Zörgiebel, Karl Friedrich

Polizeipräsident Karl Friedrich Zörgiebel


Polizeipräsident in Berlin (berlínský policejní president)




(Zörgiebel, v civilu, s velitelem berlínské Schupo plukovníkem Heinsbergem na fotografii v Arbeiter-Illustrierte Zeitung)



Karel Friedrich Zörgiebel se narodil 30. září 1878 v Mohuči. Tento vyučený bednář byl od roku 1901 členem SPD. Tuto stranu zastupoval v letech 1919 až 1920 v pruském zemském sněmu (Preußische Landesversammlung) a poté po dobu čtyř let i v říšském sněmu (Reichstag).


Po čase vyměnil poslaneckou kariéru za policejní. Do roku 1926 pracoval jako kolínský policejní president. V roce 1926 se jeho působiště změnilo, nastoupil do funkce berlínského policejního presidenta. Byl tvrdý a nekompromisní v postihování přečinů komunistů i nacistů, za což si policie získala nenávist od obou hnutí: komunisté jí spílali do Zörgieblových kozáků a nacisté do krvavých psů. I přes tento nebojácný přístup ale politicky motivovaného násilí přibývalo.


Jeho působení v této funkci je v širším povědomí spojeno především s "krvavým májem 1929" (Blutmai 1929). V prosinci 1928 byl vydán za účelem udržení veřejné bezpečnosti zákaz demonstrací. Zörgiebel neustoupil v dubnu 1929 tlaku na odvolání zákazu. Obával se nepokojů během májových oslav (tehdy nešlo o uzákoněný svátek), daly se předpokládat střety mezi příznivci KPD a NSDAP. KPD reagovala na nezrušení zákazu výzvou k "mírové" masové demonstraci, čímž vlastně vyzývala k porušení zákona.


Výzvu KPD uposlechly tisíce dělníků z berlínských předměstských čtvrtí a pokusily se proniknout do středu města. Do cesty se jim postavilo celkem 13 000 policistů a došlo ke krvavým střetům mezi demonstranty a zasahujícími policisty. Boje se vyhrotily a došlo i na barikády a střelbu do davu. Násilné akce demonstrantů vedl RFB (Roter Frontkämpferbund). Nakonec došlo až k vyhlášení výjimečného stavu v Neuköllnu a Weddingu (tradiční "rudé" berlínské čtrvti).




(scéna z májových nepokojů na fotografii v Arbeiter-Illustrierte Zeitung)



Výsledkem třídenních nepokojů bylo 33 mrtvých, 200 zraněných, 1 200 zatčených lidí a zákaz RFB. Zákaz se posléze rozšířil v celém Německu. Komunisté vyhlásili jednání Zörgiebela a vlastně SPD obecně za zradu dělnického hnutí a vyhlásili (zcela v duchu již existující oficiální linie Kominterny) boj proti tzv. sociálfašismu jako hlavní cíl své příští politiky. Tento vzájemný boj mezi dvěmi levicovými stranami samozřejmě vyhovoval NSDAP - síly protivníka se tříštily. Sami sociální demokraté mluvili o komunistickém májovém pokusu o povstání (Mai-putsch).



Zörgiebel nebyl tvrdý jen doleva, ale i doprava. Byl to on, kdo se velkou měrou zasloužil o několikaměsíční zákaz NSDAP v Berlíně po velkých výtržnostech v letech 1927-1928 a o červnový zákaz nošení uniforem SA. Nicméně začínal postupně převládat názor, že se časem opotřeboval a že se snaží potlačovat více komunistický RFB než nacistický SA (Sturmabteilung). Posledním impulsem byly události z 13. října 1930. Ten den se konalo první zasedání nového říšského sněmu a berlínská bezpečnostní policie měla mnoho práce se zajištěním pořádku a bezpečnosti v okolí budovy. Toho využili převážně mladí radikálové, převážně členové NSDAP k rozbíjení výloh židovských obchodů na Postupimském náměstí a Lipské třídě. Policie na místo sice dorazila, ale příliš pozdě na to, aby tomuto politickému vandalismu dokázala zabránit. A tak, přestože bylo zatčeno přes sto osob, byl Zörgiebel deset dní poté odvolán a na jeho místo se z funkce pruského ministra vnitra vrátil Albert Grzesinski.


Po druhé světové válce se zúčastnil obnovy policejního sboru. V letech 1947-1949 zastával funkci zemského policejního presidenta (Landespolizeipräsident) ve spolkové zemi Porýní-Falc. Za své zásluhy obdržel Spolkový záslužný kříž (Bundesverdienstkreuz).


Zemřel 14. března 1961 v Mohuči.



Po Karlu Friedrichovi Zörgiebelovi je pojmenováno několik ulic, např. Zörgiebelweg v berlínské čtvrti Špandava (Spandau).