Lomský, Bohumír

Armádní generál Ing. Bohumír Lomský

Náčelník štábu 1. čs. armádního sboru v SSSR


Narodil se 22. dubna 1914 v Českých Budějovicích, kde také vychodil školu a vystudoval reálné gymnázium. Poté vstoupil do armády a roku 1936 úspěšně absolvoval důstojnickou školu v Hranicích. V hodnosti poručíka sloužil u pěšího 14. pluku v Košicích jako velitel čety a později roty v poddůstojnické škole. Po mnichovské kapitulaci na podzim 1938 se stal leteckým pozorovatelem a po okupaci zbytku Československa 15. března 1939 byl z činné služby propuštěn a odešel do Prahy studovat na Vysokou školu chemickou. Tehdy se rozhodl pro útěk z okupované vlasti. V srpnu přešel tzv. protektorátní hranice do Polska, kde byl přijat do armády jako velitel letky v Deblinu.

Po napadení Polska německou armádou přeletěl se svojí letkou na Volyň, kde byl Rudou armádou zajat a internován.
V březnu 1940 vstoupil jako dobrovolník do Východní skupiny čs. armády v Orankách, kde byl v říjnu téhož roku uveden do funkce náčelníka štábu nově se formujícího 1. čs. samost. polního praporu. V únoru 1942 se s celou skupinou přesunul do Buzuluku, kde jako náčelník štábu měl na starosti organizaci a výcvik jednotky. Svých úkolů se zhostil na výtečnou a od ledna 1943 byl ve funkci zástupce velitele praporu povýšen do hodnosti kapitána. Své velitelské schopnosti prokázal v prvním boji jednotky u Sokolova počátkem března 1943, za který byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939 a sovětským Řádem Vlastenecké války I. stupně.

Při formování 1. čs. samostatné pěší brigády v červnu 1943 se stal náčelníkem štábu a v této funkci prodělal s jednotkou boje o Kyjev, Bílou Cerkev a Žaškov, za které byl dekorován druhým Československým válečným křížem 1939 a Řádem Rudé hvězdy. Od května 1944 pak plnil funkci náčelníka štábu celého 1. čs. armádního sboru. V srpnu 1944 se oženil s příslušnicí sboru Marií Findejsovou, se kterou měl později tři děti. Za Karpatsko-dukelské operace byl dekorován třetím Československým válečným křížem 1939 a povýšen k 1. říjnu do hodnosti majora. Válku zakončil v dubnu 1945 v hodnosti podplukovníka.

Po válce byl jako pomocník náčelníka hlavního štábu čs. armády vyslán na Nejvyšší vojenskou akademii v Moskvě, aby poté mohl zastávat funkci přednosty operačního oddělení hlavního štábu. Na podzim 1949 však byl z této funkce odvolán a v hodnosti brigádního generála jmenován velitelem 2. pěší divize v Sušici. V říjnu 1950 se stal náčelníkem štábu 1. VO a v srpnu 1951 byl jmenován velitelem Vojenské tankové akademie v Brně. Od září 1953 zastával funkci 1. náměstka ministra obrany a po pádu A. Čepičky se 25. dubna 1956 stal jeho nástupcem ve funkci ministra národní obrany a o dva roky později se stal členem ÚV KSČ. V listopadu 1959 byl povýšen do hodnosti armádního generála. Když vláda, které byl členem, podala v březnu 1968 demisi, odešel jako vědecký pracovník do Vojenského historického ústavu v Praze.
Za projevení nesouhlasu s okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy byl při čistkách v květnu 1970 propuštěn z armády a penzionován. Následně až do roku 1982 pracoval jako inženýr v podniku IMADOS Praha. Poté odešel do důchodu a žil v Praze, kde 18. června 1982 zemřel.

Zdroj: Vojenské osobnosti československého odboje 1939 - 1945, kol. autorů

Kmenové číslo: 6/d
Zapsán do stavu 1.ČSSPP: Buzuluk 7.2.1942
Vyznamenání (dodatek):
1948 - Sokolovská pamětní medaile
ČS. válečný kříž 1939 obdržel celkem 6x