Main Menu
User Menu

Nakadžima B3N1 7-Ši

Nakajima B3N1 7-Shi / 中岛 7-试 双翼机

     
Název:
Name:
Nakadžima B3N1 7-Ši
Originální název:
Original Name:
中岛 7-试 双翼机
Kategorie:
Category:
bombardovací letoun
Výrobce:
Producer:
DD.MM.1933-DD.MM.1933 Nakajima Aircraft Company, Ltd., Ōta /
Období výroby:
Production Period:
DD.MM.1933-DD.MM.1933
Vyrobeno kusů:
Number of Produced:
2
První vzlet:
Maiden Flight:
DD.MM.1933
Osádka:
Crew:
3
Základní charakteristika:
Basic Characteristics:
 
Vzlet a přistání:
Take-off and Landing:
CTOL - konvenční vzlet a přistání
Uspořádání křídla:
Arrangement of Wing:
dvouplošník
Uspořádání letounu:
Aircraft Concept:
klasické
Podvozek:
Undercarriage:
pevný
Přistávací zařízení:
Landing Gear:
kola
Technické údaje:
Technical Data:
 
Hmotnost prázdného letounu:
Empty Weight:
2000 kg
Vzletová hmotnost:
Take-off Weight:
3500 kg
Maximální vzletová hmotnost:
Maximum Take-off Weight:
3800 kg
Rozpětí:
Wingspan:
13,995 m
Délka:
Length:
10,010 m
Výška:
Height:
3,797 m
Plocha křídla:
Wing Area:
50,01 m2
Plošné zatížení:
Wing Loading:
70,00 kg/m2
Pohon:
Propulsion:
 
Kategorie:
Category:
pístový
Počet motorů:
Number of Engines:
1
Typ:
Type:
Nakadžima Hikari 2 vzduchem chlazený dvouhhvězdicový devítiválec o vzletovém výkonu 471 kW (640 k); v h= 2 800 m výkon 526 kW (715 k).
Vrtule: trojlistá kovová s pevným úhlem náběhu
Objem palivových nádrží:
Fuel Tank Capacity:
?
Výkony:
Performance:
 
Maximální rychlost:
Maximum Speed:
222 km/h v 2800 m
Cestovní rychlost:
Cruise Speed:
178 km/h v 1500 m
Rychlost stoupání:
Climb Rate:
4,2 m/s
Čas výstupu na výšku:
Time to Climb to:
12,0 min do 3000 m
Operační dostup:
Service Ceiling:
5500 m
Dolet:
Range:
1080 km
Maximální dolet:
Maximum Range:
? km
Výzbroj:
Armament:
1x pohyblivý kulomet Type 89 Model 1 ráže 7,7 mm na konci kabiny.

Pumový náklad:
1x torpédo Type 91 o hmotnosti 785 kg nebo průbojné pumy do hmotnosti 800 kg (2x 250 kg nebo 1x 800 kg).
Uživatelské státy:
User States:
-
Poznámka:
Note:
Tadeusz Januszewski a Kryzysztof Zalewski v knize Japońskie samoloty marynarski 1912-1945, tiel 2 uvádějí, že byl použit motor Nakajima Kotobuki 3
Letová vytrvalost: 6 hodin
Zdroje:
Sources:
Robert C. Mikesh a Shorzoe Abe, Japanese Aircraft 1910-1941, Naval Institute Press, Annapolis, rok 1990, ISBN: 1557505632
Tadeusz Januszewski a Kryzysztof Zalewski:"Japońskie samoloty marynarski 1912-1945; Lampart; rok 2000; ISBN 83-86776-00-05
http://www.airwar.ru/enc/bww1/b3n.html
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Nakadzima-B3N1-7-Si-t38970#147333Verze : 0
MOD

