Main Menu
User Menu

Crassus, Marcus Licinius

konsul Marcus Licinius Crassus
(asi 115 př.n.l. - 53 př.n.l.)


- politik a vojevůdce, jeden ze tří triumvirů (první triumvirát)
URL : https://www.valka.cz/Crassus-Marcus-Licinius-t35734#132376Verze : 0
Nejstarší z trojice mocných mužů tvořící První Triumvirát. Narodil se roku 115 př.n.l jako syn významného římského úředníka, jednoho z censorů. Především za období Sullovy diktatury a jeho proskripcí nashromáždil Crassus obrovské bohatství, přičemž jeden čas byl dokonce vůbec nebohatším Římanem, přinejmenším do Caesarových vítězství v zaalpské Galii.


Byl znám především jako finančník, ovšem byl to i úspěšný vojevůdce – legie pod jeho velením dosáhly vítězství nad Spartakem i několika triumfů v Asii. Tyto úspěchy si ovšem později obratně přisvojil Pomepius. Ten se navíc choval mimořádně arogantně, když od Crassa přebíral velení Asijských legií, čímž ho proti sobě popudil ještě víc. Z toho pramenila velká nevraživost mezi těmito dvěma muži a Julius Caesar měl co dělat, aby je přiměl ke spolupráci na mocenské dohodě zvané První Triumvirát.


Trojice se dala dohromady po smrti diktátora Sully. Caesar, Sullův nepřítel a Pomepius a Crassus, dva z někdejších diktátorových největších přívrženců. Časy se ovšem v Římě rychle měnily a s nimi vždy i politické názory mnohých významných občanů… Crassus využíval svého bohatství – zaručil se kupříkladu Caesarův značný dluh 830 talentů, čímž teprve umožnil jeho odjezd do Hispánie, kde Caesar vykonával úřad praetora a dosáhl významných vojenských úspěchů, které mu pomohly v další kariéře. Vztahy této trojice se utužovaly, jak bylo čím dál více vidět, že římský senát je prohnilý a neschopný vykonávat funkci. Společné zájmy překonaly vzájemné rozdíly a daly vzniknout Triumvirátu, počátku konce římské republiky, jak ukázal pozdější vývoj.Crassus měl tedy peníze, ale hlavní díl moci za Triumvirátu drželi oba známější vojevůdci – Caesar a Pompeius. Nepříčetně toužil, aby se stal také známým díky slávě z bitevních polí. Tato touha po vojenské slávě ho nakonec přivedla do záhuby…


Když triumvirové dělili moc, Crassovi připadla východní část Římského impéria – Sýrii. Přes platnou mírovou smlouvu mezi Parthskou říší, začal okamžitě připravovat válku. Chtěl dokonce napodobit tažení Alexandra Velikého a proniknout ještě dál do Baktrie a Indie než se podařilo tomuto slavnému makedonského vojevůdci. Počínal si při tom zcela nepokrytě a všem dával své záměry najevo. Ještě když byl v Římě, zvedla vlna odporu proti další válce, kterých měli Římané za poslední roky dost a dost. Málem mu lid vůbec nepovolil odjezd. Ovšem zasáhl Pomepeius, který byl jedině rád, že se jeho sok „uklidí“ na nějaký čas na východ a nebude se míchat do jeho záležitostí v Hispánii a jinde, a Crassovo poslední tažení mohlo začít…


Zahájil boje překročením Eufratu, přes který postavil most (tak jako Caesar na Rýně), a obsazením několika měst v Mezopotámii. Spokojil se ovšem s umístěním posádek do dobytých měst a s vlastním jádrem armády se stáhl na zimu zpět do Sýrie. Parthové tak měli čas dobře se připravit na následující jarní invazi. Crassus vytáhl se silným vojskem, které čítalo sedm legií, čtyři tisíce jezdců a velké množství podpůrných jednotek. Stratégové Parthské říše ho nechali bez odporu proniknout hluboko na své území, kde jim připravili past. Mocná armáda pošetilého Triumvira byla zastavena a rozdrcena u města Karrh (dnešní Haran v Turecku) na jaře roku 53 př.n.l. Sevřené legie rozstříleli jízdní lučištníci a dorazila těžká jízda z dlouhými kopími. Během bojů zahynul mimo tisíce bezejmenných římských vojáků také Crassův syn Publius, který velel jízdním oddílům. Byla to jedna z nejhorších porážek římské armády vůbec. Troskám armády nezbylo nic jiného, než prchat zpět do Sýrie, kam se dostali nemnozí. Sám Crassus byl na útěku zavražděn, ač byl Parthskou stranou vyzván k jednání. Král Oród slavil triumf. Navrácení odznaků zničených legií vyjednal zpět až císař Augustus (na jejich přebírání dozíral budoucí císař Tiberius) roku 20. př.n.l., když uzavřel s Parthy mír.


Crassovou smrtí de facto skončilo krátké období Triumvirátu. Jak kdysi trefně poznamenal jeden profesor dějepisu – ve dvou se triumvirát dělat nedá… A stejně tak je takřka nemožné přimět dva, aby se o moc podělili. Mocenský souboj mezi Caesarem a Pomepiem se mohl rozběhnout naplno, ale to už nepatří do Crassova životního příběhu, který se završil při marném hledání válečné slávy.
URL : https://www.valka.cz/Crassus-Marcus-Licinius-t35734#159403Verze : 0
"Když triumvirové dělili moc..." je podle mě nešťastná formulace, která svádí k domněnce, že "první" trimvirové si říši dělili podobně jako za druhého triumvirátu. To není tak úplně pravda - Caesar si nechal přiřknout Galii, aby se tam stal slavným na poli válečném, Crassus ze stejného důvodu Malou Asii, Pompeius při tom zůstával v Římě (válečnou slávou už ovenčen byl) aby dohlížel na senát a centrum moci. Nešlo tedy o dělení sfér vlivu.
URL : https://www.valka.cz/Crassus-Marcus-Licinius-t35734#159447Verze : 0
Zdravím,

Citace :

Pompeius při tom zůstával v Římě (válečnou slávou už ovenčen byl) aby dohlížel na senát a centrum moci.

Ano, ale stejně jako Crassus i Caesar měl přiděleny provincie - Hispanii a Afriku* - rozhodl se však, že je bude spravovat prostřednictvím svých lidí a sám že zůstane v Římě.


S pozdravem
Saša


* Hmmm, později jsem se na to mrkl a tu Afriku uvádí jen Appiános, Cassius Dio a Plutarchos ne, takže tu Afriku jsem možná uvedl mylně. Hispanie je ovšem bez pochyby.
URL : https://www.valka.cz/Crassus-Marcus-Licinius-t35734#159452Verze : 0
Marcus Licinius Crassus - busta
URL : https://www.valka.cz/Crassus-Marcus-Licinius-t35734#166362Verze : 0