Main Menu
User Menu

Micubiši 1MF

Mitsubishi 1MF - přehled verzí

Mitsubishi 1MF Type-10 - přehled verzí


一〇式二号艦上戦闘機 -námořní palubní stíhací letoun Type-10


Reporting code name: unallocated



Označení Provedení letounu - popis
Mitsubishi 1MF1 Type-10 výroba od roku 1921, první palubní stíhačka, velký čelní chladič
Mitsubishi 1MF2 jeden letoun s odlišným uspořádáním řídících ploch na horním křídle
Mitsubishi 1MF3 Type-10-2 verze s odlišným chlazením - dva chladiče kapaliny Lamblin, menší aerodynamický odpor. Nejrozšířenější verze.
Mitsubishi 1MF3A Type-10-2 změněn a zmodernizován tvar SOP
Mitsubishi 1MF3B Type 10-2 bombardovací verze vzniklá úpravou palubní stíhačky 1MF3, vyrobeno malé množství
Mitsubishi 1MF4 Type-10-3 zjednodušení ocasních ploch, posunutí kabiny a spodního křídla směrem vpřed.
Mitsubishi 1MF5 Type-10-4 poslední vyráběná stíhací verze
Mitsubishi 1MF5A cvičný letoun s nouzově odhoditelným podvozkem a plováky na spodním křídle



Celkem bylo vyrobeno 128 letadel všech verzí.
Všechny stroje byly vyrobeny v は 三菱内燃機製造会社 - Mitsubishi Nainenki Seizo Kabushiki Kaisha, Nagoya


Použité prameny:
Robert C. Mikesh and Shorzoe Abe, Japanese Aircraft 1910-1941, Naval Institute Press Annapolis, Maryland 21402, 1990, ISBN: 1-155750-563-2
Tadeusz Januszewski a Kryzysztof Zalewski, Japońskie samoloty marynarski 1912-1945, díl 1., Lampart, rok 2000, ISBN: 83-86776-50-1
www.j-aircraft.com
archiv autora
URL CZ: https://www.valka.cz/Micubisi-1MF-t33673#122748Verze : 3
URL EN: https://www.armedconflicts.com/Mitsubishi-1MF-prehled-verzi-t33673#122748Version : 0
MOD
Historie:


Nejdříve připomenu jednu důležitou věc – Japonsko patřilo mezi průkopníky v použití letadlových lodí. Japonské námořnictvo v roce 1919 loděnici Asano v Jokosuce zadalo úkol na stavbu letadlové lodě, v listopadu 1921 byl trup spuštěn na vodu a v prosinci roku 1922 ji námořnictvo zařadilo do svého stavu, její jméno bylo Hosho (Hóšó). Svým dokončením předběhla o celých třináct měsíců britskou letadlovou loď HMS Hermes, jejíž stavba začala již v roce 1918. Celá stavba probíhala za vydatné britské pomoci.


Japonské námořnictvo ve svých původních plánech počítalo pro svou loď se stíhacími letouny Gloster Sparrowhawk, tyto letouny, v počtu 90 letadel, nakoupili Japonci v roce 1919 ve Velké Británii. Používány byly především na pozemních základnách a pouze deset strojů bylo upraveno pro použití na letadlové lodi. Upravené Sparrowhawky byly nakonec používány jen po krátkou dobu zkoušek na bitevní lodi Yamashiro (Jamaširo). Bitevní loď nesla na jedné své přední dělové věži improvizovanou letovou plošinu, která sloužila k výcviku. V Japonsku se však již tehdy prosazovala myšlenka na výrobu čistě vlastních konstrukcí, což bylo nakonec logické, Japonsko by nebylo závislé na dodávkách zbraní ze zahraničí.
Důsledkem bylo, že v roce 1920 byla společnost は 三菱内燃機製造会社 - Mitsubishi Nainenki Seizo Kabushiki Kaisha v Nagoji vyzvána, aby zahájila práce na zcela nových projektech letadel pro tehdy ještě uvažovanou letadlovou loď. Požadovány byly všechny tři kategorie letadel stíhací, bombardovací a průzkumné.


Pro japonské konstruktéry, kteří teprve začínali se svými vlastními konstrukcemi, byl takový rozsah prací příliš velký. Japoncům však vyšel skvělý tah, pracovní pozvání v únoru 1921 do Japonska přijal dosavadní hlavní konstruktér, právě zaniklé britské letecké továrny Sopwith Aviation Company, Herbert Smith a co navíc, doprovázelo jej sedm jeho spolupracovníků. Helbert Smith se ujal konstrukčních prací a to hned na všech třech požadovaných kategoriích letadel. Nejrychleji postupovaly práce na palubní stíhačce, které se budeme věnovat. Připomeňme si ještě, že se jednalo o první palubní stíhačku na světě, která byla pro tento účel navržena a postavena.

