North American NA-50 (nesprávně označovaný jako NA-50A) byl jednosedladlový stíhací letoun, postavený firmou North American pro El Cuerpo de Aeronautica del Peru (CAP) na základě cvičného letounu NA-44/BC-1. Výsledkem bylo letadlo dobře ovladatelné, relativně snadno udržovatelné v bojových podmínkách a s pohodlnou a prostornou kabinou. Na podvěsech pod křídly mohlo nést čtyři pumy o celkové hmotnosti 200 kg, jako hlavní výzbroj byly použity dva synchronizované kulomety střílející skrz okruh vrtule.
Nasazení: Počátkem roku 1938 CAP zahájila přezbrojovací program a získala řadu typů letadel z mnoha zemí. Sedm NA-50 bylo objednáno peruánskou vládou 1. srpna 1938. Všech sedm stíhačů bylo dokončeno NAA počátkem roku 1939 a dostalo výrobní čísla 50-948 až 50-954. V únoru byly stroje dopraveny do Inglewoodu k testům a přebíracím letům. V březnu pak byly dopraveny parníkem do Peru. Po sestavení techniky NAA a CAP v ústředního arzenálu CAP stroje označené jako Toritos ("býčci") obdržely peruánské znaky, červenobíločervené pruhy na směrovce a kokardy na trupu a křídlech, na původní základní kovový povrch, pouze před kabinou byla černá plocha proti oslnění. Obdržely také označení XXI-41-1 až XXI-41-7. Poté se staly výzbrojí Escuadrilla 41 Escuadron de Caza XXI (Escuadrillas 42 a 43 měly Caproni Ca 114) na základně Teniente Coronel Ruiz v Chiclayu.
Když v roce 1941 došlo k další válce mezi Peru a Ekvádorem, byly v bojích nasazeny také Toritos. Od počátku roku se stupňovaly ekvádorské provokace. V březnu 1941 Ekvádor obsadil několik peruánských hraničních postů v Departmento Amazonas, 5. července 1941 pak došlo k další srážce mezi ekvádorskou vojenskou hlídkou a peruánskou domobranou. Peru v té době mělo silnou, dobře vybavenou armádu s asi 15 000 muži, zatímco Ekvádor měl jen 4 000 špatně vybavených vojáků soustředěných u hlavního města Quita kvůli obavám vlády z převratu.
Peruánské letectvo v podstatě nemělo v Ekvádoru soupeře. Pro chystanou peruánskou odvetu byla na základně Teniente Coronel Ruiz de Chiclayo vytvořena severní letecká skupina (Agrupamiento Aereo del Norte), která měla pro armádní operaci poskytovat letecké krytí. K tomu měla sloužit Escuadron de Bombardeo XI, podporovaná Escuadrillas 42 a 43 Escuadron XXI. NA-50 byly umístěny na letišti v Talaře, kde měly chránit tamější pevnost, ale 5. července dostal velitel Escuadrilly 41 Teniente Comondante (zástupce velitele) Antonio Alberti příkaz přemístit se k Tumbes a poskytovat leteckou podporu pozemním operacím.
Už 7 července mohla letka znovu operovat, stejného dne ale utrpěla svou první ztrátu, když se Teniente (poručík) Renan Elias na NA-50 XXI-41-2 snažil před přistáním manévrováním uvolnit zpod křídla zaseknutou bombu. Odjištěná bomba se dotkla křídla a letadlo bylo zničeno.
Hlavní peruánský úder měl dobýt zpět pohraniční posty u Zaramilly a odrazit ekvádorský protiúok. V ranních hodinách 23. července započala hlavní ofenziva ze základny v Mata Palo. Útok byl úspěšný a peruánská armáda se zmocnila ostrova Noblecilla a Angulu, Rancho Grande, La Bomby, Salinas a Bejucalu. Spolu s tím peruánská armáda také zaútočila na soustředění ekvádorských vojsk u Quebrada Seca a Rancho Chico. Tyto opěrné body měly napadnout NA-50, přičemž obě tyto pozice byly dobře chráněny protiletadlovými bateriemi.
V půl osmé ráno poručík Comandante Alberti a poručíci Fernando Parruad, Jose Quinones a Alferez (podporučík) Manuel Rivera odstartovali z Tumbes k útoku na Quebrada Seca a přes intenzivní protiletadlovou palbu zaútočili na kulometná hnízda, brzdící postup peruánské armády. NA-50 poručíka Quinonese byl zasažen střelbou jedné protiletadlové baterie poté, co kvůli útoku na ni klesl pod 300 m. Pak mu vypověděl motor, načež Quinones svůj stroj otočil a se svým strojem i se stále zavěšenými pumami do baterie narazil. Po ukončení bojových operací byl Quinones posmrtně vyznamenán.
Krátce potom bylo USA zprostředkováno příměří, ovšem jakmile američtí pozorovatelé odešli, Peru zahájilo bleskový útok na strategické pozice uvnitř jižního ekvádorského departmentu El Oro.
Když pak válka opravdu skončila podepsáním smlouvy z Ria v roce 1942, NA-50 z Escuadrilla 41 se vrátily na svou mírovou základnu v Chiclayu. V roce 1947 byly zbývající čtyři stroje přemístěny na základnu v Las Palmas, kde byly používány leteckou akademií pro výcvik stíhačů, dokud nebyly úplně odepsány v důsledku nedostatku náhradních dílů. Během tohoto období dostaly nová označení 250 až 253.
V roce 1954 pak byl na žádost důstojnické školy z uskladněných strojů opraven jeden letuschopný, FAP-251 (CAP se několik let předtím změnila na FAP, Fuerza Aerea Peruana), který pak až do své nehody roce 1961 létal na armádních leteckých dnech. Poté byl FAP-251, jediný zbylý NA-50, v roce 1965 umístěn na betonový podstavec na BA de Las Palmas jako památník Teniente Jose Quinonese.
