Pišlová-Kvapilová, Marie

Plukovnice Marie Pišlová-Kvapilová


Zdravotnice a radistka 1. čs. armádního sboru v SSSR


Narodila se 28. listopadu 1921 v malé vsi u Žitomiru na Ukrajině v rodině volyňských Čechů Pišlových. Po ukončení obecné školy se s rodinou přestěhovala do Jaroslavli, kde její otec pracoval na železnici.


Po napadení SSSR hitlerovským Německem byla spolu s matkou, dvěma sestrami a otcem kvůli československé státní příslušnosti internována v táboře NKVD v Orankách a v Aktjubinsku. Po propuštění v únoru 1942 odjela do Gurjeva, kde začala pracovat v místním muzeu. V červenci téhož roku pak odešla za otcem do Buzuluku, kde se začala formovat československá vojenská jednotka a absolvovala výcvik jako zdravotnice a radiotelegrafistka. V jednotce sloužily též obě její sestry a matka, která byla přidělena k náhradní rotě. Marie Pišlová byla zařazena k 2. rotě
1. čs. samostatného polního praporu jako zdravotnice společně se svojí sestrou a později k spojovací ústředně velitele praporu ve funkci spojařky. 8. března 1943 se zúčastnila bitvy u Sokolova a byla při ústupu jednotky raněna střepinou do nohy. Za pomoci A. Sochora se jí podařilo uniknout z okupovaného Charkova, kde byla hospitalizována. Za svůj první boj obdržela Československý válečný kříž 1939 a sovětskou medaili Za odvahu. Již v květnu se jako delegátka čs. vojenské jednotky zúčastnila III. všeslovanského kongresu v Moskvě.


Po ustavení 1. čs. samostatné brigády v Novochopersku se stala příslušnicí spojovací roty a s ní se zúčastnila bojů o Kyjev, Bílou Cerkev a Žaškov. S čsl. armádním sborem prošla těžkými boji na Dukle a při osvobozování Slovenska
a Moravy. Válku zakončila v hodnosti podporučice u 1. čs. náhradního pluku.


Po válce se provdala za příslušníka armádního sboru Oldřicha Kvapila. Zůstala v armádě, kde poté sloužila na různých funkcích spojovacího vojska v Praze. Od roku 1947 byla přijata za důstojnici z povolání a od roku 1949 pracovala v hodnosti nadporučice při velitelství spojovacího vojska a od března 1950 dělala krátce tiskovou referentku MNO. Na různých funkcích v administrativě MNO pak pracovala až do konce roku 1954, kdy jí byl přiznán částečný invalidní důchod. Od roku 1968 žije plukovnice v záloze M. Kvapilová v trvalém invalidním důchodu.


Zdroje:
Vojenské osobnosti československého odboje 1939 - 1945, kol. autorů
L. Svoboda: Z BUZULUKU DO PRAHY
V. Tichá: PO BOKU MUŽU

Jednotka v bitvě u Sokolova: minometná rota (jmenný seznam)
Kmenové číslo: 927/m
Zapsána do stavu 1.ČSSPP: Buzuluk 23.7.1942
Vyznamenání:
1948 - Sokolovská pamětní medaile
Sovětská medaile "Za odvahu"
ČS. válečný kříž 1939


V bojích u Sokolova dočasně zařazená u 2.roty.




Zdroj: Miroslav Brož - HRDINOVÉ OD SOKOLOVA, Avis 2005