Hanuš, Josef Jan

Generálmajor v. v., Squadron Leader Josef Jan Hanuš, DFC

(1911 - 1992)

Úvod

Českoslovenští noční stíhači si během 2. světové války vybudovali u svých anglických kolegů velmi dobré jméno. Mnozí z nich získali status stíhacího esa, někteří dokonce své "denní kolegy" předčili a figurují v popředí tabulek dosažených sestřelů. Genmjr. Josef Jan Hanuš, DFC byl jedním z nich...


Své úspěchy však nedosáhl jako ostatní Čechoslováci v bojích nad Anglií, Kanálem a okupovanou Evropou, ale na sluncem rozpáleném středomořském bojišti...


To ovšem není ten pravý důvod, proč jsem se o osobu pana generála Hanuše začal blíže zajímat. Při studiu historických pramenů a seznamů československých příslušníků RAF jsem zjistil, že jsme byli, dalo by se říci, téměř sousedé. Pan Hanuš se totiž narodil v malé vísce Dolní Štěpanice nedaleko Jilemnice, tedy asi tak 2 kilometry od naší chalupy. Bohužel, tento fakt jsem objevil až v době nedávné, do Krkonoš na chalupu jsem navíc začal pravidelně dojíždět až cca rok dva po jeho smrti...


Nikterak mi to ovšem nezabránilo pokusit se vypátrat nějaké žijící příbuzné nebo přátele, prozkoumat místní kroniky a křestní knihy, případně se pozeptat starousedlíků. Pátrání vlastně stále ještě pokračuje, v tomto "oboru" nejde nic ze dne na den. Každopádně již teď vás mohu s osobou Josefa Hanuše trochu blíže seznámit. Samozřejmě, jakmile se ke mně dostanou nějaké další informace, pokusím se je co nejdříve zpracovat a seznámit vás s nimi...

Mládí

Josef Jan Hanuš se narodil 13. září roku 1911 v rodině dolnoštěpanického kovozemědělce. V Dolních Štěpanicích začal v roce 1917 také chodit do školy. Jako většina českých obyvatel v té době byl po křtu římsko-katolického vyznání. Nikterak se mu to však nezamlouvalo, tak se záhy vydal svou vlastní cestou... "Byl jsem nucen chodit v Horních Štěpanicích do kostela a poslouchat všem těm hrůzám, co se mně stane, když se nebudu řídit buď římsko-katolickým nebo protestantským bohem..." V sedmnácti římsko-katolickou církev opustil a začal do kostela docházet tak, jak se mu zachtělo. Navíc vždy do toho nejbližšího: "...byl jsem v mohamedánských mešitách, židovské synagoze, modlil jsem se v různých kostelech a modlitebnách - presbyteriánských, baptistických, episcopaliánských, metodistických atd. Je to všechno jeden Bůh..."


V roce 1931 složil na gymnáziu v Jilemnici maturitní zkoušku a odešel učit do nedalekého Jestřebí. Po půl roce šel k odvodu. Přihlásil se dobrovolně k letectvu a narukoval k leteckému pluku 1 "T. G. Masaryka" (1. října 1932). Po týdnu v Praze-Kbelích u 2. pozorovací letky byl odeslán do prostějovské Školy pro důstojníky letectva v záloze. Zde prodělal výcvik, aby pak praxi získal, již jako desátník-aspirant, od června do září 1933 u 4. pozorovací letky LP 1 "TGM" na letišti v Chebu. Zde se rozhodl pro kariéru vojáka z povolání a nastoupil na Vojenskou akademii. Dne 2. 7. 1935 byl slavnostně vyřazen v hodnosti poručíka a po absolvování příslušného aplikačního kursu zařazen zpět ke 4. pozorovací letce.


Zde působil dva roky a v této době rozhodně nezahálel. Prodělal kurs létání v noci podle přístrojů (aniž by zatím tušil, jaký význam to pro něj v následujících letech bude mít...), příležitostně působil jako výpomocný profesor pěšího výcviku ve zdejší Škole pro důstojníky letectva a výpomocný učitel teorie při školení letců, kteří se přihlásili v rámci akce "1000 pilotů republice". Též si průběžně zvyšoval svoji leteckou kvalifikaci...


25. dubna 1938 byl dočasně "zapůjčen" Ministerstvu vnitra, aby sloužil u Četnické letecké hlídky. Působil na letištích v Chebu, Terezíně a Plzni-Borech.

Ve Francii

Po okupaci republiky německou armádou odešel 14. července 1939 do Polska a na konzulátu v Krakově se nechal zapsat do formující se československé zahraniční armády. Po krátkém pobytu v Malých Bronowicích odplul 1. srpna 1939 na palubě lodi Chrobry do Francie. Jako novopečený legionář pak vyčkával na pařížském předměstí v kasárnách v Nanterre, dokud jej a ostatní Čechoslováky z tohoto formálního závazku nevysvobodil začátek války...


