Suchoj Su-17M [kód NATO: Fitter-C]

Sukhoi Su-17M / Сухой Су-17М
     
Název:
Name:
Suchoj Su-17M Sukhoi Su-17M
Originální název:
Original Name:
Сухой Су-17М
Kategorie:
Category:
stíhací-bombardovací letoun fighter-bomber aeroplane
Výrobce:
Producer:
DD.MM.1971-DD.MM.1975 Dálněvýchodní strojírenský závod, Komsomolsk na Amuru /
Období výroby:
Production Period:
DD.MM.1971-DD.MM.1975
Vyrobeno kusů:
Number of Produced:
251
První vzlet:
Maiden Flight:
28.12.1971 (prototyp S32M-1)
Osádka:
Crew:
1
Základní charakteristika:
Basic Characteristics:
 
Vzlet a přistání:
Take-off and Landing:
CTOL - konvenční vzlet a přistání CTOL - conventional take-off and landing
Uspořádání křídla:
Arrangement of Wing:
jednoplošník s měnitelnou geometrií křídla monoplane with variable geometry wing
Uspořádání letounu:
Aircraft Concept:
klasické conventional
Podvozek:
Undercarriage:
zatahovací retractable
Přistávací zařízení:
Landing Gear:
kola wheels
Technické údaje:
Technical Data:
 
Hmotnost prázdného letounu:
Empty Weight:
9880 kg 21782 lb
Vzletová hmotnost:
Take-off Weight:
? kg ? lb
Maximální vzletová hmotnost:
Maximum Take-off Weight:
18120 kg 39948 lb
Rozpětí:
Wingspan:
13,681) m 44ft 10,58in 1)
Délka:
Length:
18,726 m 61ft 5,24in
Výška:
Height:
4,857 m 15ft 11,22in
Plocha křídla:
Wing Area:
38,492) m2 414.3 2) ft2
Plošné zatížení:
Wing Loading:
? kg/m2 ? lb/ft2
Pohon:
Propulsion:
 
Kategorie:
Category:
jednoproudový turbojet
Počet motorů:
Number of Engines:
1
Typ:
Type:
Ljulka AL-21F (neskôr AL-21F-3), ťah 76,49 kN (109,83 kN s forsážou) Lyulka AL-21F (later AL-21F-3), thrust 17195 lbf (24692 lbf with afterburner)
Objem palivových nádrží:
Fuel Tank Capacity:
3630 kg 8003 lb
Výkony:
Performance:
 
Maximální rychlost:
Maximum Speed:
1350 km/h v m mph in ft
Cestovní rychlost:
Cruise Speed:
? km/h v ? m ? mph in ? ft
Rychlost stoupání:
Climb Rate:
220 m/s 43307.1 ft/min
Čas výstupu na výšku:
Time to Climb to:
? min do ? m ? min to ? ft
Operační dostup:
Service Ceiling:
15200 m 49869 ft
Dolet:
Range:
1350 km 838.9 mi
Maximální dolet:
Maximum Range:
2500 km 1553.4 mi
Výzbroj:
Armament:
2 x 30mm kanón NR-30 (2x 80 nábojov)

3000 kg výzbroje na 6 závesníkoch (od 63. série 4000 kg na 8 závesníkoch)
- rakety R-60
- rakety Ch-23 (2 ks, od 70. série)
- rakety Ch-25 (od roku 1973)
- rakety Ch-28 (1 ks, od roku 1974)
- bomby do kalibru 500 kg
- bloky neriadených rakiet UB-32-57, UB-16-57UM, B-8M-1, S-25 (APU-68U)
- strelecký kontajner UPK-23-250, SPPU-22-01
- kazetový kontajner KMGU-1, KMGU-2
- zápalné nádrže ZB-500, ZB-500Š
2 x 30mm gun NR-30 (2 x 80 rounds)

6614 lb on 6 pylons (from 63rd serie 8818 lb on 8 pylons)
- missiles R-60
- missiles Kh-23 (2 pcs, from 70th series)
- missiles Kh-25 (from 1973)
- missile Kh-28 (1 pc, from 1974)
- bombs to 500 kg calibre
- unguidet missile containers UB-32-57, UB-16-57UM, B-8M-1, S-25 (APU-68U)
- gun container UPK-23-250, SPPU-22-01
- cluster container KMGU-1, KMGU-2
- incendiary tanks ZB-500, ZB-500Sh
Uživatelské státy:
User States:
Poznámka:
Note:
Zhrnutie informácií o vývoji typovej rady v článku


Kód NATO: Fitter-C


Exportná verzia: Suchoj Su-20



1) pri nastavení krídla v uhle 30°, 10,025 pri nastavení v uhle 63°
2) pri nastavení krídla v uhle 30°, 34,45 m2 pri nastavení v uhle 63°
Information about development in article


