Ptolemaios II. Philadelphos

Ptolemaios II. Philadelphos, král egyptský
(309 př.n.l. - 245 př.n.l.)


Ptolemaios II. byl synem jednoho z generálů Alexandra Makedonského, Ptolemaia, který se po Alexandrově smrti stal vládcem dobytého Egypta. V mnoha ohledech byl spíše opakem svého otce - spíše než o válku se zajímal o vědu a umění, k čemuž jistě nemalou měrou přispěl fakt, že se mu dostalo vzdělání od Strabóna, jednoho z nejvýznamnějších reprezentantů Aristotelovy filosofické školy.


Ptolemaios II. se po svém otci stal egyptským vládcem roku 283 nebo 282 př.n.l., nicméně jeho pozice nebyla zpočátku příliš pevná. Jeho nevlastní bratr Ptolemaios Keraunos si mohl také oprávněně činit nároky na egyptský trůn. V rozděleném kdysi Alexandrově makedonském impériu právě tou dobou začínal boj mezi dvěma momentálně nejmocnějšími Alexandrovými nástupci, Seleukem a Lysimachem, o pozici vládce nad bývalou Alexandrovou říší. Ptolemaios Keraunos se v tomto boji dvou starých mužů, jimž oběma už bylo přes osmdesát, přidal na stranu Seleuka.


Když v boji Lysimachos padl, Seleukos dosáhl téměř bývalého Alexandrova postavení. Pro Ptolemaia v Egyptě to představovalo vážnou hrozbu, neboť bylo velice pravděpodobné, že nyní Seleukos bude podporovat nároky jeho bratra na egyptský trůn, aby tak získal i tuto zemi. Náhle byl Seleukos v Dardanelách zavražděn. Vrahem nebyl nikdo jiný než Ptolemaios Keraunos. Jeho pozornost se nyní odvrátila od Egypta, neboť se musel zaměřit na upevnění své pozice v samotné Makedonii, kde mu překážela vdova po Seleukovi, Arsinoe. Ta byla vlastní sestrou Ptolemaia II. (a tedy zároveň nevlastní sestrou Ptolemaia Keraunoa) a chtěla makedonský trůn získat pro svého malého synka.


Keraunos se však s touto mladou princeznou (věkový rozdíl mezi ní a jejím prvním mužem Seleukem byl okolo 50 let!) oženil a následně se zbavil oprávněného dědice trůnu tím že nechal zavraždit oba její a Seleukovy syny. Tehdy však vývoj nabral opět nečekaný směr - do Makedonie, Řecka a Malé Asie vpadly hordy Galů, a Keraunoas v boji s nimi zahynul.


Následovalo období velkých zmatků, na makedonském trůně se vystřídalo několik dočasných vladařů, z nichž každý na něm pobyl pár měsíců, a z vnitřních bojů i z bojů s Galy nakonec vzešlo po čtvrtstoletí bojů o bývalé Amexandrovo impérium víceméně stabilizované rozdělení toho území - v Makedonii se vlády ujal rod Antigonů, ve většině Malé Asie, severní Sýrii, Mezopotámii, Babylonii a Persii rod Seleukův a ve zbytku Malé Asie různé lokální dynastie, Egypt, Palestina, Kypr, Kréta a Kyrenaika zůstala v rukou Ptolemaia II. V Řecku se udržovaly různé městské státy s tu větší, tu menší mírou samostatnosti.


Ptolemaios II. tak svou zemi úspěšně provedl obdobím zmatků a v novém uspořádání zaujímal významnou úlohu. Jeho diplomatická i vojenská aktivita byla značná, do dnešních dob se však zachovaly jen zlomkovité zprávy o jejích podrobnostech.


Ptolemaios musel čelit ale také silnému vnitřnímu problému - nekdy mezi lety 279 a 274 př.n.l. dorazila do Alexandrie jeho sestra Arsinoe, jejíž naděje na vládu v Makedonii se rozplynuly. Rozhodla se proto ujmout vlády v Egyptě, na niž si jako dcera Ptolemaia I. dělala nároky. Jako žena však neměla za situace, kdy byl na trůně mužský dědic, příliš šancí - Ptolemaios navíc už byl ženatý a měl tři děti (dva chlapce a jednu dceru).


Arsinoe byla dostatečně vypočítavá a bezohledná, aby dokázala nemožné. Obvinila nejdříve Ptolemaiovu manželku (shodou okolností stejného jména - Arsinoe) ze spiknutí, načež tato byla poslána do vyhnanství do Koptu v Horním Egyptě. Pak předvědčila Ptolemia, aby si ji vzal - svou vlastní sestru! To bylo v řeckém světě něco nevídaného, ačkoliv v egyptském prostředí se to i mezi faraony celkem běžně praktikovalo. Řecký spisovatel Sotades, známý svými díly s pobuřující tematikou, zpracoval i toto téma a o sňatku se vyjádřil jako o incestním. Údajně hned poté z Alexandrie po moři utekl, byl však dostižen Ptolemaiovým admirálem a vhozen do moře v olověné rakvi.


