1700 - 1721 2. severní válka

Severní válka


Severní válka, resp. Velká severní válka (1700-1721) představovala střetnutí mezi koalicí Dánska-Norska, Saska-Polska a Ruska na straně jedné a Švédskem, které po jistou dobu podporovala Osmanská říše. Její rozhodující fáze probíhala souběžně s válkami o španělské dědictví a byla tak mimo centrum pozornosti tehdejšího světa, ačkoliv její význam byl minimálně srovnatelný.
Snahou cara Petra I. bylo proniknout k Baltskému moři a zlomit nadvládu Švédska v této oblasti v roce 1699 inicioval vznik protišvédské koalice zahrnující kromě Ruska i Dánsko a Polsko. od roku 1715 se přidalo ke koalici i Prusko a Hanoversko.
Po nástupu nového švédského krále Karla XII. na švédský trůn roku 1700 vypukla válka.
Ruská vojska oblehla švédskou pevnost Narvu. Karel XII. nejprve v rychlém sledu porazil Dány, poté 30.11.1700 drtivě Rusy u Narvy (ruská vojska byla čtyřnásobně silnější) a poté nastoupil na tažení Polskem. Tažení Polskem nepřineslo žádný rozhodný výsledek a spíše se zasloužilo že již poraženým protivníkům dopřálo čas na obnovu sil. Boje v Polsko-litevské unii skončili 24.9.1706 mírem z Altranstadtu. Dosavadní polský král August II. Saský byl v důsledku toho nucen vzdát se koruny a novým králem se stal Stanislav Leszcynski.
Zatímco Karel XII. válčil v Polsku, ruský car podnikal nájezdy to Livonska a roku 1703 založil v ústí Něvy město Petrohrad. Švédké tažení roku 1707 připravilo Rusy takřka o všechny zisky v Pobaltí, kromě Petrohradu. 1708 následoval švédský výpad do hloubi ruského území. Rusové se vyhnuli přímému boji a místo toho přijali svůj obvyklý způsob obrany - taktiku spálené země. Vzhledem k chladnému a deštivému létu nebylo možné spoléhat se na úrodu, Karel proto raději spoléhal na pomocný sbor, který měl formou transportů zajistit jeho armádě zásoby na dostatečně dlouhou dobu. Pomocný sbor, ve kterém generál Adam Ludwig Lewenhaupt velel 11.000 mužům a 16 dělům, doprovázel stáda dobytka a tisíc zásobovacích vozů. Jeho rychlost nebyla velká. Díky špatnému stavu rozbahněných cest se však snížila na minimum. Mezi oběma sbory navíc nebylo spojení a tak Karel marně čekal na Lewenhauptův příchod. V jednom okamžiku byly obě armády od sebe vzdáleny pouhých 130 km, Karel XII. to však nevěděl. Vzdal tedy marné pokusy o spojení se zásobovacín sborem, obrátil se na jih směrem k Ukrajině, kde se utábořil ve snaze obstarat si zásoby a vyčkat na lepší počasí. Ukrajina pod Mazepovou vládou již nějaký čas vedla se Švédy vyjednávání - nyní se však ve snaze získat na Rusku nezávislost otevřeně postavila na Karlovu stranu.
Lewenhaupt pokračoval na jih a při přechodu řeky byl napaden v blízkosti vesnice Lesnaya, která dala této bitvě jméno. S velkým překvapením zjistil, že se mu Rusové postavili v otevřeném boji, navíc s nově vyzbrojeným a vycvičeným vojskem. Lewenhaupt se rozhodl k okamžitému ústupu, který se však odehrál natolik zbrkle, že Švédové zanechali na bojišti všechna děla a téměř celý trén se zásobami. Demoralizovaní vojáci navíc vyrabovali zásoby alkoholu a asi tisícovka opilých vojáků se záhy poztrácela v lesích. Když se Lewwenhaupt konečně v zimě připojil k hlavní Karlově armádě, zbylo mu pouze 6.000 mužů bez zásob.
Přesto když na jaře 1709 zahájil Karel XII. boje, byla jeho armáda o třetinu menší. Mokré počasí také citelně snížilo zásoby střelného prachu, což se projevilo především u děl, která se tak z nedostatku kvalitní munice stávala nepoužitelnými. První Karlovou akcí mělo být obležení pevnosti Poltava při řece Vorskle na Ukrajině. Petr I. už organizoval obrovskou sílu chránit to, a on rychle přišel a připravil pult-linka obležení, chytat švédské síly mezi pevností a ruskými linkami.
Na začátku bitvy měl Karel 20.000 mužů, Petr I. velel asi 45.000. Švédové tedy stáli proti přesile, navíc byl švédský král Karel XII. raněn střelou do nohy. Stalo se tak 17. června během inspekce švédských obléhacích pozic. Vrchní velení poté převzal polní maršál Karel Gustav Rehnskiöld. Ten plánoval proražení ruských linií a ústup na sever.
