Main Menu
User Menu

Geiserich

Geiserich, král Vandalů a Alanů v letech 428 - 477


(asi 389 - 477)



Jeden z nejschopnějších germánských náčelníků Geiserich se narodil někdy kolem roku 389, tedy v době, kdy se vandalské kmeny nacházely ještě za Rýnem.


V roce 428 se stal králem a Vandalů a Alanů, kteří v té době pobývali v Hispánii. Geiserich obratně využil sporů mezi západořímskými generály. Velitel římské severní Afriky, comes Africae, Bonifatius, byl povolán na západořímský dvůr (proti Bonifatiovi, ariánskému křesťanovi, intrikoval Flavius Contantius Felix, který proti němu popuzoval císařovnu Gallu Placidiu, bigotní katoličku), kde se měl zodpovídat z laxního postupu proti křesťanské sektě donatistů. Bonifatius se odmítl podřídit a na pomoc si pozval nového krále Vandalů a Alanů, Geisericha. Vandalové si získali pověst schopných námořníků (dobyli např. Baleárské ostrovy, Carthago Nova (Cartagenu) nebo Sevillu)) a měli dostatečně veliké loďstvo, aby takovou operaci mohli uskutečnit.


Geiserich si byl vědom Bonifatiovy slabé pozice (kromě útoků západořímské armády a jejich foederatů(1) Vizigótů, čelil i povstání domorodých Maurů). V květnu 429 se v hispánském přístavu Iulia Traducta (Tarifa) nalodilo 80 000 příslušníků kmene Vandalů a jejich souputníků Alanů a vstoupilo na břeh v Tingisu, hlavním městě provincie Mauretania Tingitana. Geiserich nepřišel pomoci Bonifatiovi, ale hledal nové bohaté území, kde by se s celým kmenem usadil.


V Africe postupoval Geiserich s asi 20 000 vojáky podél pobřeží na východ. Jeho cílem byla " římská obilnice " provincie Africa proconsularis s centrem v Karthágu (na území dnešního Tuniska). Geiserich snadno prošel řídce obydlenou provincií Mauretania Caesarensis (centrum provincie byla Caesarea (Cherchell v Alžírsku)). První tvrdší boje mezi Geiserichem a Bonifatiem se rozpoutaly až v provincii Numidii ( východní Alžírsko ). Geiserichův útok na město Constantine (Cirta v Alžírsku) ztroskotal a nepodařilo se mu probojovat k hlavnímu cíl, Karthágu v prokonzulské Africe.


Naopak před městem Hippo Regio (Bone, Annaba v Alžírsku) porazil Bonifatiovo vojsko a v květnu 430 Hippo Regio oblehl. V srpnu 431 přijal Geiserich Bonifatiovu podmínečnou kapitulaci. Vandalové získali Hipo Regio, které se stalo jejich dočasným hlavním městem v Africe, a Bonifatius se mohl stáhnout do Karthága (v Tunisku).


V roce 432 urovnal Bonifatius své vztahy se západořímským dvorem a odcestoval do Itálie. Geiserichovi tak ubyl jeden soupeř a mohl zesílit tlak na východořímská vojska vedená vojevůdcem Asparem. V letech 432 - 434 docházelo k bojům mezi Geiserichem a Asparem. V roce 434 byl Aspar z Afriky stažen východořímským císařem Theodosiem II. Východořímská říše sbírala síly proti Peršanům a Hunům.


Potenciální nebezpečí z Geiserichovy strany přimělo západořímskou říši, která byla stále více vázána nepokoji v Galii a Hispánii, k jednání. 11. února 435 byla uzavřena foederátní smlouva mezi Geiserichem a západořímskou říší (císařovnu Gallu Placidiu k uzavření foedarátní smlouvy přiměl Flavius Aetius ). Geiserich, nyní západořímský spojenec, kontroloval se souhlasem západního Říma část římské severní Afriky (provincie Mauretania Tingitana, Mauretania Caesarensis, Numidia). Geiserich mohl začnout upevňovat své pozice. Tradiční nepřátelé Vandalů, Vizigóti, totiž na uzavření foederátní smlouvy mezi Vandaly a západořímskou říší reagovali útokem na Narbo (Narbonne) v jižní Galii.


