Su-17M2 [kód NATO: Fitter-D]

Shrnutí historie celé vývojové řady Suchoj Su-17/20/22 lze nalézt v tomto článku

http://www.airwar.ru/enc/fighter/su17m2.html

Podle ruských pramenů a informací pilotů na ruských diskusních fórech varianta Su-17M2R neexistovala. Všechny sériové letouny Su-17M2, jejichž sériová čísla končila nulou nebo pětkou měly, podobně jako letouny Su-7BM/BKL/BMK, Su-17, Su-17M, za šachtou příďového podvozku další šachtu, ve které byl jeden fotoaparát AFA-39 pro kolmé snímkování. V internetové letecké encyklopedii Ugolok neba a dalších jsou u letounů Su-17/20/22 uváděny některé zastaralé informace, převzaté pravděpodobně z publikace Jefima Gordona a Dmitrie Komisarova "Suchoj Su-7/Su17 vydané v nakladatelství Midland Publishing v roce 2011, i když mezi prameny není uváděna. Já vycházím z nejnovější rozsáhlé monografie letounů Su-17, vydávané v letech 2011 a 2012 v časopise Aviacia i kosmonavtika včera, segodnja i zavtra od autorů Viktora J. Markovského a Igora V. Prichodčenka. V ní se v čísle 5 z roku 2012 uvádí že kontejner KKR byl vyvinut samotnou konstrukční kanceláří P.O. Suchoje a že měl být původně určen jen pro exportní varianty. První letové zkoušky na Su-20 byly provedeny v roce 1975. Teprve na konci sedmdesátých let bylo rozhodnuto o jeho použití na letounu Su-17M3. Nová verze kontejneru byla v roce 1977 zkoušena nejdříve na Su-22 (exportní verze Su-17M2) a v roce 1979 na Su-17M3 a jeho exportní verzi Su-22M. Od roku 1979 ( 1980?) byla vyráběna i průzkumná varianta Su-17M3R, později Su-17M4R, a exportní Su-22MR, Su-22M3R a Su-22M4R. Pokud si to zákazník přál, byly tyto letouny přímo dodávány v průzkumné variantě (pro sovětské a československé letectvo), všechny letouny ale mohly být přebudovány u útvarů na stíhací bombardovací verzi a naopak, protože všechny letouny už měly zabudovanou kabeláž pro ovládání kontejneru. O variantě Su-17M2R se v monografii nemluví, ostatně jejich výroba byla ukončena v roce 1977.