Na leteckou základnu se dostal až v říjnu. Ač zkušený československý poručík s náletem 650 hodin, byl nucen podstoupit výcvik jako nováček, od samého začátku. "Dopadlo to tak, že jsem mého francouzského instruktora učil dělat akrobacii. Šel do přemetu jedním směrem a vyšel z něj 90° na některou stranu..." Po přeškolení na relativně moderní stíhačky Morane-Saulnier M.S. 406 byl 20. května 1940 přidělen ke GC III/1 na letiště Plessis-Belleville jako velitel tříčlenného československého roje. Zde zaznamenal i své první (a do roku 1943 i poslední) vzdušné vítězství. Jako jeden ze sedmi hlídkujících francouzských pilotů se podílel na zmasakrování německého pozorovacího Henschelu Hs-126 u Herbécourtu...

V Royal Air Force

Po francouzském debaklu odplul 24. června 1940 s ostatními z Port Vendres na palubě lodi General Chanza do severní Afriky, přepravil se vlakem do Casablanky, odtud na lodi Gib-el-Dersa do Gibraltaru a poté na Neuralii do Liverpoolu, kde přistál 12. července 1940.


Po prezentaci v československém leteckém depu byl 2. srpna přijat do RAF VR a odeslán do 6. OTU k přeškolení na britskou leteckou techniku. Po dokončení výcviku nastoupil 15. října 1940 v Duxfordu k 310. (československé) stíhací peruti. Na jejích Hurricanech se zúčastnil závěrečné fáze slavné bitvy o Británii, v následujícím roce pak denní i noční hlídkové činnosti nad britskými ostrovy. Ještě v roce 1940 byl povýšen do hodnosti Flying Officer, koncem roku pak získal hodnost Flight Lieutenant.


Od června 1941 začal působit výhradně u britských perutí. Nejprve u 32. (18. 6. - 18. 9. 1941), pak u 245. (18. 9. 1941 - 1. 4. 1942), v období 5. 1. - 21. 2. 1942 prodělal kurs nočního stíhání u 54. OTU.


Po odchodu od 245. perutě začal létat již výhradně u nočních stíhacích perutí na těžkých dvoumotorových Beaufighterech. Nejprve u 600. perutě (1. - 14. 4. 1942), poté u 125. (14. - 29. 4. 1942), znovu u 600. (30. 4. - 1. 9. 1942) a nakonec skončil u 68. perutě (1. 9. 1942 - 10. 1. 1943), jednotky, ve které se postupem času vystřídali téměř všichni českoslovenští noční stíhací letci. Za tuto více než dvouletou operační anabázi nalétal sice velké množství operačních letů, sestřelu se však nedočkal. "Nebyl jsem ve správnou dobu na správném místě..."


Osobní vztahy s velitelem československé "B"-letky 68. noční stíhací perutě, S/Ldr Vlastimilem Veselým, DFC, měly daleko k srdečnému přátelství. Snad i toto napomohlo k přeložení Josefa Hanuše a jeho radarového operátora P/O Ernesta "Lofty" Eylese na vzdálené severoafrické bojiště. Bylo to naprosto výjimečné opatření, vzhledem k akutnímu nedostatku československého létajícího personálu totiž mezi velením RAF a československým Inspektorátem panovala nepsaná dohoda, že Čechoslováci budou nasazováni do bojových operací výhradně nad britskými ostrovy. "... u 68. perutě jsem strávil čtyři nešťastné měsíce... ...Ono by to nebylo tak špatné, kdyby český velitel jedné z letek nebyl vyděšený z toho, že by mohl přijít o své velitelské místo, protože jsme oba byli ze stejného ročníku Vojenské akademie, jenomže já jsem byl služebně starší..."


Posádka byla ke dni 10. 2. 1943 zařazena opět k 600. noční stíhací peruti v alžírské Blidě. Středomořské bojiště mělo v následujícím období "Šestistovku" proslavit a postavit ji s celkovým počtem 180 dosažených sestřelů do čela všech nočních stíhacích perutí. I Josef Hanuš svým dílem ke slávě této jednotky přispěl...


V průběhu následujících deseti měsíců působení v severní Africe, na Maltě, Sicílii a v Itálii vykonal celkem 79 bojových letů a nalétal přes 225 hodin. Kanóny a kulomety jeho Beaufighteru za tu dobu sprovodily ze světa 4 německé bombardéry Junkers Ju-88 a poškodily 1 bombardovací Dornier Do-217.


K 23. říjnu byl za své úspěchy Josef Hanuš povýšen do hodnosti Squadron Leader a od 1. listopadu jmenován velitelem letky "A". Již 5. prosince však musel odejít na předepsaný odpočinek, neboť dokončil (a o 25 hodin překročil) operační turnus. 8. února se hlásil v Londýně na Inspektorátu, kde i přes snahu o návrat k operačnímu létání zůstal až do konce války.


