Micubiši 1MF10

Mitsubishi 1MF10 7-Shi


Historie:
Specifikace námořního letectva označené 7-Shi lze považovat za první skutečně důsledně připravené. Například technické požadavky na palubní stíhací letoun, které Kaigun Koku Hombu sestavilo odrážely jistou krizi, kterou procházelo japonské námořní letectvo. Někteří vyšší důstojníci japonského námořního letectva si začali uvědomovat malou účinnost vlastního palubního stíhacího letectva. Japonské stíhačky té doby (počátek třicátých let minulého století) byly vysoce obratné a lehce ovladatelné dvouplošníky ovšem s malým doletem (nemohly tak poskytnout stíhací doprovod vlastním bombardérům) a poměrně slabou výzbrojí. Jejich účinné použití proti případnému útoku nepřátelských bombardérů na vlastní letadlové lodě bylo tak pochybné. Kvalita bombardovacího letectva, zejména pak pozemních bombardérů vzrůstala rok od roku. Naopak systém stíhací obrany založený na dalekohledech hlídek a rychlosti osádek palubních stíhaček při vzletu..., proto námořnictvo požadovalo stíhací letoun, který by tyto nedostatky již neměl. Existoval ještě jeden krajní směr - palubní letectvo zcela vypustit a místo něj zvýšit počet nesených bombardérů, tzn. zajistit obranu vlastních lodí včasnou eliminací nepřátelského loďstva. Nakonec se prosadil názor, že palubní letectvo musí být vyzbrojeno letounem, který bude nejen dobře stoupat, ale bude také dostatečně rychlý a jeho konstrukce bude schopná vydržet určité poškození v boji a poskytne jistou pevnostní rezervu. Co bylo však zásadní - mělo se jednat o jednoplošník!

Vedení továrny Mitsubishi Jukogyo Kabushiki Kaisha v Nagoji se rozhodlo odpovědět na tyto specifikace a pověřilo konstrukčními pracemi mladého inženýra Jiro Hirokoshiho, který se nedavno vrátil ze stáží po Evropě a USA. Asistencí byly pověřeni Eitaro Sano, Takanosuke Nakamura a Tomio Kubo. Konstrukční tým měl velké ambice, navrhl skutečně moderní stíhací letoun se slušnými výkony a přitom se jednalo již o ryze japonskou konstrukci. Výsledkem byl celokovový dolnoplošník s eliptickým křídlem lomeným do tvaru písmene W, Trup byl řešen jako poloskořepina, letoun byl viditelně inspirovaným zavalitým Boeingem P-26. Projekt byl námořnictvem přijat a továrna přistoupila ke stavbě prototypu, ten nesl označení 1MF10.
Továrna Nakajima Hikoki K. K. byla vytížena plněním jiných zakázek a tuto soutěž podcenila, její projekt představoval jen lehce upravený armádní hornoplošník Type 91.
Oba prototypy Mitsubishi 1MF10 přinesly také zklamání, neměly dobré letové vlastnosti, trpěly nestabilitou, která vycházela z nedodržení poměru mezi velikostí trupu a křídla, navíc oba prototypy havarovaly.


Kaigun Koku Hombu nakonec soutěž na stíhací letoun 7-Shi zrušilo, výkony obou konkurentů zůstaly daleko za představami a očekáváním námořního letectva. Bylo zřejmé, že přechod na novou koncepci jednoplošných stíhaček si vyžádá mnohem více času. Tím, že nebyla k dispozici vhodná náhrada za dvoplošnou stíhačku A2N Typ 90, muselo Kaigun Koku Hombu v roce 1933 zadat továrně Nakajima úkol, kterým chtělo pro své jednotky rychle získat výkonnější stíhačku než byl piloty oblíbený Typ 90. Tak vzniká 221 palubních stíhačů A4N1.


Konstruktér Jiro Hirokoshi se však z nezdaru této konstrukce poučil a vše využil později, když technické oddělení námořnictva specifikacemi 9-Shi požadovalo palubní stíhačku, ta potom dala vzniknout skvělému palubnímu stíhači A5M Claude.



Použité prameny:
Robert C. Mikesh a Shorzoe Abe, Japanese Aircraft 1910-1941, Putnam Aeronautical Books, rok 1990, ISBN: 1557505632
http://www.airtoaircombat.com/detail.asp?id=259
www.aviastar.org
archiv autora

Trojpohledový náčrtek a fotografie
Zdroj fotografie: avia.russian.ee