Piper PA-48 Enforcer

Cavalier Turbo Mustang III, Piper PE-1 Enforcer, Piper PA-48 Enforcer


Koncem šedesátých let společnost Cavalier (která nyní vlastnila práva na design Mustangu) začala zkoumat možnost nahrazení pístového motoru Merlin v Cavalier Mustangu II turbovrtulovým motorem. Majitel Cavalieru David Lindsay prosazoval použití motoru Lycoming T55, ale nebyl schopen žádný získat.


V roce 1968 společnost do letounu P-51D N6167U zastavěla turbovrtulový motor Rolls-Royce Dart 510 o výkonu 1,245 kW a zahájila s ním letové zkoušky pod označením Turbo Mustang III. Měl oproti předchozím verzím od Cavalieru radikálně zvětšený výkon, zvýšený užitečný náklad a snížené náklady za údržbu. Navzdory četným nabídkám o projekt americká armáda ani nikdo ze zahraničí neprojevil zájem. Nakonec Cavalier v roce 1970 prototyp a výhradní práva na vývoj Mustangu prodal společnosti Piper Aircraft Corporation. 4. listopadu 1970 byl prototyp Turbo Mustangu III doručen továrně Piper ve Vero Beach.


V té době zkušenosti USA z Vietnamu ukázaly, že je potřeba úsporný, výkonný letoun pro blízkou podporu a protipovstalecké operace, který by mohl být dodáván spojeneckým státům v rámci MAP. Tento projekt byl pojmenován Pave Coin. Ve snaze získat kontrakt společnost Piper podnikla mnohem ambicióznější konverzi, než byl Turbo Mustang- jeden jednosedadlový F-51D a jeden dvoumístný TF-51D byl vybaven turbovrtulovým motorem Lycoming T55-L-9 o výkonu 1831 kW. Projekt byl pojmenován Enforcer. Poprvé Enforcer vzlétl 19. dubna 1971. V té době už na projektu Enforcer pomáhal i zakladatel Cavalieru David Lindsay, jehož firma ve stejném roce zanikla.


Jednosedadlový drak byl továrnou označen jako PE-1, registrace FAA N201PE, dvoumístný PE-2 byl registrován N202PE. Enforcer byl vybaven plastovým pancířem a samotěsnícími nádržemi a stejně jako Mustang II měl palivové nádrže na koncích křídel. Typický "poznávací prvek" Mustangu, lapač vzduchu pod trupem, byl kompletně odstraněn a na levou stranu trupu před kabinu přibyl velký výfuk. Jednomístná kabina byla vybavena raketovým vystřelovacím sedadlem Yankee a křídla tentokrát nesla dokonce deset podvěsů, byly odstraněny pevné zbraně. Ještě před zahájením testů byl PE-2 ztracen při havárii v moři nedaleko pobřeží Floridy.


USAF testovalo PE-1 v roce 1971 a letadlo splnilo všechna očekávání, ale USAF neprojevilo zájem. Kongres však byl relativně úsporným letadlem velmi zaujat a v září 1981 dotlačil vojenské letectvo k uzavření smlouvy na dva nové prototypy s továrním označením PA-48 Enforcer, které vzlétly 9. 4. 1983 a 8. 7. 1983. Oba stroje byly testovány do srpna 1984 na leteckých základnách Eglin a Edwards. Pro stíhací piloty letectva, kteří je testovali, bylo otázkou prestiže létat na proudových strojích, a samozřejmě preferovali obrovské Fairchild A-10 Thunderbolt II. Navzdory úspěšným testům tak letectvo opět Enforcer odmítlo a letadla byla na konci roku 1986 vyřazena. Kdyby stroj testovali také armádní piloti, kteří by snad dokázali podobný stroj více ocenit, vše mohlo být jinak.


Podle některých zpráv snad nákup Enforcerů zvažovalo filipínské letectvo jako náhradu za své T-28 Trojan. Objednávka až 48 strojů však měla být podmíněna úspěchem projektu ve výběru USAF, a pro Piper bylo příliš riskantní zahájit výrobu na základě malé objednávky PAF.


Stále existují tři ze čtyř prototypů: původní PE-1 (N201PE) je stále rozebraný ve skladě, PA-48 N482PE by mě být na Edwards AFB a čeká na renovaci, PA-48 N481PE (48-350001) renovován byl a nyní by měl být v "Prototype Hangar" Národního muzea USAF na Wright-Patterson AFB v Daytonu.


Fotografie detailů na http://s96920072.onlinehome.us/AWA1/101-200/walk170_Piper%20Enforcer/walk170.htm.

...