Main Menu
User Menu

Suchoj Su-17M [kód NATO: Fitter-C]

Sukhoi Su-17M / Сухой Су-17М

     
Název:
Name:
Suchoj Su-17M
Originální název:
Original Name:
Сухой Су-17М
Kategorie:
Category:
stíhací-bombardovací letoun
Výrobce:
Producer:
DD.MM.1971-DD.MM.1975 Dálněvýchodní strojírenský závod, Komsomolsk na Amuru /
Období výroby:
Production Period:
DD.MM.1971-DD.MM.1975
Vyrobeno kusů:
Number of Produced:
251
První vzlet:
Maiden Flight:
28.12.1971 (prototyp S32M-1)
Osádka:
Crew:
1
Základní charakteristika:
Basic Characteristics:
 
Vzlet a přistání:
Take-off and Landing:
CTOL - konvenční vzlet a přistání
Uspořádání křídla:
Arrangement of Wing:
jednoplošník s měnitelnou geometrií křídla
Uspořádání letounu:
Aircraft Concept:
klasické
Podvozek:
Undercarriage:
zatahovací
Přistávací zařízení:
Landing Gear:
kola
Technické údaje:
Technical Data:
 
Hmotnost prázdného letounu:
Empty Weight:
9880 kg
Vzletová hmotnost:
Take-off Weight:
? kg
Maximální vzletová hmotnost:
Maximum Take-off Weight:
18120 kg
Rozpětí:
Wingspan:
13,681) m
Délka:
Length:
18,726 m
Výška:
Height:
4,857 m
Plocha křídla:
Wing Area:
38,492) m2
Plošné zatížení:
Wing Loading:
? kg/m2
Pohon:
Propulsion:
 
Kategorie:
Category:
jednoproudový
Počet motorů:
Number of Engines:
1
Typ:
Type:
Ljulka AL-21F (neskôr AL-21F-3), ťah 76,49 kN (109,83 kN s forsážou)
Objem palivových nádrží:
Fuel Tank Capacity:
3630 kg
Výkony:
Performance:
 
Maximální rychlost:
Maximum Speed:
1350 km/h v m
Cestovní rychlost:
Cruise Speed:
? km/h v ? m
Rychlost stoupání:
Climb Rate:
220 m/s
Čas výstupu na výšku:
Time to Climb to:
? min do ? m
Operační dostup:
Service Ceiling:
15200 m
Dolet:
Range:
1350 km
Maximální dolet:
Maximum Range:
2500 km
Výzbroj:
Armament:
2 x 30mm kanón NR-30 (2x 80 nábojov)

3000 kg výzbroje na 6 závesníkoch (od 63. série 4000 kg na 8 závesníkoch)
- rakety R-60
- rakety Ch-23 (2 ks, od 70. série)
- rakety Ch-25 (od roku 1973)
- rakety Ch-28 (1 ks, od roku 1974)
- bomby do kalibru 500 kg
- bloky neriadených rakiet UB-32-57, UB-16-57UM, B-8M-1, S-25 (APU-68U)
- strelecký kontajner UPK-23-250, SPPU-22-01
- kazetový kontajner KMGU-1, KMGU-2
- zápalné nádrže ZB-500, ZB-500Š
Uživatelské státy:
User States:
Poznámka:
Note:
Zhrnutie informácií o vývoji typovej rady v článku


Kód NATO: Fitter-C


Exportná verzia: Suchoj Su-20



1) pri nastavení krídla v uhle 30°, 10,025 pri nastavení v uhle 63°
2) pri nastavení krídla v uhle 30°, 34,45 m2 pri nastavení v uhle 63°
Zdroje:
Sources:
Markovskij Viktor, Prochodčenko Igor: Istrebiteľ-bombardirovščik Su-17; Armada 21; Eksprint 2000
URL : https://www.valka.cz/Suchoj-Su-17M-kod-NATO-Fitter-C-t41172#158957Verze : 0
MOD

Su-17M


Novou verzi stíhacího bombardovacího letounu, odvozeného od Su-17, s prozatímním označením Su-21, začala konstrukční kancelář P. O. Suchoje vyvíjet v roce 1969. Od počátku vývoje Su-17 bylo zřejmé, že je nutno vyměnit motor AL-7F1 za modernější. Zvažovaly se různé typy, nakonec byl zvolen motor AL-21F, který začala konstrukční kancelář Archipa Ljulky vyvíjet v roce 1965 a v roce 1969 měla být zahájena jeho sériová výroba. Byl ale přednostně určen pro budoucí Su-24. První verze motoru ale neměla potřebný tah a začátek výroby se posunul až na rok 1970. Po dlouhých peripetiích a několika leteckých katastrofách byl nakonec vyvinut nový motor AL-21F3, do jehož konstrukce se promítly i informace z motoru J79-GE, ukořistěného ve Vietnamu.

