Main Menu
User Menu

Claudius Pulcher, Publius

Publius Claudius Pulcher
(??? - mezi 249 a 246 př.n.l)


Datum jeho narození není známo - v jednom zdroji jsem narazil na údaj (bez udání pramene) 292 př.n.l., v žádném případě ho však nelze považovat za ověřený či pravděpodobnější než jiné roky. Jeho otcem byl Appius Claudius Caudex, který byl konsulem roku 264 př.n.l., v době kdy začala 1. punská válka. Publius získal cognomen Pulcher, což znamená "pohledný". Proslavil se však spíše svou zpupností.


Poté co byl roku 254 př.n.l. kurulským aedilem, roku 249 př.n.l. se stal konsulem. Římané v té době na Sicílii obléhali ze země i z moře kartáginský přístav Lylibaeum. S polovinou římské flotily od Lylibaea (konkrétně 124 lodí) s 10 000 čerstvými vojáky na palubě se konsul rozhodl nečekaně napadnout kartáginského admirála Adherbala v dalším sicilském kartáginském přístavu Drepanu, který měl toho času k dispozici pouze okolo 60ti plavidel.


Podle tradované legendy P. Claudius Pulcher před bitvou požádal věštce, aby z chování kuřat určili, jaký bude výsledek bitvy a tedy jesli se do ní má toho dne pouštět. Byla to před bitvou běžná praxe - kuřata se vypustila ze speciálních klecí a podle toho jak rychle se vrhla na připravené zrní se usuzovalo na výsledek střetnutí. V tomto případě prý ptáci absolutně odmítli zobat, což bylo pochopitelně to nejhorší znamení. Konsul proto zvolal: "Když nechtějí jíst, ať tedy pijí!" a nechal je naházet do moře. Do jaké míry měli na průběh následné bitvy vliv rozhněvaní bohové se nedá posoudit, nicméně konsul, který rozhodně nebyl zkušeným velitelem, k jejímu výsledku svými rozhodnutími významně přispěl.


P. Claudius Pulcher vsadil vše na překvapení, které záleželo hlavně na rychlosti provedení přepadu. Proto se rozhodl svou vlajkovou loď umístit v sestavě až úplně dozadu, aby mohl popohánět opozdilce. Když Kartáginci spatřili římský předvoj blížící se k přístavu, Adherbal vydal jediný možný rozkaz všem svým lodím - okamžitě vyplout na volné moře a uniknout tak z hrozící pasti. Kartáginské lodě tak skutečně učinily, a ocitly se před přístavem ve zmatku. Římský předvoj měl však od konsula rozkazy vplout do přístavu, a vlajková loď byla přes míli pozadu. Předvoj tedy splnil rozkaz a zmatkujících Kartáginců si nevšímal. Když se to dozvěděl konsul, vyslal rychlou plachetnici s rozkazem vyplout zpátky ven, který byl opět promptně splněn. Vyplouvající předvoj se však u úzkého vjezdu do přístavu potkal s hlavní sestavou římské flotily, která teprve vplouvala dovnitř.


V nastálém zmatku bylo mnoho lodí poškozeno a zatímco se velitelé zoufale snažili vyrovnat své lodě v mělkých pobřežních vodách do jakéstakés bojové linie, už zformovaní Kartáginci zaútočili. Římané se nikdy na vodě necítili příliš sebejistě a jejich morálka klesla na dno oceánu dříve než první loď. Konsul, který konečně dorazil na bojiště, mohl opravdu velet už jenom ústupu části římských sil. Kartáginci je však dohnali a většina římských lodí najela na mělčinu, aby nebyla napadena z více stran. Výsledek byl, že Kartáginci zničili nebo zajali 93 římských lodí a zajali 20 000 mužů. Pouze zhruba třicítka lodí včetně konsula unikla.


Když se po svém neúspěšném dobrodružství P. Claudius Pulcher vrátil do Říma, byl tvrdě potrestán vysokou pokutou - to se u Římanů (na rozdíl od Kartáginců) stávalo pouze výjimečně neschopným velitelům (Římané nebyli natolik naivní, aby od svých generálů očekávali pouze nekonečnou řadu vítězství). Navíc senát nařídil konsulovi, aby jmenoval diktátora (čímž byly podle římské nepsané ústavy suspendovány pravomoci všech ostatních úředníků, tedy především konsula samotného).


P. Claudius Pulcher prý v prvním návalu vzteku jmenoval diktátorem svého sluhu Glicia (či Glykia). Pravděpodobně se však nakonec uklidnil, neboť diktátorem byl posléze jmenován buď druhý konsul, Lucius Iunius Pullus, a nebo Atilius Calatinus; druhá možnost je, že Glicius, jenž někdy bývá uváděn pod celým jménem Marcus Claudius Glicius, diktátorský úřad skutečně regulérně zastával (nemuslo jít o sluhu, ale jak napovídá jméno, spíše člena rodiny) a poté ho v něm vystřídal jeden ze zmíněné dvojice možných kandidátů; šlo by tak vlastně o jediný legální způsob, jak neschopného konsula zbavit po zbytek roku moci, neboť diktátor mohl svůj úřad vykonávat maximálně šest měsíců.


V každém případě P. Claudius Pulcher nedlouho poté umírá, možná spáchal sebevraždu ještě roku 249 př.n.l. (tedy logicky lze dovozovat, že jako reakci na jeho odsouzení), možná žil ještě několik let - jedinou indicii co se data jeho úmrtí týče máme v Aulem Gelliem zaznamenané příhodě jeho sestry:


Ta se prý jednoho dne prodírala davem na Foru Romanu a když ji množství lidí zdržovalo a obtěžovalo, posteskla si: "... Kéž by žil můj otec a mohl vést další flotilu na Sicílii". Plebejští aedilové z titulu své funkce odměnili tento urážlivý výrok vysokou pokutou - 25 000 liber stříbra.


Ateius Capito ve svém spisu o soudech v Římě datuje tuto událost do roku 246 př.n.l. - víme tedy, že P. Claudius Pulcher zemřel nejpozději tohoto roku. Jeho politická kariéra byla krátká a výrazná, leč v negativním slova smyslu.
URL : https://www.valka.cz/Claudius-Pulcher-Publius-t38470#145789Verze : 0