Ocelka, Josef

Citace - A report 13/2004 :

Štábní kapitán Josef OCELKA (generálmajor in memoriam)
velitel čs. bombardovací perutě ve Velké Británii
* 12. 3. 1909 † 21. 7. 1942

Josef Ocelka pocházel z Hané, narodil se v Lipníku nad Bečvou-Nových Dvorech. Po maturitě na reálce studoval v letech 1929 až 1931 Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. Všechno nasvědčovalo tomu, že bude velice úspěšně pokračovat v kariéře důstojníka pěchoty. Ne náhodou mu ale později v Británii jeho spolubojovníci přezdívali Vocelovej. Jeho svalnatá, téměř dva metry vysoká postava vzbuzovala respekt. Navíc byl vynikajícím sportovcem. A tak profesionální vojenskou kariéru zahájil jako velitel čety horského praporu v Ružomberoku. Teprve po pěti letech služby u horských jednotek objevil letectvo. Z letounového pozorovatele zbraní prošel letovými funkcemi u pozorovacího a později bombardovacího letectva.

Po okupaci Československa odešel v červenci 1939 do zahraničí. Z Polska se dostal do Francie. Zde podepsal pětiletou službu v cizinecké legii. Po zahájení druhé světové války se přeškoloval na stíhače v Chartres. Později absolvoval výcvik pilota bitevního letounu v Châteauroux. V důsledku příliš rychlého vývoje situace na frontě však do války již nezasáhl.

Po porážce Francie evakuoval Josef Ocelka do Velké Británie. Byl jedním ze zakládajících příslušníků 311. čs. bombardovací perutě. V noci 10. září 1940 se zúčastnil první bombardovací operace této jednotky. Během náletu na bruselské nádraží pilotoval jeden ze tří Welingtonů. O necelý rok později,v červenci 1941, se stal velitelem této perutě. Bojovými úspěchy i osobním příkladem si získával respekt i popularitu. Jeho věhlas se šířil i mimo československou jednotku. Proslul tím, že se snažil splnit úkol za každou cenu. Dokonce i s letouny, které nebyly technicky zcela v pořádku a v průběhu letu se na nich projevily určité závady. I v nejprudší palbě protivníka vedl opakovaně letoun vždy několikrát na cíl, dokud se nepodařilo bombometčíkovi přesně zamířit. Ze všech příslušníků jednotky měl nejvíce nočních náletů – celkem 45. Z celé perutě také nalétal nejvíce operačních hodin. Celkem jich bylo 224, což znamená, že výrazně překročil předepsanou normu. Svůj poslední operační let uskutečnil již v lednu 1942. V dubnu pak předal peruť svému nástupci Josefu Šnajdrovi.

Osudným se štábnímu kapitánovi Josefu Ocelkovi stalo ráno 21. července 1942. V té době se na letišti Brize Norton seznamoval s různými typy vícemotorových letounů. Při zkušebním letu na Beaufortu MkII krátce po startu zachytil o střechu hangáru a zřítil se. Byl na místě mrtev. O čtyři dny později ho jeho spolubojovníci pohřbili na hřbitově v Brookwoodu. Jeden z našich nejstatečnějších příslušníků bombardovacího letectva byl vyznamenán britským Záslužným leteckým křížem (DFC) a řadou dalších československých i spojeneckých vyznamenání. V jednotkách našeho letectva ve Velké Británii sloužil i o čtyři roky mladší Josefův bratr Antonín.

Vladimír MAREK
Foto: archiv VHÚ