Maeda Ku 6

Projekt okřídleného tanku Kuro - Sha

Zájem o výsadkové síly lze vysledovat minimálně od roku 1917. Útvary výsadkářů, shazované na padácích, mohly být vysazeny i v oblastech těžko dostupných běžným pozemním vojskům a také obcházet opevnění, provádět průzkum nebo odrážení útoku ze včas zjištěných přístupových cest. Kromě toho potenciální možnost vysazení výsadkářů kdekoliv na bojiště nutí nepřítele vyčleňovat síly k obraně proti možnému výsadku a tak oslabovat vojska. Nicméně za takové výhody je nucen platit palebnou sílou, která je mnohem menší oproti pozemnímu vojsku, a výraznou závislostí na zásobování zvenku a v důsledku toho i nemožnosti dlouho podporovat vlastní bojeschopnost.

V létech druhé světové války se výsadkové vojsko uplatňovalo u všech jejích hlavních účastníků a ve snaze poskytnout těmto složkám velkou palebnou sílu vytvářely speciální výstroj i výzbroj. Například jako dělostřelectva se používaly dělostřelecké systémy, přizpůsobené pro shazování z letadel na padácích: v USA to byla 75mm vlečená houfnice M1A1, a v Německu 75mm spolehlivé dělo 7.5cm LG 40.

Výsadkáři ale používali upravené nebo zvlášť vyvinuté modely střelných zbraní. Tak u Američanů ve výzbroji byla 7,62mm karabina M1A1, a u Japonců výsadková skládací vojenská puška typ 2. Nehledě na vybavení ruční a dělostřeleckou výzbrojí výsadkové vojsko pociťovalo vážný nedostatek ve vybavení obrněnou technikou. Proto se v každé z těchto zemí objevovaly projekty tanku pro výsadkáře. Hlavní problém spočíval v společné dopravě tanků i vojska na bojiště. Můžeme proto vidět téměř paralelní vývoj s velmi podobnými výsledky - Antonov A-40 (KT, Křídla tanku) (SSSR), Raul Hefner Rotabuggy a Rotatank (Velká Británie), Baynes Bat (Velká Británie), John Walter Christi M1932 (USA)

Požadavky vyvinout tank pro výsadkové vojsko se objevovaly i u Japonců. V létech druhé světové války se v Japonsku výsadkové oddíly vyskytovaly jak u císařské armády - tejsin sjudan ((挺進集団)), tak i u císařského loďstva - kajgun kutej (海軍空挺). Poprvé byly armádní a námořní oddíly vysazeny v roce 1942 během bojů v Holandské Východní Indii. Na rozdíl od Němců, Angličanů i Američanů však Japonci nevybavovali své výsadkové oddíly značnějším množstvím specializované těžké výzbroje. Je možné, že to bylo vyvoláno i tím, že japonští parašutisté byli jen zřídka nasazováni podle svého určení. Namísto toho byli většinou využíváni v roli lehké pěchoty, jako například němečtí "padákoví myslivci". Nicméně u císařské armády i u císařského loďstva byly zvažovány cesty ke zvyšování bojové síly výsadkových jednotek a jedním z těchto záměrů byl projekt tanku, který se mohl sám dopravit na bojiště na křídlech.

V roce 1943 byl oddělení leteckého výzkumu firmy Maeda zadán úkol vyrobit křídla, která by tvořila kluzákovou část zbraně. Budoucímu kluzáku štáb leteckých sil císařské armády přidělil označení Ku-6. Tank byl navržen a vyroben společností Mitsubishi a dostal označení So-Ra (nebo také Sora-Sha [空戦車] - Nebeský tank). Vzhledem k riziku možného chaosu v označování štáb leteckých sil císařské armády použil kombinaci Kuro-Sha, kde "Ku" označovalo kluzák Ku-6, "ro" - 6 a "Sha" - tank.

Tank So-Ra společnosti Mitsubishi byl v podstatě tančíkem, jehož hmotnost i s posádkou dvou osob (mechanikem-řidič/pilot a velitel/střelec) obnášela 2812 kg. Věž byla umístěna za mechanikem-řidičem/pilotem, jehož kabina byla opatřena třemi rozměrnými otvory se závěsnými dvířky, zajišťujícími do jisté míry výhled při přistávání. Informace o pancéřování nejsou k dispozici, odhady vycházejí z analogie s obdobnými japonskými lehkými tanky. Pancéř pravděpodobně nepřekračoval 6-12 mm tloušťky pancíře lehkého tanku typ 95 Ha-Go, který později využívalo japonské výsadkové vojsko.

