Main Menu
User Menu

Curtiss H-4 Small America

     
Název:
Name:
Curtiss H-4 Small America
Originální název:
Original Name:
Curtiss H-4 Small America
Kategorie:
Category:
průzkumný/pozorovací letoun
Výrobce:
Producer:
DD.MM.1914-DD.MM.1917 The Curtiss Aeroplane Co., Hammondsport, New York
DD.MM.191R-DD.MM.191R Aircraft Manufacturing Co., Ltd., Hendon /
Období výroby:
Production Period:
DD.MM.1914-DD.MM.1917
Vyrobeno kusů:
Number of Produced:
2 Curtiss H America (950, 951)
62 Curtiss H-4 Small America:
54 Curtiss (1236/1239, 3545/3594)
8 Airco (1228/1235)
První vzlet:
Maiden Flight:
23.06.1914
Osádka:
Crew:
3-4
Základní charakteristika:
Basic Characteristics:
 
Vzlet a přistání:
Take-off and Landing:
CTOL - konvenční vzlet a přistání
Uspořádání křídla:
Arrangement of Wing:
dvouplošník
Uspořádání letounu:
Aircraft Concept:
klasické
Podvozek:
Undercarriage:
pevný
Přistávací zařízení:
Landing Gear:
člunový trup
Technické údaje:
Technical Data:
 
Hmotnost prázdného letounu:
Empty Weight:
1361 kg
Vzletová hmotnost:
Take-off Weight:
? kg
Maximální vzletová hmotnost:
Maximum Take-off Weight:
2268 kg
Rozpětí:
Wingspan:
21.95 1) m
Délka:
Length:
10.97 m
Výška:
Height:
4.88 m
Plocha křídla:
Wing Area:
? m2
Plošné zatížení:
Wing Loading:
? kg/m2
Pohon:
Propulsion:
 
Kategorie:
Category:
pístový
Počet motorů:
Number of Engines:
2
Typ:
Type:
Curtiss OX-5 o výkonu 67 kW, později
Anzani o výkonu 75 kW nebo
Clerget o výkonu 97 kW, nebo
Beardmore o výkonu 82 kW
Objem palivových nádrží:
Fuel Tank Capacity:
?
Výkony:
Performance:
 
Maximální rychlost:
Maximum Speed:
104.6 km/h v ? m
Cestovní rychlost:
Cruise Speed:
? km/h v ? m
Rychlost stoupání:
Climb Rate:
? m/s
Čas výstupu na výšku:
Time to Climb to:
? min do ? m
Operační dostup:
Service Ceiling:
? m
Dolet:
Range:
1770.3 km
Maximální dolet:
Maximum Range:
? km
Výzbroj:
Armament:
2x pohyblivý 7,7mm kulomet v bocích

2-4x 45 kg bomba
Uživatelské státy:
User States:
Poznámka:
Note:
1) rozpětí je udáváno v závislosti na zdroji i jako 74ft (22,56 m) či dokonce 75ft 9in (23,09 m); podobně se liší i délka a v závislosti na použitých motorech samozřejmě i výkony
Zdroje:
Sources:
Hornát, Jiří. Curtiss H America, L+K 2006/11.
Hornát, Jiří. Curtiss H-4 Small America, L+K 1992/22.
Bruce, J. M. Felixstowe F.2A, Widsock Datafile No.82. Albatros Productions, Berkhamsted 2000. ISBN 1-902207-24-6.
Owers. C. A. Curtiss H.12, Windsock Datafile No.125. Albatros Productions, Berkhamsted 2007. ISBN 1-902207-94-7.
Thetford, Owen. British Naval Aircraft since 1912. Naval Institute Press, Annopolis 1991, ISBN 1-55750-076-2.
Bruce, J. M. The Felixstowe Flying-Boats: Historic Military Aircraft No. 11, Part 1. Flight, 02.12.1955.
https://www.aerofiles.com/_curt.html
URL : https://www.valka.cz/Curtiss-H-4-Small-America-t35348#129921Verze : 0
Curtiss H America
Curtiss H-4 Small America



V roce 1913 vypsal velký podporovatel letectví a majitel listu The Daily Mail, lord Northcliffe, cenu 10 000 liber šterlinků pro toho, kdo poprvé přelétne Atlantský oceán. Ještě v roce 1913 tato výzva zaujala amerického majitele sítě obchodních domů Rodmana Wanamakera, taktéž velkého příznivce letectví, který si u firmy Curtiss objednal stavbu dvou létacích člunů pro tento úkol. Vlastenecky je nazval "America". Ještě v polovině roku na nich firma začala pracovat. Za základ posloužily předchozí létací čluny firmy, nový stroj (firmou označený Curtiss H) byl ale patřičně zvětšen. K pohonu byly určeny dva vidlicové vodou chlazené osmiválce Curtiss OX-5 o výkonu 66 kW v tlačném uspořádání, tím se stal prvním severoamerickým dvoumotorovým letounem. Kostra letounu byla celodřevěná, trup a plováky kryla překližka, křídla a ocasní plochy plátno. Kabina byla zcela zakrytá a byla v ní místa pro dva piloty a mechanika.