Geiserich se s dosavadními úspěchy nehodlal spokojit. 19. října 439 dobyl Karthágo a obsadil provincii Africa proconsularis a brzy byla pod jeho kontrolou i poslední římská provincie Byzacéna (na území Tuniska a západní Libye). V roce 441 se Vandalové vylodili na Sicílii. V roce 442 byl Geiserich natolik silný, že došlo k zrušení foederátní smlouvy mezi Vandaly a západořímskou říší. Západořímský císař Valentinianus III. uznal Vandalské království za nezávislý stát. Geiserich poslal na západořímský císařský dvůr svého syna Hunericha, který se zasnoubil s dcerou Valentiniana III., Eudocií. Hunerich byl už ženat s dcerou vizigótského krále Theodericha I., ale po zasnoubení s Eudocií poslal zmrzačenou manželku (nechal jí uříznou uši a nos) zpět k Theoderichovi. O tom, že se nenávist mezi Vandaly a Vizigóty ještě zvýšila (nepřátelství mezi Vandaly a Vizigóty pramenila z vojenských tažení Vizigótů, západořímských foederatů, proti Vandalům v Hispánii v letech 416 - 417, při kterých byli vyhlazeni silingští Vandalové) nemusíme pochybovat. Geiserich potom obnovil dodávky obilí do západořímské říše. Východořímské říše nemohla na vyhlášení nezávislého vandalského království reagovat, opět musela bojovat s perskou říší a Huny.


V době příprav Attilova tažení do Galie, spoléhal hunský velkokrál na nenávist mezi Vandalským královstvím a Toloskou říší Vizigótů, a doufal v pomoc Vandalů. Geiserich nakonec prozíravě do bojů v Galii nezasáhnul. Po zavraždění císaře Valentiniana III. soupenci Valentinianem zavražděného vojevůdce Flavia Aetia, se novým západořímským císařem stal Petronius Maximus. Ten chtěl Hunerichovu snoubenku Eudocii zasnoubit se svým synem Palladiem. Geiserich reagoval útokem na Řím (spekulovalo se, že Geisericha požádala o zásah vdova po Valentinianovi III., Licinia Eudoxia).


Koncem května 455 porazili Vandalové slabou římskou flotilu, vpluli do Tibery a zakotvili v Ostii. Papež Leon I. se na chůzce s Geiserichem pokoušel vandalského krále přesvědčit, aby ušetřil obyvatele Říma. Geiserich to snad přilíbil, ale poté, co 2. června 455 proniklo jejo vojsko bez boje do Říma, došlo ke krveprolití a drancování. Běhen chaosu byli obyvateli Říma ubiti i císař Petronius Maximus a jeho syn. Po celých čtrnáct dní plenili Vandalové Řím. Tisíce obyvatel bylo zabito, stovky dalších, především bohatých Římanů, odvlečeny do zajetí, v očekávání bohatého výkupného. Mezi urozenými zajatci byla i císařovna Licinia Eudoxia její dcery, Hunerichova snoubenka Eudocia a Placidia. Vandalové vyplenili a zapálili, na rozdíl od Alaricha v roce 410, i kostely. Dokonce strhli i zlatou střechu z Iupiterova chrámu. Nakradené bohatství, včetně soch nevyčíslitelné ceny, naložili na lodě a odpluli do Afriky.


Nátlak východořímského císaře Marciana na propuštění členů císařské rodiny se minul účinkem. Hunericha oženil Geiserich s Eudocií (jejich syn Hilderich se stal v vandalským králem v letech 523 - 530). Valentinianovu dceru Placidii provdal Geiserich za dalšího z urozených zajatců, senátora Anicia Olybrida (ten se v roce 472 na krátkou dobu stal císařem západořímské říše).


Teprve v roce 461 propustil, na žádost výchořímského císaře Leona, Geiserich Licinii Eudoxii a Placidii. Geiserich během svého kralování odrazil dva útoky římských císařů proti svému království. V roce 461 porazil v námořní bitvě u Cartahago Nova ( španělské Cartageny ) císaře Flavia Valeria Maioriana. Loutkového panovníka nechal skutečný vládce západořímské říše, germánský vojevůdce Flavius Ricimer, popravit.


Neúspěchem skončil i velkolepě pojatý útok východořímského císaře Leona v roce 468. Výprava, která stála 130 000 liber zlata, skončila fiaskem díky neschopnosti východořímských velitelů.


Vandalský král Geiserich zemřel 25. ledna 477. Západořímská říše už v té době neexistovala. V roce 534 dobyl vandalské království vynikající vojevůdce východořímského císaře Justiniána I., Belisarios.



(1) foederati = spojenci (edit MART.in)
URL : https://www.valka.cz/Geiserich-t34947#127040Verze : 0