Arsinoe se poté dostalo přízviska Philadelphus, což znamená "milující svého bratra". Od tohoto okamžiku začala egyptskou politiku řídit Arsinoe. Věrna svým metodám, zbavila se všech ne dostatečně spolehlivých stoupenců režimu, včetně dvou dalších nevlastních bratrů svých a svého bratra/manžela. Z nějakého důvodu - snad si byla vědoma, že mít dítě s vlastním bratrem by nebyl nejšťastnější nápad - však přijala za vlastní potomky Ptolemaia a jeho první manželky.


Napětí mezi Ptolemaiovým Egyptem a seleukovskou Malou Asií ohledně kontroly Sýrie přešlo ve skutečnou válku (první syrská válka) asi na jaře roku 276 př.n.l. O jejím průběhu toho moc nevíme, pouze kusé zprávy hovoří o tom, že egyptská vojska několikrát udeřila na různých místech proti seleukovské říši, čímž jí zabránila v napadení území patřících Egyptu. Pravděpodobně Egypt jakožto námořní mocnost rozšířil počet svých držav z řad řeckým měst na pobřeží Malé Asie a možná i území na úkor seleukovské říše.


Během syrské války se však proti Ptolemaiovu Egyptu vzbouřila Kyrenaika, které už od roku 308 př.n.l. vládl jako vicekrál další z Ptolemaiových nevlastních bratrů, Magas. V létě 274 př.n.l., poté co vyhlásil nezávislost, vpadl do Egypta. Musel však tažení přerušit, neboť se mu samému v zádech vzbouřili libyjští nomádi. Egyptská armáda okamžitě využila této okolnosti, ale ani ona nemohla své tažení do Libye dokončit, protože se v ní pro změnu vzbouřily čtyři tisícovky obávaných Galů, kteří byli najati jako žoldnéři.


Zbytku egyptské armády se podařilo tyto vzbouřence, kteří pravděpodobně ohrožovali samotnou Alexandrii, vmanévrovat na jeden z ostrovů v nilské deltě, tam odříznout a nechat pomřít hlady. Neví se, jaký podíl na tomto manévru měl Ptolemaios osobně, ale později mu byl tento skutek připisován jako brilantní kousek. Jinak Ptolemaios nechával války vést své generály a admirály.


Kyrenaika, kde se Magas vypořádal s povstáním, nakonec zůstala nezávislou zemí - Magas už nebyl vicekrálem, nýbrž králem. Roku 272 nebo 271 př.n.l. byl uzavřen mír také se seleukovskou říší, která se pro změnu musela potýkat s morem v Babylónii.


V červenci 269 př.n.l. zemřela Arsinoe. Jako vladařka byla po úvodním zděšení ze sňatku se svým bratrem obecně považována za prozíravou a schopnou, byly jí stavěny sochy po celém tehdejším řeckém světě a její bratr její smrti také velice litoval, z čehož se dá vyvodit, že stav kdy ve státě vládla spíše ona než on mu nebyl tak úplně proti mysli. Nicméně od nynějška už je Ptolemaios opět svrchovaným vládcem své země.


Roku 266 př.n.l. se jeho spoluvladařem stává jakýsi Ptolemaios, syn Ptolemaiův, o němž není nic dalšího známo - roku 259-258 př.n.l. ze scény beze stopy mizí. Pravděpodobně jde o jinak neznámého Ptolemaiova syna z prvního manželství (možná nevlastního), který byl tedy královým nástupcem, ale roku 259-258 př.n.l. zemřel.


V roce 266 př.n.l. se Egypt dostal do další války, tentokrát s Makedonií, kde vládl Anigonus Gonatas, mocenský konkurent Ptolemaia. Vytvořila se liga řeckých států vedená Athénami a Spartou, která se vzbouřila proti makedonské nadvládě, a k níž se Ptolemaios připojil. Tím zavdal Řekům velký důvod k optimismu, neboť Egypt byl pánem Egejského moře a jeho flotila se přesunula k řeckému pobřeží.


Antigonus Gonatas rychle vytáhl proti vzbouřencům, oblehl Athény a zatlačil Sparťany na poloostrov Isthmus. Egypťané však nuedělali nic, aby Řekům pomohli - kromě toho, že možná bylo zásluhou jejich diplomatického úsilí, že epirský král Alexander II. (nástupce Pyrrha) vpadl do Makedonie. Antigonas jeho útok však odrazil, aniž by musel přerušit obležení Athén. Když pak spartský král, který se pokusil se svým vojskem prorazit makedonskou blokádu aby mohl přitáhnout na pomoc Athénam, v čele útoku padl, Athény se roku 261 př.n.l. vzdaly. Celá egyptská účast v tomto podniku zavání neschopností Ptolemaia vést zahraniční politiku, a můžeme se jenom dohadovat, jestli za to může jeho manželka-sestra, která tuto jeho funkci tak dlouho vykonávala za něj...