Pro tank So-Ra byly navrženy tři varianty výzbroje:
• - 37mm dělo (například, 37mm dělo typ 94 používané na tanku Ha-Go),
• - kulometná výzbroj (buď lehký 7,7mm kulomet, nebo nějaký těžší),
• - plamenomet.
Pohonná jednotka měla být tvořena vzduchem chlazeným motorem o výkonu 50 ks, což podle propočtů mělo umožnit tanku So-Ra vyvinout maximální rychlost po silnici 42 km/hod .

Kluzáková část - Maeda Ku-6 - je interpretována minimálně dvěma způsoby, jelikož původní projekt doposud není znám - projektová dokumentace buď nepřežila válku, nebo doposud nebyla nalezena.

První (patrně starší) verze předkládá představu nosníku ocasních ploch, namontovaných k zadní části tanku a křídel, upevněných k trupu So - Ra po obou stranách věže. U této verze byly VOP instalovány na vrchní části SOP. Mechanik-řidič/pilot ovládal řídící plochy pomocí lan, protažených z tanku. V čelní části trupu tanku bylo umístěno oko upevnění tažného lana.
Druhá verze So-Ra byla vybavena stojinami, umístěnými po obou stranách trupu. K vrchním částem stojin bylo připevněno křídlo, se kterým byly zároveň spojeny dva nosníky. Zadní části nosníků byly vybaveny svislými ocasními plochami a mezi sebou spojeny nízko uloženými vodorovnými ocasními plochami. V podstatě v této variantě So-Ra musel být umístěn pod křídlem.

Při přistávání tank musel odhodit křídla a postupovat společně s výsadkáři.

V rokce 1945 byl Ku- 6 dokončen, a společnost Mitsubishi vyrobila maketu So –Ra v měřítku 1 : 1. V průběhu krátké doby byly provedeny letové zkoušky, během kterých, jak se předpokládá, byla používána maketa, naložená do hmotnosti 2812 kg, aby tak imitovala hmotnost skutečného tanku So-Ra. Jako tažný stroj byl použit bombardovací letoun Mitsubishi Ki-21. Zkoušky brzo prokázaly problémy koncepce. U Kuro-Sha byly vážné problémy s ovládatelností za letu, mechanik-řidič/pilot měl nedostačující výhled a přistávání bylo mimořádně těžké.

Dalším problémem bylo to, že So-Ra nemohl vzdorovat těžším a silnějším tankům. Jakýkoliv potenciální užitek Ku-6 poklesl na minimum s příchodem kluzáku Kokusai Ku-7 Manazuru (真鶴- Jeřáb, spojenecké kódové označení "Buzzard"), jehož konstrukce byla zahájena v roce 1942, a jehož první vzlet se uskutečnil v srpnu 1944. Nosnost kluzáku Ku-7 dosahovala 7257 kg a rozměry trupu letadla umožňovaly dovnitř umístit lehký tank Ha-Go, váha jehož obnášela 6713 kg. V souvislosti se zřejmými problémy Kuro-Sha bylo směrnicí císařské armády schváleno rozhodnutí zastavit práce na tomto návrhu a soustředit se na Ku-7.

Prameny:
alternathistory.org.ua

https://pl.wikipedia.org/wiki/Maeda_Ku-6

books.google.cz
https://en.wikipedia.org/wiki/Maeda_Ku-6
www.resboiu.ro

Předpokláaný vzhled první verze stroje

Stručný popis:
Japonská armáda se v době, kdy se připravovala na další expanzi v Číně a později také v Tichomoří, zcela vážně zabývala ideou létajícího tanku nebo kluzáku, schopného přepravit takový tank.
Podobnou úlohu řešili např. konstruktéři v SSSR, kteří pracovali na obdobném projektu AT-40 KT.


Továrna Mitsubishi navrhla a záhy vyrobila pro tento účel lehký tančík Ku-Ro, tančík byl aerodynamicky tvarovaný a měl závěsy, do kterých se dala upevnit křídla a ocasní plochy. Výzkum probíhal od roku 1939 a trval přes celou válku, až byl nakonec celý projekt ukončen, protože Císařská armáda podobný stroj již nepotřebovala. Zřejmě byl postaven pouze jeden prototyp, ale nedokázal jsem zjistit zda byl proveden nějaký vzlet.