Působil jako styčný důstojník u štábu Air Defence of the Great Britain (ADGB), což později ohodnotil slovy: "...chodil jsem na pohřby Čechům, kteří padli nebo umřeli ve válce, cestoval po letištích, kde Češi udělali nějaké hlouposti a někdo je musel srovnat u krku a uklidnit pobouřené domorodce atd..."


6. května 1944 se v Cambridge oženil s příslušnicí hlásné služby Lilian Evelyn Webbovou, poslední lednový den roku 1945 se jim narodila dcera Vlasta. Do vlasti se vrátil 22. srpna 1945 jako podplukovník letectva.


Za svoji velmi úspěšnou leteckou kariéru byl vyznamenán 3× Československým válečným křížem, 5× Československou medailí Za chrabrost, Československou medailí Za zásluhy I. stupně, Pamětní medailí československé zahraniční armády (se štítky F, VB, SV), francouzským Croix de Guerre s palmou, vysoce ceněným britským Záslužným leteckým křížem (DFC), dále pak obdržel různá kampaňová vyznamenání - The 1939-1945 Star with Battle of Britain Clasp, Air Crew Europe Star with Atlantic Clasp, Africa Star, Italy Star, Defence Medal a War Medal. Jak sám v žertu říkával, bylo to: "...jedenáct kousků kovu dohromady. Když to nosím, zní to, jako bych naklepával kosu..."

Po válce

Po skončení války se s pplk. Hanušem počítalo na místo velitele bitevního leteckého pluku 106 v Chrudimi. Tento však nebyl nikdy založen, tak většinu času strávil ve štábních funkcích. Nejprve na velitelství letectva Vojenské oblasti 1 v Praze, poté jako velitel letiště v Ruzyni. Přičemž nezapomněl opět zvýšit svoji odbornou kvalifikaci. 17. června úspěšně ukončil III. ročník Vysoké školy válečné a přešel do skupiny důstojníků generálního štábu. Krátce sloužil u lp 7 "Invazního" v Brně a k 1. říjnu 1946 byl přidělen jako náčelník štábu  k velitelství protiletecké obrany. Krátce po "Vítězném únoru" byl nakrátko ustanoven náčelníkem štábu Velitelství Leteckého okruhu II v Brně, 14. dubna 1948 byl však de facto postaven mimo službu (oficiálně dostal zvláštní dovolenou ze služebních důvodů).


Chystal se k opětovnému odchodu do exilu. Těhotnou manželku poslal napřed, sám však byl 3. května 1948 zatčen v souvislosti s neúspěšným pokusem o ilegální odchod generála Janouška do ciziny. Div. gen. Janoušek byl odsouzen na 18 let těžkého žaláře, ostatní obžalovaní (Chrásta, Bryks, Čapka, Černý, Špaček) byli zproštěni obžaloby. Jméno Josefa Hanuše ve vyšetřovacím spisu nefigurovalo...


1. prosince 1948 byl Josef Hanuš přeložen do výslužby. V té době však již byl za hranicemi Československa a pobýval v Anglii. Jeho útěk, který se uskutečnil 8. července 1948, však je poněkud nejasný: "...nechali si mě v base. Koneckonců se ale rozhodli použít mě jako poslíčka. Propustili mě, ale zavřeli mě stejně přes noc. Příštího dne mně pomohli do Bavorska. Odtamtud jsem se dostal do Wiesbadenu a do Anglie, protože moje žena mezitím zorganizovala civilizovaný konec mé cesty..."


Po příchodu do Anglie se navrátil zpět k RAF. V rámci 23. a později 141. perutě létal na těžkých dvoumotorových Mosquitech opět jako noční stíhač až do června 1951. Poté mu bylo umožněno sloužit i nadále v RAF bez nároku na povýšení až do padesáti let, kdy měl nárok na vojenskou penzi. Do roku 1954 vykonával funkci leteckého dispečera. Aktivní leteckou službu musel posléze ze zdravotních důvodů opustit, v RAF však zůstal jako technický a zásobovací důstojník v Koleji RAF. Do penze odešel v sedmapadesáti letech 19. září 1968 v hodnosti Squadron Leader.


V civilu pracoval nejprve u počítačové firmy ICL, od roku 1971 do roku 1977, kdy odešel do penze, pak v jedné životní pojišťovně, ve které pracovala i jeho manželka.


Své morální i politické rehabilitace se přeci jen dočkal. V roce 1991 byl nejprve mimořádně povýšen na plukovníka, v březnu roku 1992 pan na generálmajora letectva ve výslužbě. Bohužel však v té době byl již těžce nemocen a necelé dva měsíce poté, 21. dubna 1992 zemřel...

Epilog

Na tomto místě pokaždé přemýšlím, co říci závěrem. Byl to mimořádný člověk? Ano, jistě byl. Stejně jako ostatní pro tento národ mnoho vykonal. Bohužel jsem však neměl možnost setkat se s ním osobně, jistě bychom si měli dlouhé hodiny o čem povídat...