Hiero II.

Syrakuský král Hiero II. (kolem 306-215 př. n. l.)
(Hieron či Hiero Syrakuský)




Hiero (někdy zvaný též Hieron) se narodil kolem roku 306 př. n. l. neznámo kde. Byl nemanželským synem Hierocla. Hierocles patřil k syrakuské "šlechtě", svůj rodokmen odvozoval až od samotného Gela, který Syrakusám vládl v první čtvrtině 5. stol. př. n. l. Politický vývoj v Syrakusách prošel během jeho mládí několika změnami - když roku 289 př. n. l. zemřel tyran Agathokles, byla v Syrakúách ustavena (v pořadí již čtvrtá) demokracie. Mamertinové, skupina kampánských žoldnéřů, které si najal svého času Agathoklés, se s novým společenským řádem ve městě nevyrovnali (ač ho pomáhali bránit proti nárokům Agathoklových potomků) a z města odešli. Ne však daleko - vyplenili a obsadili Messanu, strategicky položené město na severozápadním cípu Sicílie střežící Messanskou úžinu mezi ostrovem a Itálií, které patřilo Syrakusám, a odtud začali ohrožovat i ostatní syrakuské území.


Jak bylo místním zvykem, demokracie nevydržela dlouho a po dvou letech se vlády zmocnil Hiketas. Mezitím se však v Itálii rozhořela válka epeirského krále Pyrrha s Římem vyprovokovaná řeckými městy, která se roku 278 př. n. l. rozšířila i na Sicílii, když Syrakusy pozvaly Pyrrha, aby je vysvobodil z kartáginského obležení. V letech 278-276 př. n. l., kdy Syrakusy ovládal Pyrrhos, který si z nich udělal hlavní město svého sicilského spolku a sjednotil většinu převážně hellénských měst na ostrově v boji proti jejich tradičnímu nepříteli Kartágu (Řím a Kartágo byli v této válce spojenci), sloužil Hiero v Pyrrhově vojsku jako důstojník. Po Pyrrhově odchodu zpět do Itálie (a následně do svého řeckého království) byl Hiero zvolen roku 275 př. n. l. jedním z velitelů syrakuské armády, která byla vyslána do pole proti Mamertinům.


O podrobnostech nemáme věrohodné zprávy, prameny se částečně rozcházejí, nicméně v následujícím období se Hiero chopil moci v Syrakusách. Jisté je, že své postavení podpořil sňatkem s dcerou jednoho z nejvlivnějších Syrakusanů, Leptina, jménem Philistis. Leptines ho od té doby politicky podporoval ve městě, zatímco Hiero sám byl v poli. Hiero se prosadil legální cestou především zásluhou svých vojenských a politických schopností. Polybius popisuje, jak se Hiero zbavil jednotek najatých žoldnéřů, které vykazovaly známky nespokojenosti a představovaly hrozbu pro stabilitu v Syrakusách a Hieronovy ambice - během tažení proti Messaně rozdělil armádu na dvě části. První z nich tvořili tito žoldnéři, kteří měli provést čelní útok proti Mamertinům pod městem, zatímco Hiero držel občanskou armádu Syrakus v záloze, aby mohla Mamertiny napadnout po vypuknutí boje z nečekané strany. Když bitva začala, Hiero odpochodoval i s občanskou armádou zpět do Syrakus a ponechal žoldnéře svému osudu. Byli samozřejmě rozprášeni (Hiero si následně najal jiné, loajální). Hieornův příchod do Syrakus v čele občanské armády se snad dá pokládat za okamžik, kdy se definitvně stal nejmocnějším mužem Syrakus.


Přesto Syrakusy zůstávaly dále demokracií a Hiero velitelem jejich vojska. V dalším tažení proti Mamertinům je porazil v pravidelné bitvě u Mylae (severní pobřeží Sicílie nedaleko od Messany) a od oblehnutí Messany samotné (kterou by oslabení Mamertinové pravděpodobně nebyli schopni ubránit) ho odradil jedině příjezd vojska z Kartága, které Mamertinové zavolali na pomoc (a Kartáginci se proti svému rivalovi na Sicílii ochotně angažovali).