V následujících letech probíhal boj mezi Egyptem a Makedonií o ovládnutí Egejského moře, v němž Egypt postupně ztrácel své postavení neohrozitelné velmoci v této oblasti. Roku 264 př.n.l. také Ptolemaia požádali o pomoc v právě začínající první punské válce Kartáginci, nicméně Ptolemaios měl uzavřenu smlouvu o přátelství s oběma stranami (které byly dosud samy spojenci) a pomoc odmítl - nabídl zprostředkovat jednání o míru, což se nesetkalo se zájmem.


Roku 259-258 př.n.l. došlo k dalšímu vývoji v Kyrenaice, kde zemřel po padesáti letech vlády král Magas. Součástí smlouvy uzavřené při jeho osamostatnění z egyptské nadvlády bylo, že jeho dcera Berenika si vezme nejstaršího syna Ptolemaiova a tím dojde k pokojnému sloučení obou zemí. Magas však po sobě kromě dcery zanechal i vdovu Apamu, která sama byla dcerou Antiocha I., krále seleucké říše. Ta spíše než k egyptské dynastii inklinovala k syrsko-makedonské větvi a proto domluvila své dceři Berenice sňatek s makedonským Demetriem, nevlastním bratrem Antigona Gonata. Tím porušila dohodu uzavřenou jejím manželem. Prameny o této době jsou kusé a není příliš jasné, jak Egypt reagoval. Je pravděpodobné, že Ptolemaios opět nějakou dobu váhal a hledal cestičky.


Apama si mezitím situaci zkomplikovala sama. Její zeť se jí natolik zalíbil, že ho nedokázala přenechat své mladičké dceři, a tak zatímco byl zákonným manželem Bereniky, byl také milencem její matky. Berenika si však nenechala tento stav líbit a svého manžela nechala přímo v matčině posteli zavraždit. Dala si záležet, aby se matce při tom nic nestalo. Následně informovala Ptolemaia, že si vezme jeho nejstaršího syna. Pravděpodobně jde o onoho neznámého syna, který byl otcovým spoluvladařem, roku 258 př.n.l. však zemřel. Berenika proto vládla zatím sama (a až roku 245 př.n.l. si vzala Ptolemaia III., jeho mladšího bratra, který se stal egyptským králem po smrti Ptolemaia II.).


Mezitím se opět přiostřil konflikt mezi Egyptem a seleukovskou říší - roku 261 padl seleucký král Antiochos I. a na trůn nastoupil jeho syn Antiochos II., který během pár let upevnil svou vnitřní pozici natolik, že se cítil dostatečně silný vyrovnat si účty s Egyptem. O průběhu druhé syrské války toho víme ještě méně než o první syrské válce. Jen to, že skončila podepsáním míru roku 252 př.n.l. a že jejím vyýsledkem bylo pravděpodobně to, že Egypt ztratil část svých držav na pobřeží Malé Asie (přece jenom jeho flotila už nebyla tak všemocná jako kdysi) a část ostrovů v Egejském moři, které se vzbouřily proti egyptské nadvládě, osamostatnily se a ve válce vystupovaly jako spojnci Seleukovců.


Antiochus si vzal za ženu Ptolemaiovu dceru Bereniku (kvůli čemuž musel zapudit svou první ženu, se kterou už měl dva syny) a když mu ta porodila syna (jestli k tomu přispěla voda z Nilu, pravidelně jí posílaná Ptolemaiem, protože se o ní věřilo, že zaručuje plodnost, těžko říct), Ptolemaios byl nad míru spokojený, neboť si tak zajistil nejen pevný svazek s vládcem Malé Asie, ale také to, že jeho vnuk se jednou stane králem obrovského území Malé Asie a Egypta. Taková mírová smlouva byla proto ve své době jistě považována za Ptolemaiův diplomatický triumf, neboť nikdo nemohl tušit, jak vše skutečně dopadne.


V listopadu 247 př.n.l. se jeho syn Ptolemaios stal jeho spoluvladařem. Roku 245 př.n.l. pak Ptolemaios II. ve věku 63 let umírá a egyptským králem se stává Ptolemaios III.


(zdroj: penelope.uchicago.edu )
URL : https://www.valka.cz/Ptolemaios-II-Philadelphos-t37804#142795 Verze : 0
Na vyššie uvedenej minci z Alexandrie je Ptolemaios II. Philadelphos v popredí a vedľa neho v pozadí je Arsinoe II. jeho sestra a manželka. Na rube tejto mince bol zobrazený jeho otec Ptolemaios I. a matka Berenike I.


Zdroj: archív autora
URL : https://www.valka.cz/Ptolemaios-II-Philadelphos-t37804#262510 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více