Jakovlev Jak-3RD

Historie:
Koncem druhé světové války se na obloze objevila německá proudová letadla, tyto letouny dosahovaly podstatně vyšších výkonů, než jakými disponovala soudová sovětská vrtulová letadla. Funkční proudový motor v Rusku nebyly a tak musela nutně přijít improvizace. Objevily se experimentální letouny s náporovými motory DM-4S pod křídly (Jak-7PVRD), pracovalo se na motokompresorových urychlovačích (Mikojan-Gurevič I-250(N))a konečně se v roce 1944 objevil raketový motor konstruktéra V. P. Gluška.
Byl to malý jednoduchý raketový motor, který se dal vestavět do ocasní partie stíhacího letadla. Vývoj motoru byl v roce 1944 dokončen a tak byla některá OKB vyzvána, aby urychlovací raketové motory využily a vestavěly je do svých nejvýkonnějších letadel.
Vzniká tak např. La-7R a SU-7.


OKB-115 A. S. Jakovleva potýkalo s velkými problémy úniku žíravých par okysličovadla – kyseliny dusičné (stejné problémy řešilo i OKB S. A. Lavočkina). Úniky kyseliny respektivě výparů této kyseliny) měly na svědomí popáleniny mechaniků a prekevším destrukci spojů konstrukce draku letadla. Nnádrže s kyselinou umístněny i petrolejem byly umístněny v křídlech, místo jim uvolnily palivové nádrže na benzín, celkem bylo neseno 200 kg kyseliny a 50 kg paliva – petroleje, množství paliva pro pístový motor bylo zredukováno.


Jak-3RD byl dosti přetížený, ačkoliv výzbroj byla redukována - oba kulomety UBS byl odstraněny. Zkoušky ukončil výbuch letounu ve vzduchu, při tomto výbuchu zahynul i zkušební pilot. Urychlovací raketový motor se zkoušel i nadále, ale byla to jedna ze slepých vývojových cest.