Nový motor byl nejen úspornější ve spotřebě paliva, ale měl i menší rozměry a hmotnost. V projektu nového letounu s továrním označení S-32M, nazvaným později Su-17M, se proto odrazilo několik změn. Dělící rovina mezi přední a zadní částí trupu se posunula o 1500 mm dozadu z přepážky č. 28 na přepážku č. 34. Celková délka trupu zůstala stejná, takže před motorem se vytvořil prostor pro další palivovou nádrž. Zadní část trupu měla poněkud menší průměr, takře se zmenšilo i rozpětí plovoucího stabilizátoru a výška svislé kýlovky. Vzhledem k předpokládané menší přistávací rychlosti byl dvoukopulový padák zaměněn za jednokopulový ve schránce pod směrovým kormidlem, která byla převzata z letounu Su-15. Pod směrovku se přesunula z vrcholu kýlu, pro lepší přístup, i zadní anténa Pion. Na přední části trupu zmizely žebrované otvory odvětrávání přepouštěcích pasů protipumpážního systému motoru AL-7F1 a rovněž dva malé kryty kabeláže, která byla přesunuta pod hlavní trupový kryt na horní straně trupu. U prvního prototypu ještě byla záložní PVD-7 na pravé straně přídě trupu, druhý prototyp a sériové letouny ji už měly na levé straně přídě. První sériové letouny měly pod trupem jen dva závěsníky pro výzbroj.

Na křídle byly provedeny jen malé změny. První prototyp měl pouze jeden aerodynamický hřeben na konci pevné části křídla, druhý prototyp a sériové letouny už měly na horní straně každé poloviny pevné části křídla dva aerodynamické hřebeny. Použitím kvalitnější oceli pro výrobu nosníků křídla se zvýšilo maximální přípustné přetížení při úhlu šípu 63° na 7 g. Upravena byla i synchronizační hřídel mezi oběma polovinami pohyblivé části křídla. Použitím kvalitnější oceli se zvýšila únosnost vnitřních křídlových závěsníků na 500 kg každý, takže celková únosnost výzbroje u prvních sérií vzrostla na 3000 kg.

Kužel vstupního ústrojí byl zasunut více do vzduchvého kanálu, čímž se zmenšilo průtočné množství vzduchu k motoru. Jeho chod při nadzvukovém letu se zkrátil na třetinu.

Při pozemních zkouškách se ukázalo, že posunutím motoru dozadu a přidáním další palivové nádrže se centráž letounu značně posunula dozadu. Částečně se to podařilo kompenzovat přidáním pancéřových plátů na vnitřní stěnu vzduchového kanálu na bocích pilotní kabiny. Na prvních sériových letounech byla ještě možná v provozu záměna kol na hlavním podvozku za ocelové lyže, na pozdějších sériích už od tohoto bylo upuštěno.

Palivový systém letounu byl upraven. Palivová nádrž č. 1, 2 a 4 byly nyní konstruovány jako integrální, pouze sběrná nádrž č. 3 zůstala měkká gumotextilní. Obsah trupových nádrží se tím zvýšil více jak o 1000 litrů. Křídlové úseky zůstaly stejné.

Značně se změnila i hydraulická soustava draku letounu. Místo tří okruhů byly instalovány pouze dva, které se vzájemně plně zálohovaly. Původně se předpokládala i modernizace avioniky, ta nakonec byla převzata ze staršího Su-17.

Vojenská komise požadovala vyzbrojení letounu novými protizemními řízenými střelami. Ty byly do výzbroje letounu zařazeny až v průběhu výroby.