Prototypy.


První prototyp byl označen Mitsubishi (Micubiši) 1MF1, jednalo se o dvojplošník celodřevěné konstrukce, která byla potažena plátnem. Křídla měla nestejné rozpětí, horní křídla byla mírně menší, ale konce křídel přesahovala křidélka. Letoun poháněl řadový motor Mitsubishi (Micubiši) Hi, což byla licenční výroba motoru Hispano-Suiza 8, charakteristickým znakem prototypu byl velký čelní chladič automobilového typu. Výzbroj byla charakteristická pro svou dobu - dva synchronizované kulomety Vickers ráže 7,7 mm. Přistávací zařízení odpovídalo britskému vzoru, pod osou podvozku byly malé kotvičky, které sloužily k zachycení podélně na palubě lodi natažených lan. Přistávající letoun tak byl veden, aby nevybočil ze směru, o zbrždění se měla postarat příčně natažená lana. Pokud bylo příčné lano zachyceno v době, kdy měl letoun ještě velkou rychlost, hrozilo jeho převrácení. Jak je vidět způsob přistání letadel na palubě lodi, měl před sebou ještě dlouhou vývojovou cestu.
První prototyp byl zalétán v roce 1921 pilotem Williamem Jordanem, který přijel s Herbertem Smithem do Japonska. Námořnici byly se zkouškami spokojeni a přijali jej pod označením „Námořní palubní stíhací letoun typ 10“, (desátý rok vlády císaře Jošihita). Další rok po přijetí do výzbroje probíhaly nejrůznější úpravy, které si vynutily prováděné zkoušky. Postaven byl druhý prototyp, označený 1MF1A, na kterém mělo horní a spodní křídlo stejné rozpětí a toto prodloužení horního křídla si vynutilo změnu tvaru křidélek. U třetího prototypu byla provedena změna ocasních ploch označen byl 1MF2.


Sériově vyráběné stroje


Prvním sériově vyráběným letounem byla verze označená 1MF3 nebo také typ 10-2, tato verze doznala podstatného aerodynamického zlepšení – byl odstraněn archaicky vyhlížející chladič automobilového typu, motor byl těsně kapotován a mezi vzpěrami podvozku jsou instalovány dva bubnové chladiče typu Lamblin.
Následující subverzí označenou 1MF3A byla zavedena moderněji vyhlížející SOP. U verze 1MF4 došlo k posunutí pilotního prostoru vpřed a vpřed se posunulo i spodní křídlo. Verze 1MF5 s sebou přinesla již jen málo podstatné změny a od roku 1928 byl ve výrobě cvičný 1MF5A, ten měl mírně zvětšená křídla, odhazovací podvozek a na spodním křídle plováky, pro případ nouzového přistání na mořskou hladinu, právě tehdy měl pilot odhodit podvozek a plováky měly letoun udržet na hladině. Výroba byla ukončena v roce 1929 dohotovením 138. letounu.


Operační služba
Sériové stroje se dočkaly operačního nasazení na letadlových lodích Hosho (1923), Akagi (1927) a Kaga (1928). Letoun byl poměrně oblíbený, piloti si pochvalovali jeho spolehlivost a odolnost. Výslužbě na letadlových lodích jej od roku 1930 postupně nahradil letoun Nakajima A1N, v té době již Type 10 začal zaostávat za zahraničními modernějšími konkurenty. Svůj úkol tento typ bezezbytku splnil, s jeho pomocí se seznámili piloti, velitelé i palubní personál s provozem stíhacích letadel na palubách letadlových lodí.


Použité prameny:
Robert C. Mikesh and Shorzoe Abe, Japanese Aircraft 1910-1941, London: Putnam Aeronautical Books, 1990, ISBN 0-85177-840-2.
Tadeusz Januszewski a Kryzysztof Zalewski, Japońskie samoloty marynarski 1912-1945, díl 1., Lampart, rok 2000, ISBN: 83-86776-50-1
www.aviastar.org
https://www.j-aircraft.com/drawings/johan/1mf.htm
www.j-aircraft.com
https://smmlonline.com/articles/hosho/hosho.html
archiv autora
URL CZ: https://www.valka.cz/Micubisi-1MF-t33673#122756Verze : 1
URL EN: https://www.armedconflicts.com/Mitsubishi-1MF-prehled-verzi-t33673#122756Version : 0
MOD
https://www.airwar.ru/enc/fww1/1mf.html
Micubiši 1MF - Micubiši 1MF1

Micubiši 1MF1
URL CZ: https://www.valka.cz/Micubisi-1MF-t33673#635463Verze : 1
URL EN: https://www.armedconflicts.com/Mitsubishi-1MF-prehled-verzi-t33673#635463Version : 0
MOD