Saburov, Alexandr Nikolajevič

Generálmajor Alexandr Nikolajevič Saburov

Alexandr Nikolajevič Saburov se narodil 1. srpna 1908 ve vesnici Jaruški v sarapulském újezdu Vjatské gubernie. Dnes jde o součást města Iževsk. Jeho otec byl drobným rolníkem.


V letech 1931-1933 sloužil v Dělnicko-rolnické rudé armádě. Ta sloužila i jako místo výchovy nových kádrů pro správu a hospodářství. A Saburov byl jedním z takových. V roce 1932 vstoupil do komunistické strany. Po skončení základní vojenské služby pracoval v sovětech a v zemědělství (ve svých pamětech uvádí, že šest let pracoval jako předseda kolchozu ve vsi Poloveckoje v berdičevském okrese). Koncem třicátých let byl naverbován do řad NKVD.


Po vpádu německých vojsk do Sovětského svazu se ocitl v týlu nepřítele a spoluorganizoval partyzánské hnutí v sumské, černigovské, orelské a brjanské oblasti. Nejdříve zorganizoval partyzánský oddíl a v březnu 1942 na jeho základě byl ustaven partyzánský svazek skládající se z několika oddílů, jemuž velel právě Saburov.


Na přelomu sprna a září byl Saburov spolu s dalšími partyzánskými veliteli na poradě v Moskvě (v květnu tam byl ustaven Ústřední štáb partyzánského hnutí) a zde byl odsouhlasen přesun části partyzánských oddílů hlouběji do nepřátelského týlu. Saburov zde rovněž obdržel titul Hrdiny Sovětského svazu a Zlatou hvězdu s číslem 706 (o udělení bylo rozhodnuto již 18. května). Po Saburovově návratu ke svazku došlo v říjnu k přesunu na západ. Svazek vyrazil z okraje brjanských lesů u Trubčevska do žitomirské oblasti. Postupovali více jak dva týdny a urazili zhruba sedm set kilometrů, překročili tři větší řeky - Desnu, Dněpr (překročili ho u Lojeva, severně od Kijeva) a Pripjať. Saburov se stal členem ilegálního ÚV KS(b)U. Byl jmenován i do funkce náčelníka Štábu pro vedení partyzánského hnutí žitomirské oblasti.


Partyzánské hnutí se tedy nyní rozšířilo na pravobřežní Ukrajinu. Některé oddíly z jeho svazku působily i u Kyjeva, Rovna či Kamence Podolského. Navazovali spolupráci s místními menšími skupinami, organizovali a prováděli výcvik dalších oddílů a společně s dalšími svazky, jež se přesunuly na západ (např. Kovpakův), začali Saburovci narušovat dodávky vojenského materiálu v době, kdy se na Volze bojovalo o výsledek války. V této oblasti došlo i ke styku se součástmi slovenské Zajišťovací divize, jež měla za úkol střežit strategickou železniční linii Pinsk-Gomel. Někdy spolu bojovali, někdy došlo ke spolupráci. Známý je případ stotníka Nálepky, náčelníka štábu pěšího pluku 101.


V dubnu 1943 byl Saburov jmenován do hodnosti generálmajora. Jeho partyzáni bojovali nadále v nepřátelském týlu a vázali na sebe množství německých sil, jež nacistům chyběli na frontě.


17. prosince 1943 dobyli partyzáni město Ovruč a drželi ho po tři dny do příchodu Rudé armády. Poté v součinnosti s ní dobývali na konci roku 1943 a v prvních třech měsících roku 1944 další ukrajinské obce a města (Jelsk, Vysock, Rovno, Luck). Saburov ve svých pamětech uvádí, že k 1. březnu 1944 se jeho svazek skládal ze 32 oddílů, v nichž bylo 7700 osob. Navíc se za dobu existence svazku osamostatnilo 25 oddílů.


Saburov píše, že od října 1941 do března 1944 partyzáni jeho svazku rozehnali 61 nepřátelských posádek, 29 velitelství, 68 vesnických a okresních německých správ, zničili 10 železničních stanic. Vyhodili 24 železničních a 180 silničních mostů, 377 vlaků a 3 000 běžných metrů železničních tratí. Co se týče způsobených lidských ztrát nepříteli, udává tato čísla: 35 000 zabito, zhruba 10 000 raněno, 560 zajato.


Od roku 1944 působil ve funkci náčelníka Správy NKVD/MVD v drogobyčské a posléze záporožské oblasti. V roce 1953 byl jmenován náčelníkem Správy lokální protivzdušné obrany Ministerstva vnitra Ukrajinské SSR. V letech 1954-1957 sloužil ve funkci náčelníka Hlavní správy protivzdušné obrany Ministerstva vnitra SSSR.


Během své služby obdržel následující vyznamenání:


2x Řád Lenina
Řád Rudého praporu
Řád Suvorova 2. stupně
Řád Bohdana Chmelnického 1. i 2. stupně
2x Řád Vlastenecké války 1. stupně
Řád Rudé hvězdy

Alexandr Nikolajevič SABUROV: Partyzánské jaro, Naše vojsko/Tatran, Praha, 1972,
https://www.hrono.ru/index.sema
https://www.warheroes.ru/
https://www.pobeda.ru/