Felixstowe F.2A

Felixstowe F.2A


Letecká služba britského námořnictva RNAS používala již od počátku války pro hlídkování nad Severním mořem létající čluny americké výroby Curtiss H a H-4, doplněné později několika kusy člunů Felixstowe F.1, které místo na britské poměry vratkých trupů Curtissů používaly nové, zkonstruované komandérem letecké základny ve Felixstowe Johnem C. Portem, ale ocasní plochy a křídla přebíraly téměř beze změn od Curtisse. Stejný problém jako u H-4 nastal i po příchodu nových, mnohem větších strojů H-12, a Porte proto sáhl po osvědčeném řešení - vyvinul pro ně nový trup, Porte II, který měl mnohem vhodnější hydrodynamické vlastnosti. Takto přestavěný stroj byl označen Felixstowe F.2. Stejně jako u H-12 měl celodřevěnou kostru, krytou na většině trupu překližkou a na zbylých plochách plátnem. Nevyhovující americké motory byly nahrazeny britskými Rolls-Royce Eagle I. Tento nový prototyp vzlétl pravděpodobně někdy v polovině jara 1917 a brzy dokázal užitečnost úprav.


Do sériové výroby šla mírně pozměněná verze F.2A, která měla již motor Eagle VIII o výkonu 276 kW. Prvním, kdo zahájil výrobu tohoto typu byl paradoxně Curtiss, který ve standardu F.2A dokončil patnáct svých H-12 pro britské námořnictvo a přeznačil je na H-16 (s výrobou tohoto typu pak pokračoval i pro domácí námořnictvo). První britskou firmou, pověřenou výrobou F.2A byl S. E. Saunders, od kterého byly první z třiceti objednaných strojů dodávány od listopadu 1917. Akutní potřeba po kvalitním hlídkovém stroji vedla k tomu, že bylo prozatím novým trupem vybaveno několik již doručených H-12, označených nyní jako Converted Large America. Další sérii Ef dvojek dodával Saunders od srpna 1918 a čtyři série (21, 10, 25 a 13 strojů) postavila firma May, Harden & May.


Standardní výzbroj F.2A tvořily čtyři kulomety Lewis, z toho dva na oběžných kruzích Scarff na přídi a na trupu za křídly a dva v bocích trupu, později byly kulomety na kruzích nahrazeny "dvojčaty" a kulomet dostal i pilot. Na nejméně dvou strojích se objevilo i nové střeliště se dvěma Lewisy uprostřed horního křídla. Nesené bomby zahrnovaly dvanáct malých kousků, čtyři 45kg pumy i dvě velké 105kg, nesené pod křídly.


Felixstowe F.2A se brzy staly hlavním typem na snad všech základnách RNAS, konkrétně Felixstowe, Killingholmu, Carlshotu, Great Yarmouthu, Dundee, Ceterwateru a Scapa Flow. Jejich hlavním úkolem bylo vyhledávat a napadat nepřátelské lodě a ponorky, a stejně jako H-12 létaly hlídky v tzv. pavoučí síti, v jejímž prostředku byla holandská majáková loď North Hinder. Kvůli zvětšení dosahu se někdy Felixstowy dopravovaly do místa nasazení na velkých člunech tažených torpédoborci. Přestože byly tyto velké letouny méně obratné a rychlé než jejich nejčastější protivník, průzkumné stíhačky Hansa-Brandenburg W.12 a W.29, jejich obrovská palebná síla do značné míry všechno vynahrazovala. Hlavní slabá stránka tohoto typu spočívala v palivové soustavě, která byla díky umístění motorů a nádrží poměrně složitá a často nedostatečně těsnila, což často vedlo k nucenému přistání během akce. V létě 1918 bylo pro letouny F.2A zavedeno ochranné maskování, tzv. dazzle painting, skládající se ze světlých a tmavých pruhů simulujících odlesky na vodní hladině. Pro každý stroj přitom bylo vymyšleno individuální schéma.


Mezi jejich úkoly patřila také obrana před německými vzducholoděmi. 10. května 1918 zaskočil jeden F.2A ze základny Killingholme (osádka Cpt. T. C. Pattinson, A. H. Munday a Sgt. H. R. Stubbington) německý Zeppelin L.62 v malé výšce nad minovými poli u Helgolandu. Felixstowe okamžitě zahájil palbu ze všeho, co bylo po ruce, Zeppelin po chvilce začal silně kouřit, pokusil se uletět směrem na východ, po chvilce ale vybuchl. Ani britský stroj ale nevyvázl bez problémů - porouchalo se olejové potrubí a Britové museli nouzově přistát na hladině.


Kromě sériové verze F.2A vznikly ještě dva prototypy, F.2B a F.2C, který měl odlehčený trup, upravenou příď a motor Rolls-Royce Eagle II, později nahrazený Eaglem VI. Ani jeden se nedostal do sériové výroby, F.2C byl ale používán na základně ve Felixstowe a dokonce se v červenci 1917 podílel na zničení ponorky UC-1. Celkem obdrželo RNAS a RAF 173 letounů F.2A, čtyři upravené H-12 a 75 H-16. Zavedeny byly do výzbroje 228., 230., 231., 232., 238., 240., 247., 257. a 267. peruť RAF, poslední byly vyřazeny až v květnu 1923. Jeden stroj byl prodán do Chile.


Zdroj:
Hornát, Jiří: Felixstowe F.2, F.2A (Curtiss H-16), L+K 22/2003
https://en.wikipedia.org/wiki/Curtiss_H12
www.nasm.si.edu
https://www.willhiggs.co.uk/dundee/felixstowes.htm
https://www.stanstokesart.com/ststavartyou.html
warandgame.wordpress.com
www.aviastar.org
https://www.aviation-history.com/felix/f2a.htm