De Havilland D.H.115 Vampire T Mk.11

Vzhledem k zvyšující se oblibě Vampirů se vedení firmy de Havilland rozhodlo vytvořit také dvoumístnou cvičnou verzi. 15. listopadu 1950 tak vzlétl firemní prototyp G-5-7, označený jako D.H.115 Vampire Trainer. Ten byl postaven v Christchurchi a v podstatě vznikl další úpravou trupu D.H.113, pilotní prostor byl ještě rozšířen, aby oba členové osádky mohli sedět vedle sebe, a v přídi nebyl umístěn radar. Za pohonnou jednotku byl vybrán Goblin 35, což byl v podstatě Goblin 3 s vývodem vzduchu pro pohon tlakování kabiny. Vampire Trainer byl již předtím v září vystaven na leteckém dni ve Farnborough. RAF zvažovala zařazení cvičného Vampiru jako doplňku k Meteoru T.7 a převzala jej k provozním testům u 204. Advanced Flying School. Testy byly ukončeny ukončeny na počátku roku 1952, již předtím byla objednána sériová verze pod označením Vampire T Mk.11. Ještě v roce 1951 byly postaveny dva předsériové stroje, první z nich vzlétl 1. prosince 1951, druhý byl dokončen jako Sea Vampire T.22 pro královské námořnictvo. T.11 si kvůli zachování těžiště (ale i umožnění zbraňového výcviku) zachovaly kanonovou výzbroj bojových verzí, většina ovšem měla jen dva kanony. Křídla odpovídala bitevním verzím, mohla pod ně tedy být zavěšena různá cvičná (i ostrá) výzbroj od raket po cvičné pumy a také přídavné nádrže. Všechny první cvičné Vampiry měly ocasní plochy jako NF.10. První stroje začaly přicházet k jednotkám koncem roku 1952. V té době se britské letectvo rozhodlo zjednodušit výcvikové schéma na pouhé dva typy, s Provostem pro základní výcvik a Vampirem v roli pokročilého cvičného letounu, takže Meteory nakonec v této roli úplně nahradil. První jednotkou vybavenou T.11 byla 202. Advanced Flying School ve Valley.


První zkušenosti s T.11 vedly k úpravě pilotního prostoru, jehož původní bohatě rámovaný překryt, v podstatě převzatý z NF.10, poskytoval dost omezený výhled. Na stroji WZ419 byla proto vyzkoušena nová třídílná kapkovitá kabina, která se od 144. postaveného stroje stala standardem, stejně jako nové kýlové plochy na ocase s pozvolnějším přechodem do trupu. Později vyrobené T.11 také měly vystřelovací sedadla Martin-Baker Mark 3B a do této podoby byly postupně upravovány i starší stroje. Pro RAF bylo postaveno 534 T.11, většina v továrně v Chesteru, ale také v Hattfieldu a Christchurchi a několik strojů bylo dodáno firmou Fairey. T.11 měly výkony srovnatelné se stíhacími letouny, a přesto umožňovaly, aby již po třech hodinách výcviku studenti létali sólo. U RAF Training Command, nejprve u AFS a po reorganizaci u Flying Training Schools, FTS, sloužily do roku 1962, kdy na jejich místo nastoupily Follandy Gnat T.1, a několik strojů zůstalo v provozu v různých rolích do roku 1967.


Na základě T.11 vznikla skoro současně exportní varianta, T.55, která se lišila v podstatě jen odlišným přístrojovým vybavením. Cvičné Vampiry používali a vyráběli také Australané, jejichž verze dostala označení T.33 a v podstatě se od T.11 nelišila, stejně jako T.22 používané britským námořním letectvem. Do světa se dostaly ale i T.11, poté, co byly od RAF vyřazeny. Snad prvním zákazníkem bylo Švýcarsko, které pro testy zakoupilo tři T.11 už v roce 1952 a poté zahájilo licenční výrobu T.55. V roce 1967 si Švýcaři doplnili stavy koupí devíti vyřazených britských T.11, které si v Emmenu modernizovali na svůj standard. Tři původní T.11 byly v roce 1960 modernizovány zástavbou vystřelovacích sedadel Martin Baker Mark 2F/V. V sousedním Rakousku, které navzdory jednáním o dodávkách se Švédskem nakonec Vampiry do výzbroje nepřijalo, se objevilo alespoň několik cvičných strojů, T.11 i T.55. Jeden T.11 byl zakoupen v roce 1957, další tři T.11 od RAF převzalo v roce 1964. Společně s tím, co zbylo z pěti T.55 byly nahrazeny v roce 1972 Saaby 105Ö. Jeden T.11 se zatoulal i do Irska, kam byl darován jako nelétající učební pomůcka.


Jordánsko společně s bitevními FB.9 koupilo v roce 1955 i dva T.11, třetí byl dodán o pět let později, a sloužily až do roku 1972. Také v roce 1955 získali 16 strojů i Rhodésané, kteří je snad po boku FB.9 použili proti povstalcům v 60. letech. Sedm vyřazených T.11 koupili pro doplnění svých T.55 v roce 1963 také Indové. Opět v roce 1955 převzal pět T.11 Nový Zéland, opět jako doplněk dříve koupených T.55. V roce 1962 se dva britské T.11 dostaly do Mexika, které předtím koupilo vyřazené F.3 z Kanady a společně s nimi sloužily do roku 1970. Posledním uživatelem T.11 se stalo Chile, které v roce 1972, v době, kdy jinde ve světě Vampiry prakticky zmizely ze služby, koupilo čtyři T.11 vyřazené od RAF a šest T.22 od FAA jako cvičné bitevní letouny, a používalo je do roku 1980.

.

Muzeum v Bruselu


foto vlastní