Hiero se nicméně vrátil do Syrakus jako hrdina a byl svými spoluobčany zvolen tyranem (tedy samovládcem; slovo tyran nemělo ještě hanlivý nádech, který získalo v moderní době). Římané nyní ovládají celý Apeninský poloostrov a Sicílie se stává v podstatě sousedem vitálního římského státu. Mamertinové provozují ve velkém pirátství, které dopadá především na italská hellénská města pod nadvládou Říma, a navíc podporují protiřímskou rebelii v Rhegiu (městu naproti Messany, strážci Messanské úžiny z italské strany). Hieron se tedy svým bojem proti nim stává přirozeným římským spojencem.


Syrakusy stále Messanu považují za své město, které je drženo vzbouřenci, a roku 265 př. n. l. se Hiero vydává na další vojenskou výpravu, jejímž cílem je definitivně Mamertiny vypudit a Messanu znovudobýt (kartáginská posádka mezitím město opustila). Po dalším Hieronově vítězství Mamertinové už nemají sílu se mocné syrakuské armádě sami postavit a obrací se s žádostí o pomoc jak na Kartágo, tak na Řím. Tento vnitřní rozkol mezi mamertinským vedením nakonec vyústí v první punskou válku. Hiero byl po svém úspěchu v roce 265 př. n. l. prohlášen syrakuským králem.


Kartáginci vyslali svou posádku do obležené Messany (praděpodobně na začátku roku 264 př. n. l.) jako první, ale když po váhání římského senátu dorazila i římská pomoc (nejspíš v létě 264 př. n. l.), Mamertinové Kartágince vyhnali. Jejich velitel Hannó se nehodlal pouštět do konfrontace se svým bývalým spojencem Římem a opustil i s vojskem Sicílii. Doma ho za to však čekal hněv kartáginského vedení, které ho nechalo ukřižovat. Poté vyslalo na Sicílii novou armádu.


Římané mezitím Messanu vojensky obsadili a Hiero se tak najednou dostal do války se svým dosavadním spojencem. Jako zkušený politik reagoval tím, že se spojil se zmíněnou kartáginskou armádou, která se na Sicílii vylodila, a obléhali Messanu společně. Římané proto vyslali na Sicílii konsulskou armádu (čtyři legie plus pomocné sbory, asi 40 000 mužů), která prorazila blokádu města a posílila posádku. Následně provedli výpad proti obléhatelům a ti byli nuceni ustoupit - Kartáginci se stáhli směrem na západ ostrova, kde měli své državy, Syrakusané na jih, do svého města. Římané na Syrakusy následně pravděpodobně zaútočili, město se však ubránilo a Římané nemohli přistoupit k dlouhodobému obléhání, neboť na ostrově se pohybovala kartáginská armáda. Vytlačili ji tedy až k Akregantu na jižním pobřeží Sicílie.


Roku 263 př. n. l. Římané vyslali na Sicílii další konsulskou armádu a noví konsulové se rozhodli vyřadit nejdříve slabšího soupeře, kterým byly Syrakusy. Město bylo oblehnuto a Hiero dospěl k, jak se později ukázalo, prozíravému rozhodnutí - vyjednal s Římany mír za těchto podmínek: Římané uznají jeho královskou svrchovanost v Syrakusách, zatímco Syrakusy se vzdají svých nároků na Messanu a budou platit Římu tribut sto talentů ročně po dobu patnácti let. Krom toho se Hiero zavázal podporovat Římany ve válce s Kartágem (především zásobováním římské armády), což byl vzhledem k odvěkému soupeření mezi Kartágem a Syrakusami na Sicílii přirozenější stav než spojenectví těchto dvou rivalů.


Během následujících 23 let zuřila na Sicílii první punská válka. Syrakusy se jí vojensky přímo neúčastnily (kromě námořnictva, které Římanům hlavně na začátku války poskytovala výhradně spojenecká řecká města), významně však podporovaly Římany (během následujícího roku, kdy Římané obléhali Akreganto a sami byli odříznutí další kartáginskou armádou od zásobovacích cest, Hiero římskou armádu po několik měsíců prakticky živil).


Roku 248 př. n. l. uplynulo patnáct let, a skončila tedy platnost smlouvy s Římem. První punská válka se tou dobou dostala do fáze vyčerpávacího pozičního boje, Kartágo i Řím pociťovaly hospodářské důsledky bojů čím dál výrazněji. Přesto Římané, ač se ozývalo nemálo hlasů požadujících prodloužení smlouvy včetně nutnosti placení tributu, nakonec s Hieronem uzavřeli rovnoprávnou spojeneckou smlouvu "na věčné časy", čímž svůj rozpočet připravili o zdroj nezanedbatelného příjmu. Hiero se stal jedím z nejoddanějších římských spojenců a své závazky až do své smrti nikdy neporušil.