Nakajima B3N1


Nakajima Y3B


Plány rozvoje:
Na přelomu dvacátých a třicátých let japonské vojenské kruhy působí kladně na bouřlivý růst japonského průmyslu. Prudce vzrostly výrobní kapacity velkých dodavatelů letecké techniky, mluví se o "Velké trojce", což byly tyto společnosti - 三菱飛行機株式会社 – Mitsubishi Hikōki Kabushiki Kaisha (dále jen Mitsubishi), 中島飛行機株式会社 - Nakajima Hikōki Kabushiki Kaisha (dále jen Nakajima) a 川崎航空工機業株式会社 - Kawasaki Kōkūki Kōgyō Kabushiki Kaisha (dále jen Kawasaki). Koncem dvacátých let posiluje své pozice ještě společnost 愛知航空機株式会社 - Aichi Tokei Denki Kabushiki Kaisha (dále jen Aichi) otevřením nové továrny na letecké motory. V těchto japonských továrnách působí zahraniční konstruktéři a to jak Němci, tak Angličané a Francouzi. Japonští konstruktéři studují v zahraničí a tak počátkem třicátých let je vše připraveno k plánovanému růstu letectva. Do tohoto období spadá také založení letecké továrny v mandžuském Mukadenu.
Pro růst námořního letectva byl stanoven plán rozvoje, který stanovil počty jednotek, které bylo nutno vybudovat a velení japonského námořního letectva (海軍航空本部 Kaigun Kōkū Hombu) počátkem třicátých let sestavilo svůj první plán rozvoje. Tento plán byl vládou mírně korigován a přijat. Japonské námořnictvo se mělo stát skutečnou moderní silou. Nyní bylo nutno předat výrobcům letecké techniky technické požadavky na konkrétní kategorie letadel, k tomu posloužil systém Shizaku (zkráceně Shi). Tento systém byl zaveden v roce 1930, je v něm samozřejmě letopočet, tentokrát ve formě roku panování císaře, takže letouny, které velení námořního letectva požadovalo v roce 1931 byly uvedeny ve specifikacích 6-Shi. Toto označení zavedlo jednotnost v parametrech a technických požadavcích, slučovalo v sobě požadavky velení námořnictva na letadla od stíhaček až po cvičná letadla. Je to označení ročního vývojového programu. První ještě nesmělý pokus o formulování požadavků byly právě specifikace 6-Shi z roku 1931. Již následující rok technické oddělení Kaigun Kōkū Hombu formulovalo specifikace 7-Shi. Tyto specifikace již požadovaly všechny kategorie palubních letadel a ještě bombardéry pro pozemní základny. Ve specifikacích byly stanoveny nejen požadované výkony, ale také byly často určeny konkrétní typy motorů, které bylo možno použít, nebo byl upřesněn materiál, konstrukce apod.


Požadavek na palubní bombardér:
Výše zmíněné specifikace 7-Shi, vydané v dubnu 1932, zahrnovaly také kategorii palubních torpédových bombardérů, Kaigun Kōkū Hombu totiž během útoku na Šanghaj zjistilo, že bombardéry Mitsubishi Type 13 (B1M3) jsou již i přes proběhlé modernizace zastaralé (první vzlet byl v roce 1923). Námořní letectvo požadovalo po svých dodavatelích letoun, který měl být ryze japonskou konstrukcí. Do soutěže se přihlásily obě obeslané továrny Mitsubishi s prototypem 3MT10, Nakajima se svým továrně označeným prototypem Y3B, z vlastní iniciativy se přihlásil ještě třetí výrobce Aichi přihlásila prototyp letounu s továrním označením AB-8 jehož konstruktérem byl inženýr Takuchiro Gomei a nakonec Kaigun Kōkū-shō v Jokosuce (námořní arzenál) přihlásil vítězný letoun B3Y1.