První vzlet nezvykle velkého stroje se uskutečnil 23. června 1914 a původně byl považován za velmi úspěšný, brzy se ale ukázala řada různých problémů. Největším z nich bylo, že se při plavbě větší rychlostí příď příliš zanořovala do vody. Trup byl proto rozšířen a nakonec problém vyřešily výstupky na bocích, "ploutve", které zvětšily plochu dna. Dalším problémem byl výkon motorů, proto po určitou dobu prototyp létal se třemi motory (přidán byl Curtiss OX v tažném provedení), to ale pro změnu příliš zvedlo celkovou hmotnost.


Nakonec byly problémy vyřešeny a stanoven termín startu 5. srpna 1914 (bylo to pojato jako připomenutí ukončení válečného stavu mezi USA a Velkou Británií v roce 1814) s tím, že pilotem bude bývalý poručík britského námořnictva John Cyril Porte, který už rok pracoval u Curtisse a podílel se i na stavbě, druhým pilotem měl být a Američan George Hallett. Místo toho bylo vše překaženo vypuknutím světové války. John Porte se vrátil do Anglie, kde ale vzápětí přesvědčil admiralitu o potřebě hlídkových létacích člunů, které by střežily Severní moře před německými loděmi. Proto byly oba Curtissy America zakoupeny a zařazeny v srpnu 1914 do bojové služby. Později byly jejich motory nahrazeny výkonnějšími hvězdicovými motory Anzani a byly přesunuty k výcviku, kde se uplatnily až do konce války. Přelet Atlantiku tak musel počkat až do roku 1918, kdy byl etapově uskutečněn Curtissy NC, případně na "jeden zátah" v roce 1919 Alcockem a Brownem na letounu Vimy.


Ještě v srpnu 1914 byl Portem (ten se v roce 1915 stal velitelem základny námořního letectva ve Felixstove) prosazen nákup dvou dalších strojů s tažnými motory, které byly postaveny v Americe (někdy jsou uváděny jako H-2), a dalších dvanáct, montovaných přímo v Anglii. Tuto malou první sérii následovala objednávka britské admirality na celkem 50 kusů. Protože původní motory OX byly shledány opravdu nedostačujícími, ve Felixstowe byly nahrazeny řadovými šestiválci Beardmore o výkonu 88 kW, desetiválcovými hvězdicovými motory Anzani o 74 kW, případně vidlicovými dvanáctiválci Sunbeam o 110 kW. Konstrukce zůstala stejná, tato upravená verze ale dostala nové označení - Curtiss H-4 America, později, po nástupu většího bratříčka Curtiss H-12, doplněné o slůvko Small.


Brzy se projevila jejich velká slabina - Curtissy se hodily jen na operace na klidném moři, bouřlivé vody Severního moře jim nesvědčily a problémem stále byly i motory. Americy s motory Anzani byly odlišovány označením H-4 America 950 a mohly nést pod křídly dvanáct devítikilových pum či dvě po 45 kg, stroje s novými motory Curtiss o 118 kW a unesly tyto bomby čtyři. John C. Porte na své základně neustále pokračoval v úpravách a experimentech nejen s motory, ale i s trupem, který se snažil přizpůsobit neklidným britským vodám. Tak vznikla vlastní britská varianta tohoto letounu, která přejímala kompletní křídla a ocasní plochy, ale měla nový trup Porte I. Tyto stroje šly do výroby pod označením Felixstowe F.1. Postaveny byly jen čtyři kusy, ale brzy je doplnila celá řada větších sourozenců, Felixstowe F.2 a F.2A, stejným způsoben odvozených z typu Curtiss H-12.


Mezi neduhy H-4 patřilo také hromadění plynů z palivového systému v trupu, což v jednom případě vedlo i k výbuchu. Přesto byl tento typ prohlášen za zastaralý až v roce 1918. Sloužil například na základnách ve Felixstowe, Killingholmu, ale také na Gibraltaru. Postaveno bylo celkem 62 Curtissů H-4, z toho 54 u mateřské firmy a zbytek v licenci u britské firmy Airco. Do výroby byla zapojena také firma S.E. Saunders, která pravděpodobně sestavila část strojů dodaných v dílech z USA.


Zdroj:
Hornát, Jiří: Curtiss H America, L+K 11/2006
Hornát, Jiří: Curtiss H-4 Small America, L+K 22/1992
www.nasm.si.edu
https://www.willhiggs.co.uk/dundee/felixstowes.htm
https://www.stanstokesart.com/ststavartyou.html
URL : https://www.valka.cz/Curtiss-H-4-Small-America-t35348#242896Verze : 0
MOD
Curtiss H.4
Curtiss H-4 Small America - https://1000aircraftphotos.com/Contributions/Lyzun/3556.htm

1000aircraftphotos.com
URL : https://www.valka.cz/Curtiss-H-4-Small-America-t35348#201773Verze : 0