Gasuden Kóken-Ki

Gasuden Koken – experimentální letoun s dlouhým doletem


Historie letounu:


Ve dvacátých a třicátých letech minulého století se letectvo prudce rozvíjelo a po celém světě byly ustanovovány nové světové rekordy ve všech možných kategoriích. Japonsko tou dobou velice usilovně posilovalo obě složky svého letectva a mohutně investovalo do rozvoje svého průmyslu, nakupovaly se licence, zkoušela se cizí letecká technika, japonští důstojníci, inženýři a technici byli na zahraničních stážích, studovali na prestižních univerzitách a do Japonska byli zváni zkušení letečtí konstruktéři se svými týmy. Počátkem třicátých let již nazrála doba, aby se také Japonské císařství zapojilo do světové honby za rekordy.


V roce 1931 byla navázána úzká spolupráce mezi Výzkumným leteckým ústavem a Císařskou univerzitou v Tokiu, cílem této spolupráce měl být letoun s velmi dlouhým doletem. Práce mělo financovat Ministerstvo školství. Projektové práce byly započaty v prosinci 1932, kdy byli ustanoveni vedoucí projektu. Výzkumné práce řídil dr. Koroku Wada ve spolupráci s profesorem Keikichi Tanakou. Velká pozornost byla kladena na konstrukci křídla a systém palivových nádrží, palivo bylo neseno v celkem čtrnácti nádržích umístněných v křídlech a jeho odčerpávání během letu nesmělo nijak ovlivnit těžiště letounu. Trup byl poměrně štíhlý a pilotní sedadlo bylo možno po vzlétnutí zasunout do trupu tak, aby nevystupovalo nad jeho obrys. Podvozek byl zatahovací a po jeho zatažení byl zakryt aerodynamickými kryty.


V roce 1934 bylo rozhodnuto, že trup letounu postaví malá společnost 東京瓦斯電気工業 - Tokyo Gasu Denki Kabushiki Kaisha (zkráceně Gasuden), motor mělo dodat motorářské oddělení společnosti 川崎航空工機業株式会社 - Kawasaki Kōkūki Kōgyō Kabushiki Kaisha, vybrán byl upravený německý motor BMW VIII. Práce na dálkovém letounu postupovaly velmi pomalu, pro japonské dělníky byla navíc nezvyklá celokovová konstrukce letounu a jeho hladký a leštěný povrch. Všechny díly byly dokončeny až 3. března 1937, tyto vyrobené díly byly následně přepraveny do velkého hangáru na letišti v Hanedě, zde byla provedena závěrečná montáž a konečné sestavení letounu, stalo se tak 8. dubna 1937.


První let provedl 陸軍少佐 - Rikugun Shosa (major) Yuzo Fujita, 陸軍准士官 - Rikugun Junshikan (praporčík) Fukujiro Takahashi a palubní inženýr Chikakichi Sekine, všichni jmenovaní byli příslušníky Armádního leteckého výzkumného institutu v Tachikawě (陸軍航空技術研究所 - Tachikawa Rikugun Kōkū Gijutsō Kenkyujō ), tento ústav měl za úkol zabezpečit přípravu k rekordnímu letu.
K rekordnímu letu došlo 13. května 1938 ve 4 hodiny a 55 minut ráno, letoun odstartoval z námořní základny v Kisarazu a létal ve čtyřúhelníku tvořeného městy Kisarazu, Choshi, Ohta a Hiratsuka, obletět tento čtyřúhelník znamenalo uletět vzdálenost 401, 759 km a letoun tento čtyřúhelník obletěl 29x a uletěl tak vzdálenost 11 651, 011 km. Rekordní let byl ukončen 15. května v 19 hodin 21 minuta, čistý letový čas byl 62 hodin 26 minut a v palivových nádržích zůstalo téměř 500 litrů paliva. Koken-Ki se tak stal jediným japonským rekordním strojem, který získal certifikát FAI.


Rekord tohoto letounu se vydržel pouhých patnáct měsíců, v srpnu 1939 byl překonán italským letounem Savoia Marchetti SM.82, tento letoun převzal pomyslnou štafetu novou vzdáleností – 12 936 km.


Rekordní stroj Koken-Ki po provedení rekordního letu provedl několik testovacích dálkových letů, tyto lety byly provedeny v režii Armádního arzenála v Tachikawě.

Patrně poslední let byl proveden na jaře roku 1939, tehdy se Koken nízkým průletem rozloučil se svým pilotem majorem Fujitou. Major zahynul 1.února 1939 v Číně, při návratu z bojové mise byl nucen nouzově přistát s bombardérem Fiat BR.20 (Armádní těžký bombardér typ 1 model 100) na hladinu řeky Jang-c’-ťiang. Koken tak přežil svého pilota o šest let, ale konec letounu nebyl slavný, po kapitulaci Japonska byl zničen a sešrotován americkými okupačními silami spolu s mnoha ostatními japonskými letadly, stalo se tak na místě jeho finální montáže - na tokijském letišti Haneda.


Použité prameny:
Robert C. Mikesh and Shorzoe Abe, Japanese Aircraft, 1910-1941, Naval Institute Press, Putnam Aeronautical Books, London, 1990, pp. 90-91, ISBN: 1-55750-563-2
www.ne.jp
www.aviastar.org
archiv autora