Účastníci soutěže:
Soutěž proběhla v roce 1933, ne všechny konstrukční týmy splnily podmínku na ryze japonskou konstrukci, inženýr Hajime Matsuhara od Mitsubishi navrhl letoun 3MT10 pod vlivem konstrukcí britského Blackburnu a pohon obstaral dvanáctiválcový motor Rolls-Royce Buzzard, tento prototyp na začátku soutěže havaroval a byl ze soutěže vyřazen.
Aichi AB-8 byl poháněn francouzským motorem Lorriane Courlis, tím sice také nesplnil očekávání, ale zanechal u komise velice dobrý dojem.
Námořní arzenál v Jokosuce přihlásil svůj prototyp, byl to vlastně upravený a oblíbený Mitsubishi Typ 13. Úpravy spočívaly především ve výměně motoru, námořní komise však měla dosti zásadní výhrady k letovým vlastnostem a tak musel být prototyp přestavěn a touto přestavbou byl pověřen inženýr Gomei, protože další vývoj probíhal právě u Aichi.
Společnost Nakajima přihlásila do této soutěže své dva zajímavé prototypy B3N1.


Prototypy B3N1
Tento letoun byl asi jednou z nejzajímavějších konstrukcí mezi palubními bombardéry v japonském námořním letectvu. Konstruktéři továrny Nakajima navrhli velice zajímavě vypadající dvouplošník, který patrně zaujme každého tvarem křídel, tento tvar vycházel z tvaru křídla racka a měl zajistit letounu Y3B vysoký výkon. Horní křídlo svým "prolomením" zabezpečovalo zároveň dobrý výhled, spodní křídlo bylo obrácené a tak uchycení křídel tvořilo písmeno "X". Konstrukce trupu byla trubková, potažená plátnem. Pohonnou jednotkou byl hvězdicový devítiválec Nakajima Hikari, tento typ motoru však nebyl příliš spolehlivý a ani neposkytoval tomuto letounu dostatečný výkon. Motor Hikari poháněl třílistou kovovou vrtuli s pevným úhlem náběhu. Pro zkoušky bylo oběma prototypům přiděleno označení B3N1. Zkušební piloti k letadlu přistupovali se značnou nedůvěrou, příčinou byly velké rozměry a také hmotnost tohoto stroje byla značná. Důvodem pro zrušení B3N1 byl nevýkonný a nepříliš spolehlivý motor, díky kterému letoun nesplnil očekávané a požadované výkony. Jeden z prototypů byl zřejmě zničen při havárii.
Námořnictvo po zkouškách zrušilo nejen B3N1, ale také zastavilo práce na prototypech 3MT10 a AB-8 a pro neuspokojivé letové vlastnosti vítězného B3Y1 brzy vypsalo (1934) nové technické specifikace 9-Shi.


Poznámka:
Zajímavé bylo použití profilu racčího křídla v sovětském letectvu. Takové křídlo měl Polikarpov I-15, ale jeho nástupce I-152 je již neměl, ale také nedosahoval takových výkonů jako starší I-15, proto bylo osvědčené křídlo znovu použito u výkonného I-153, který patřil k nejvýkonnějším dvojplošníkům použitým v WWII.


Použité prameny pro celý příspěvek:
Rene J. Francillion Ph.D, Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, rok 1987, ISBN-13: 978-0870213137
Robert Mikesh, Japanese Aircraft 1910-1941 US Naval Institute Press, rok 1990, ISBN:10-1557505632
Tadeusz Januszewski a Kryzysztof Zalewski, Japońskie samoloty marynarski 1912-1945, tiel 2, Lampart, rok 2000, ISBN 83-86776-00-05
Tadashi Nozawa, Encyclopedia of Japanese Aircraft 1900-1945. Vol.5. Nakajima Aircraft,Shuppan-Kyodo rok 1983
http://www.airwar.ru/enc/bww1/b3n.html
http://www.j-aircraft.org/xplanes/
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Nakadzima-B3N1-7-Si-t38970#147500Verze : 2
MOD
Fotografie bombardéru Nakajima B3N1 je asi jediná, která se dochovala.
Nakadžima B3N1 7-Ši -


URL : https://www.valka.cz/Nakadzima-B3N1-7-Si-t38970#147337Verze : 0
MOD