NATO code: Fitter-C


Export version: Sukhoi Su-20



1) pri nastavení krídla v uhle 30°, 10,025 pri nastavení v uhle 63°
2) pri nastavení krídla v uhle 30°, 34,45 m2 pri nastavení v uhle 63°
Zdroje:
Sources:
Markovskij Viktor, Prochodčenko Igor: Istrebiteľ-bombardirovščik Su-17; Armada 21; Eksprint 2000
URL : https://www.valka.cz/Suchoj-Su-17M-kod-NATO-Fitter-C-t41172#158957 Verze : 0

Su-17M


Novou verzi stíhacího bombardovacího letounu, odvozeného od Su-17, s prozatímním označením Su-21, začala konstrukční kancelář P. O. Suchoje vyvíjet v roce 1969. Od počátku vývoje Su-17 bylo zřejmé, že je nutno vyměnit motor AL-7F1 za modernější. Zvažovaly se různé typy, nakonec byl zvolen motor AL-21F, který začala konstrukční kancelář Archipa Ljulky vyvíjet v roce 1965 a v roce 1969 měla být zahájena jeho sériová výroba. Byl ale přednostně určen pro budoucí Su-24. První verze motoru ale neměla potřebný tah a začátek výroby se posunul až na rok 1970. Po dlouhých peripetiích a několika leteckých katastrofách byl nakonec vyvinut nový motor AL-21F3, do jehož konstrukce se promítly i informace z motoru J79-GE, ukořistěného ve Vietnamu.

Nový motor byl nejen úspornější ve spotřebě paliva, ale měl i menší rozměry a hmotnost. V projektu nového letounu s továrním označení S-32M, nazvaným později Su-17M, se proto odrazilo několik změn. Dělící rovina mezi přední a zadní částí trupu se posunula o 1500 mm dozadu z přepážky č. 28 na přepážku č. 34. Celková délka trupu zůstala stejná, takže před motorem se vytvořil prostor pro další palivovou nádrž. Zadní část trupu měla poněkud menší průměr, takře se zmenšilo i rozpětí plovoucího stabilizátoru a výška svislé kýlovky. Vzhledem k předpokládané menší přistávací rychlosti byl dvoukopulový padák zaměněn za jednokopulový ve schránce pod směrovým kormidlem, která byla převzata z letounu Su-15. Pod směrovku se přesunula z vrcholu kýlu, pro lepší přístup, i zadní anténa Pion. Na přední části trupu zmizely žebrované otvory odvětrávání přepouštěcích pasů protipumpážního systému motoru AL-7F1 a rovněž dva malé kryty kabeláže, která byla přesunuta pod hlavní trupový kryt na horní straně trupu. U prvního prototypu ještě byla záložní PVD-7 na pravé straně přídě trupu, druhý prototyp a sériové letouny ji už měly na levé straně přídě. První sériové letouny měly pod trupem jen dva závěsníky pro výzbroj.

Na křídle byly provedeny jen malé změny. První prototyp měl pouze jeden aerodynamický hřeben na konci pevné části křídla, druhý prototyp a sériové letouny už měly na horní straně každé poloviny pevné části křídla dva aerodynamické hřebeny. Použitím kvalitnější oceli pro výrobu nosníků křídla se zvýšilo maximální přípustné přetížení při úhlu šípu 63° na 7 g. Upravena byla i synchronizační hřídel mezi oběma polovinami pohyblivé části křídla. Použitím kvalitnější oceli se zvýšila únosnost vnitřních křídlových závěsníků na 500 kg každý, takže celková únosnost výzbroje u prvních sérií vzrostla na 3000 kg.

Kužel vstupního ústrojí byl zasunut více do vzduchvého kanálu, čímž se zmenšilo průtočné množství vzduchu k motoru. Jeho chod při nadzvukovém letu se zkrátil na třetinu.

Při pozemních zkouškách se ukázalo, že posunutím motoru dozadu a přidáním další palivové nádrže se centráž letounu značně posunula dozadu. Částečně se to podařilo kompenzovat přidáním pancéřových plátů na vnitřní stěnu vzduchového kanálu na bocích pilotní kabiny. Na prvních sériových letounech byla ještě možná v provozu záměna kol na hlavním podvozku za ocelové lyže, na pozdějších sériích už od tohoto bylo upuštěno.

Palivový systém letounu byl upraven. Palivová nádrž č. 1, 2 a 4 byly nyní konstruovány jako integrální, pouze sběrná nádrž č. 3 zůstala měkká gumotextilní. Obsah trupových nádrží se tím zvýšil více jak o 1000 litrů. Křídlové úseky zůstaly stejné.

Značně se změnila i hydraulická soustava draku letounu. Místo tří okruhů byly instalovány pouze dva, které se vzájemně plně zálohovaly. Původně se předpokládala i modernizace avioniky, ta nakonec byla převzata ze staršího Su-17.