Výrobní dokumentace nového Su-17M byla v roce 1970 přesunuta do výrobního závodu v Komsomolsku na Amuru a v září 1971 byla dokončena výroba prvního prototypu (předsériového letounu) S-32M-1. Ten byl opět letecky převezen na letiště ve městě Žukovskoje u Moskvy, kde první prototyp vykonal 28. prosince 1971 první let. Už 30. prosince 1971 byl do Žukovského převezen i druhý prototyp S-32M-2. V průběhu zkoušek obou prototypů byl druhý S-32M-2 ztracen při havárii v červnu 1972. Při zkouškách byl zjištěn nárůst doletu o 60%, v malých i velkých výškách narostl až o 1000 km(!).

Výroba Su-17M začala ve výrobním závodě v Komsomolsku na Amuru v roce 1972. Bylo pro ně zvoleno nové číslování sérií, první sériový letoun měl výrobní číslo 5201. První sériové letouny měly nové posilovače řízení výškovky, maximální povolená přístrojová rychlost s křídlem 63° byla zvýšena až na 1350 km/hod. Od 63. série byl zvýšen počet závěsníků na trupu na čtyři a celková únosnost výzbroje vzrostla na 4000 kg. Konfigurace závěsníků na trupu mohla být změněna i na pouze dva závěsníky (označené 1S a 2S), zejména při zavěšení přídavných nádrží a použití raketové výzbroje. Pro zefektivnění bombardování byl letoun vybaven až 4mi sdruženými závěsníky MBD-3, takže letoun mohl unést až 20 pum ráže 100 kg nebo 10 pum ráže 250 kg. Do výzbroje letounu byly zařazeny i neřízené rakety S-8 a těžké S-25. Ostatní neřízená a kanónová výzbroj zůstala stejná jako na Su-17.

Od 70. výrobní série mohl letoun nést dvě protizemní řízené střely CH-23 (později CH-23M). Rádiová naváděcí aparatura Delta byla umístěna do vstupního kužele na přídi trupu místo radiolokačního dálkoměru SRD-5M. Na pozdějších sériích byla umístěna do kontejneru, který se zavěšoval na pravý vnitřní křídlový závěsník.

Od roku 1974 byla do výzbroje letounu zařazena těžká protiradiolokační střela CH-28, která se zavěšovala na centrální závěsník pod trup. Vzhledem ke kapalinovému raketovému motoru měla ale dosah jen asi 35-40 km podle výšky odpalu. Řídící aparatura střely s označením Mětěl byla umístěna v kontejneru, který se zavěšoval na pravý vnitřní závěsník. Požadavek na zavedení laserem naváděné řízené střely CH-25 se nepodařilo naplnit, na jednom ze sériových letounů byly ale odzkoušeny. O možnosti nesení protiletadlových řízených střel R-3S se mezi publicisty vedou spory, ikdyž je známa fotografie letoun Su-17M "modrá 80" se čtyřmi R-3S. Letoun mohl pod trupem zavěsit dvě jaderné pumy malé ráže, na rozdíl od Su-17, který muhl nést jen jednu.

Celkem bylo v letech 1972 až 1975 vyrobeno 251 kusů letounů Su-17M. Staly se základem i pro první exportní verzí Su-20.

Zdroj:
Viktor J. Markovskij, Igor V. Prichodčenko: Istrebitěl-bombardirovščik Su-17, ubijca "duchov",vydavatelství Jauza, Eksmo 2013
Jefim Gordon, Dmitrij Komisarov "Suchoj Su-7/Su17", Midland Publishing 2011;
Viktor J. Markovskij, Igor V. Prichodčenko: Istrebitěl-bombardirovščik Su-17, Aviacia i kosmonavtika včera, segodnja i zavtra č. 10/2011.
URL : https://www.valka.cz/Suchoj-Su-17M-kod-NATO-Fitter-C-t41172#527294Verze : 0
První prototyp S-32M-1 s výzbrojí.


Zdroj: viz výše

Suchoj Su-17M [kód NATO: Fitter-C] -


URL : https://www.valka.cz/Suchoj-Su-17M-kod-NATO-Fitter-C-t41172#527306Verze : 0
https://www.airwar.ru/enc/fighter/su17m.html

Suchoj Su-17M [kód NATO: Fitter-C] -


Suchoj Su-17M [kód NATO: Fitter-C] -


Suchoj Su-17M [kód NATO: Fitter-C] -


URL : https://www.valka.cz/Suchoj-Su-17M-kod-NATO-Fitter-C-t41172#559627Verze : 0
MOD