SOV - P-15 (1RL13, "Flat Face" - prehľadový RL)

P-15


V roce 1952 (NII-244 Ministerstva vyzbrojování) byl zahájen vývoj RL stanice pracující v dm pásmu pro zjištění nízkoletících cílů pod označením TROPA P-15.
Prototyp RLS (hlavní konstruktér – B.P.Lebeděv) prošel úspěšně státními zkouškami na polygonu v roce 1955. Od roku 1955, kdy byla stanice zařazena do výzbroje, se používala v radiotechnických jednotkách PVOS, letectvu, námořnictvu a PVO pozemních vojsk.
Při bojové činnosti se využívají tři režimy - amplitudový, amplitudový s “nahromaděním“ a koherentně-impulsní. Stanice má ochranu před aktivními poruchami na kmitočtu pomocí rychlého přeladění na jeden ze čtyřech pracovních kmitočtů. Dále je zajištěna ochrana před pasivními poruchami - pozemní odrazy a dipólové odražeče. Stanice má pozemní dotazovač typu Kremnij-2. Stanice je umístěna na podvozku ZIL - 157.
Stanice je schopna zjistit cíl typu stíhač při výšce letu 500-3000m na dálce 60-140 km. Impulsní výkon vysílače je 300 kW. Šířka vyzařovací charakteristiky v azimutu je 4,5´
V roce 1959 byly provedeny na polygonu zkoušky modernizované verze P-15M. Byly doplněny režimy automatického a poloautomatického zachycení cíle, modernizován systém selekce pohyblivých cílů a doplněna aparatura pro spojení se systémem VOZDUCH-1P.
Uljanovský mechanický závod provedl další modernizaci a v roce 1962 byly provedeny státní zkoušky stanice P-15N. Byla upravena aparatura a zavedeny další funkční bloky, které zlepšily technické a provozní charakteristiky - především efektivnost systému selekce pohyblivých cílů.
V roce 1963 na Donguzském polygonu byly v aparatuře zkoušeny parametrické vysokofrekvenční zesilovače (spolupráce Uljanovskémo mech. závodu a Moskevské technické univerzity N.E. Baumana). Dálka zjištění touto modernizací (zvýšení citlivosti přijímače) vzrostla o 14%. Byl zaveden režim fázování koherentního oscilátoru pomocí echo- signálů. Parametrické zesilovače byly nespolehlivé a teplotně nestabilní a vyžadovaly zdokonalení.
Další modernizace P-15MN byla zkušena na polygoně v roce 1970. Pro ochranu před protiradiolokačními raketami byla aparatura doplněna blokem „MERCANIJA“ (snad česky MIHOTANÍ…), přepracován pozemní dotazovač a zásadně přepracován systém selekce pohyblivých cílů.
V tomto období (70.léta) byla aparatura přepracována na novou součástkovou základnu, pozemní dotazovač byl použit modernější v systému Kremnij-2M. Výsledkem této modernizace byla nové stanice P-19 DUNAJ, 1RL134, která byla do výzbroje přijata v roce 1974.


Poznámka - prosím o doplnění, zejména technických parametrů a poznámek těch, kteří na této legendě sloužili......


gramaticky opraveno Hanyz 7.7.2009

Takticko-technické údaje:


Frekvencia: 830 MHz
Impulzný výkon: 270 kW
Opakovacia frekvencia: 500-680 Hz
Otáčky antény: 6 ot/min
Chyba merania diaľky: do 2000 m
Chyba určenia azimutu: do 2°
Dosah rádiolokátoru na cieľ
vo výške 500 m:65-70 km
vo výške 4000 m: 150-180 km
vo výške 5000 m: 190 km
hmotnosť: 9150 km
Dĺžka: 7300 mm
Šírka: 3100 mm
Výška: 3900 mm


Rádiolokátor má dve elektrocentrály, jedna umiestnená v nadstavbe a druhá ťahaná na prívese. Na prívese sú súčastne umiestnené prvky stožiaru antény.
Hmotosť prívesu: 2100 kg
Príves s elektrocentrálou: TAPZ-755B alebo 1-AP-1,5 B

V muzeu v Rokycanech je umístěn tento RL dálkoměr, několik foto následuje.

foto

foto

Srbský P-15, obrázek snad pochází z Kosova.

P-15 z výzbroje ČSLA, první polovina šedesátých let (VPZ je vyretušovaná).

P-15 v "akci" a v přepravní poloze.
Foto z akce Cihelna 2007, 18.8.2007.

Jeden záběr na radar s přívěsem v pochodové poloze a několik obrázků vlastního přívěsu.

Jak již bylo uvedeno výše, prostředek disponuje dvěma elektrocentrálami. Obě jsou benzínové, typu AB-8-0/230/Č-425.

...

jenom malý dovětek.....
radiolokátor s anténou typu UNŽA na vysokém stožáru byl v kopcovitém terénu schopen brát i cíle letící v záporné výšce jako třeba vrtulníky nebo bitevníky v přízemním letu ale i rychle jedoucí osobní automobily, např. na dálnici Bratislava Malacky

Kde sa nachádzalo zariadenie NRZ systému Kremnyj-2 a kde bola(-i) umiestnená(-é) jeho anténa(-y)?

Stojan NRZ je vpředu vpravo od anteny hned vedle předních dveří. Jeho anteny jsou přímo na zářičích, vedou k nim ty koaxiální kabely. Do skříní NRZ se zasouvaly 2 kódy podle časového rozpisu. Jeden byl pro vysílač, druhý pro simulátor. Ten měl malou sklopnou anténku (všesměrovou) nad zadními dveřmi. Ovládání NRZ bylo buď šlapkou pro ozáření konkrétního cíle nebo jej bylo možno zapnout trvale.