Vojenská komise požadovala vyzbrojení letounu novými protizemními řízenými střelami. Ty byly do výzbroje letounu zařazeny až v průběhu výroby.

Výrobní dokumentace nového Su-17M byla v roce 1970 přesunuta do výrobního závodu v Komsomolsku na Amuru a v září 1971 byla dokončena výroba prvního prototypu (předsériového letounu) S-32M-1. Ten byl opět letecky převezen na letiště ve městě Žukovskoje u Moskvy, kde první prototyp vykonal 28. prosince 1971 první let. Už 30. prosince 1971 byl do Žukovského převezen i druhý prototyp S-32M-2. V průběhu zkoušek obou prototypů byl druhý S-32M-2 ztracen při havárii v červnu 1972. Při zkouškách byl zjištěn nárůst doletu o 60%, v malých i velkých výškách narostl až o 1000 km(!).

Výroba Su-17M začala ve výrobním závodě v Komsomolsku na Amuru v roce 1972. Bylo pro ně zvoleno nové číslování sérií, první sériový letoun měl výrobní číslo 5201. První sériové letouny měly nové posilovače řízení výškovky, maximální povolená přístrojová rychlost s křídlem 63° byla zvýšena až na 1350 km/hod. Od 63. série byl zvýšen počet závěsníků na trupu na čtyři a celková únosnost výzbroje vzrostla na 4000 kg. Konfigurace závěsníků na trupu mohla být změněna i na pouze dva závěsníky (označené 1S a 2S), zejména při zavěšení přídavných nádrží a použití raketové výzbroje. Pro zefektivnění bombardování byl letoun vybaven až 4mi sdruženými závěsníky MBD-3, takže letoun mohl unést až 20 pum ráže 100 kg nebo 10 pum ráže 250 kg. Do výzbroje letounu byly zařazeny i neřízené rakety S-8 a těžké S-25. Ostatní neřízená a kanónová výzbroj zůstala stejná jako na Su-17.

Od 70. výrobní série mohl letoun nést dvě protizemní řízené střely CH-23 (později CH-23M). Rádiová naváděcí aparatura Delta byla umístěna do vstupního kužele na přídi trupu místo radiolokačního dálkoměru SRD-5M. Na pozdějších sériích byla umístěna do kontejneru, který se zavěšoval na pravý vnitřní křídlový závěsník.

Od roku 1974 byla do výzbroje letounu zařazena těžká protiradiolokační střela CH-28, která se zavěšovala na centrální závěsník pod trup. Vzhledem ke kapalinovému raketovému motoru měla ale dosah jen asi 35-40 km podle výšky odpalu. Řídící aparatura střely s označením Mětěl byla umístěna v kontejneru, který se zavěšoval na pravý vnitřní závěsník. Požadavek na zavedení laserem naváděné řízené střely CH-25 se nepodařilo naplnit, na jednom ze sériových letounů byly ale odzkoušeny. O možnosti nesení protiletadlových řízených střel R-3S se mezi publicisty vedou spory, ikdyž je známa fotografie letoun Su-17M "modrá 80" se čtyřmi R-3S. Letoun mohl pod trupem zavěsit dvě jaderné pumy malé ráže, na rozdíl od Su-17, který muhl nést jen jednu.

Celkem bylo v letech 1972 až 1975 vyrobeno 251 kusů letounů Su-17M. Staly se základem i pro první exportní verzí Su-20.

Zdroj:
Viktor J. Markovskij, Igor V. Prichodčenko: Istrebitěl-bombardirovščik Su-17, ubijca "duchov",vydavatelství Jauza, Eksmo 2013
Jefim Gordon, Dmitrij Komisarov "Suchoj Su-7/Su17", Midland Publishing 2011;
Viktor J. Markovskij, Igor V. Prichodčenko: Istrebitěl-bombardirovščik Su-17, Aviacia i kosmonavtika včera, segodnja i zavtra č. 10/2011.
URL : https://www.valka.cz/Suchoj-Su-17M-kod-NATO-Fitter-C-t41172#527294 Verze : 0
První prototyp S-32M-1 s výzbrojí.


Zdroj: viz výše

Suchoj Su-17M [kód NATO: Fitter-C] -


URL : https://www.valka.cz/Suchoj-Su-17M-kod-NATO-Fitter-C-t41172#527306 Verze : 0
http://www.airwar.ru/enc/fighter/su17m.html

Suchoj Su-17M [kód NATO: Fitter-C] -


Suchoj Su-17M [kód NATO: Fitter-C] -


Suchoj Su-17M [kód NATO: Fitter-C] -


URL : https://www.valka.cz/Suchoj-Su-17M-kod-NATO-Fitter-C-t41172#559627 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy


Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více