Samotná bitva začala ještě před svítáním ve 3 hodiny a 45 minut, kdy Švédové zaútočili proti ruským postavením. Nejprve, švédové dobyli na levém křídle a ve středu několik ruských polních pevnůstek. Po svítání, ale Petr I. nasadil velké množství pěchoty držené v záloze mimo dostřel. Tento útok 25 tisíc pěšáků podporovaných 73 děly zaútočilo ve středu sestavy. Špatná komunikace mezi švédskými jednotkami neumožnila přeskupení a postupující Rusové opětovně obsazovali ztracená postavení. V 10:10 ruská jízda porazila švédskou pěchotu na pravém křídle, další útok ruské jízdy v 10:30 opakoval totéž na křídle levém a v jedenáct hodin nařídil Karel XII. ústup.
Ústup k Dněpru byl tvrdě pronásledován Rusy a změnil se v útěk. Většina švédského vojska padla do zajetí po bitvě u Perevolochna 1.7.1709.
král Karel XII. se zachránil útěkem na turecké území.
Jeho přítomnost a zvýšené ruské sebevědomí napomohli k vypuknutí války mezi Osmanskou říší a Ruskem. V úvodu Rusové dobyli Azov, ale po porážce na řece Prutu byl uzavřen mír a Rusové o své zisky přišli včetně ztráty kontroly nad Záporožím.
Vítězství u Poltavy nalilo nové sebevědomí předchozím koaličním patrnerům a Sasko s Dánskem znovu vstoupily do konfliktu, k nim se v očekávání snadného vítězství později přidalo i Prusko a Hanoversko.
Pokračující boje v Pobaltí přinesli roku 1710 ruské dobytí pevnosti Vyborg v Karélii, což zajistilo jejich pozice a umožnilo připravit výpad do Finska. 1712 byl za hlavní město Ruské říše prohlášen Petrohrad.
1714 se podařilo Karlu XII. utéci z internace, ale až do své smrti roku 1718 na válce nic zásadního neovlivnil.
Po dvouletých přípravách se roku 1714 rozhodlo o nadvládě nad Baltským mořem. Ruské plachetní loďstvo operovalo z Revalu a chránilo levý bok ruských vojsk postupujících Finskem. Zprava chránil ruské pozice oddíl Brjuse u základny Abo (Turku) a oddíly u Tavastehusu (Hämeenlinna), Helsingforsu (Helsinki), Nyslottu a Vyborgu kryly komunikace od severu.
9.5.1714 vypluly ruské lodě na moře. Švédové, kteří začali dříve byli již u Hangö (Hanko), kde přehradili ruskému loďstvu cestu. 29.6. zakotvilo ruské loďstvo u Tverminne na šíji poloostrova Hangö. Silnější Švédové měli 16 řadových lodí, 5 fregat a 4 menší lodě pod velením admirála Wattranga a zablokovali tak ruské loďstvo. Rusové našli u Lapviku místo, kde mohli zřídit vlečku po níž mohli přetáhnout své galéry přes poloostrov a tak obejít blokádu. Jejich snaha nezústala utajena a proti loďstvu byla poslána eskadra admirála Lilla, která je měla napadnout z jihovýchodu. Tím vznikla v blokujícím loďstvu mezera, které využily ruské galéry a za bezvětří jich 26 proplulo mezerou mimo dostřel děl švédských lodí, když 26.7. opět začal vát vítr, vyplulo švédské loďstvo na moře, aby se spojilo s eskadrou Lilleho, tím se vzdálilo od břehu a ruské galéry s malým ponorem při břehu vypluly z blokády a obepluly poloostrov Hangö, kde narazily na eskadru admirála Nilse Ehrenskjölda čítající 1 fregatu, 6 galér a 3 pobřežní plachetnice. Na ni se vrhla plná síla ruského loďstva a po tříhodinovém boji byly všechny švédské lodi zajaty. Hlavní síly Švédů nestačily na bojiště dorazit. Spolu s tažením do Finska probíhal nový ruský nápor do pobaltí.
Po získání převahy na moři spojené dánsko-ruské loďstvo provedlo řadu vylodění na švédském území.
Válečné neúspěchy Švédů a dlouholetá válka vyčerpaly státní finance a celé hospodářství. Před kapitulací je zachránila anglická diplomacie, která nestála o zesílení Ruska. Angličané sjednali separátní mírové smlouvy s Dánskem a Polskem a posléze i tzv. "Nystadský mír" mezi Švédskem a Ruskem 10.9. 1721. Rusko si jím konečně zajistilo přístup k Baltu a Švédové přišli takřka o všechny své zisky s bojů v předchozím století. Rusko se tak neoddiskutovatelně zařadilo mezi evropské velmoci. Švédská nespokojenost s výsledkem války vedla ještě k několika válečným střetům s Ruskem, ale to už je jiný příběh.


Zdroj:
Vladimír Hynek, Petr Klučina, Válečné lodě I. Lodě veslové a plachetní do roku 1860
cs.wikipedia.org
http://severni-valka.navajo.cz/
http://cs.wikipedia.org/wiki/Petr_Velik%C3%BD
encyklopedie.seznam.cz
http://bitva-poltava.navajo.cz/
URL : https://www.valka.cz/1700-1721-2-severni-valka-t36711#251000 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více