Roku 241 př. n. l. byla první punská válka konečně rozhodnuta ve prospěch Říma a Hiero sklízel plody své vstřícné politiky vůči nové středomořské mocnosti. Messana připadla Římu, Syrakusy však byly odškodněny dalším územím na úkor poraženého Kartága, které muselo celou Sicílii vyklidit. Ze západní Sicílie, která byla původně ovládaná Kartágem, Římané učinili svou první provincii, tedy území závislé, spravované každoročně vysílanými úředníky z Říma, povinné odvádět mu každoročně určitou část příjmů a zemědělské produkce. Východní Sicílie zůstala pod nadvládou Syrakus a Hiero ji spravoval na Římu nezávisle.


Hiero byl nejen velmi schopný politik, ale i mimořádně oblíbený král. Bylo mu dáno vládnout Syrakusám plných šedesát let, a on je plně využil ke zvelebení tohoto města. Do dnešních dnů se dochoval jím postavený obrovský oltář Diovi a přestavěný amfiteatr.


Polybius o jeho cestě k moci a vládě píše:


"... stal se vládcem Syrakus a jejich spojenců jen díky vlastním schopnostem, neboť nedostal ani pověst, ani bohatství, ani nic jiného od bohů. Nejpozoruhodnější je, že dosáhl svého postavení vlastním úsilím, aniž by zabil, vyhnal či zranil jediného spoluobčana, a stejně tak svou moc i vykonával. Během svě 54leté vlády udržoval zemi v míru a bez spiknutí, a podařilo se mu dokonce ujít závisti, kterou tak často vyvolává [v druhých] mimořádně nadaný člověk; vlastně při více než jedné příležitosti, kdy se chtěl vzdát své moci, mu v tom společnými silami zabránili občané. [...] A přestože žil celý život v luxusu [...], dožil se devadesáti let v plném tělesném zdraví [...] což vidím jako nejlepší důkaz jeho střídmého života."


Ve vojenské oblasti se ukázal v mládí jako vynikající velitel, po uzavření smlouvy s Římem se věnoval především posílení obrany města. Udržoval silnou námořní flotilu a v pozdějším období zaměstnal Archiméda, který byl pravděpodobně jeho blízkým osobním přítelem, při posilování syrakuského opevnění a stavbě slavných válečných strojů. Archimédes se stal i jeho rádcem nejen ve vojenských záležitostech a zároveň mu Hieronova dlouhá vláda v míru umožňovala v klidu provádět své výzkumy.


Hiero měl s Philistou jednoho syna, Gelu, a dvě dcery. Gelo mnoho let vládl se svým otcem a zemřel roku 216 př. n. l., rok před Hieronem, když mu bylo přes padesát let. Hiero zemřel v požehnaném věku více než devadesáti let roku 215 př. n. l., v době kdy Římané během druhé punské války prožívali své nejtěžší dějinné okamžiky. Nastoupil po něm jeho vnuk (Gelův syn) Hieronymus, který Řím v jeho těžké hodině opustil a přidal se k Hannibalovi, čímž během pár let obrátil vniveč vše, co jeho děd za svou dlouhou vládu pro město vykonal. Město bylo nakonec roku 212 př. n. l. Římany dobyto a vypleněno, Archimédes zabit. Syrakusy se staly málo významným římským provinčním městečkem, které už nikdy nezískalo zpět svou moc a věhlas, jimiž disponovalo jako nezávislé hellénské město.
Hiero II. - Podobizna Filistis (vlevo), manželky Hiera II., na minci.
Classical Numismatic Group, http://www.cngcoins.com, CC BY-SA 2.5, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=10479139

Podobizna Filistis (vlevo), manželky Hiera II., na minci.
Classical Numismatic Group, http://www.cngcoins.com, CC BY-SA 2.5, commons.wikimedia.org

Hiero II. - Diův obětní oltář postavený Hiérem II. v Syrakusách
CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=317056

Diův obětní oltář postavený Hiérem II. v Syrakusách
CC BY-SA 3.0, commons.wikimedia.org

Hiero II. - Mince Hiera II. ze Syrakus
Sailko, CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=40864167

Mince Hiera II. ze Syrakus
Sailko, CC BY 3.0, commons.wikimedia.org

URL : https://www.valka.cz/Hiero-II-t34350#125078 Verze : 4
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více