Fritz Hermann Michael Bayerlein se narodil 14. ledna 1899 ve Würzburgu. 5. července 1917 vstoupil jako kadet do služby k 9. bavorskému pěšímu pluku "Wrede" a po absolvování základního výcviku se zapojil do bojů na západní frontě. Začátkem roku 1918 byl převelen k 4. bavorskému pěšímu pluku. Za odražení britského útoku byl 30. srpna 1918 byl vyznamenán Železným křížem 2. třídy. Následující den byl raněn střepinou granátu a odeslán k rekonvalescenci do Německa. V polovině září byl převelen do kadetní školy ve Freisingu a po uzavření příměří se vrátil ke svému 9. pluku. V květnu roku 1919 pak byl přijat do Reichswehru k 45. pěšímu pluku. Během 20. a 30. let sloužil u 21. pěšího pluku a absolvoval řadu pěchotních a štábních kurzů. V dubnu 1935 byl už v hodnosti kapitána přidělen ke štábu Artillerieführer V, který byl v říjnu téhož roku transformován ve štáb 15. pěší divize. Jako velitel 2. roty 6. kulometného praporu se zúčastnil vpádu do Rakouska. 1. června 1938 byl povýšen na majora, 10. listopadu byl převelen do štábu XV. armádního sboru a od 1. dubna 1939 působil jako operační důstojník ve štábu 10. tankové divize, se kterou absolvoval polské tažení. 27. září 1939 mu byl propůjčen Železný kříž 1. třídy. Během západní kampaně byl zařazen ve štábu XIX. armádního sboru, 1. září 1940 byl povýšen na podplukovníka generálního štábu a počáteční fázi operace Barbarossa strávil jako operační náčelník Tankové skupiny 2. Po skončení Kyjevské operace byl koncem srpna 1941 odvolán z východní fronty a 5. října 1941 byl jmenován do funkce náčelníka štábu Německého afrického sboru. Za velitelské výkony během bojů u Sidi Rezegh a ústupu do El Agheily v listopadu 1941 obdržel 26. prosince 1941 Rytířský kříž Železného kříže. 1. dubna 1942 následovalo povýšení do hodnosti plukovníka generálního štábu a 23. října 1942 propůjčení Německý kříž ve zlatě. Od 7. prosince 1942 působil jako náčelník štábu Tankové armády Afrika. 1. března 1943 byl povýšen do první generálské hodnosti a o týden později byl jmenován náčelníkem štábu 1. italské armády. Krátce před kapitulací německých sil v Africe byl generálmajor Bayerlein letecky evakuován pro onemocnění svalovým revmatismem a žloutenkou do Německa. 31. května 1943 byl zařazen do zálohy OKH a 6. června mu byla za zásluhy během africké kampaně udělena dubová ratolest k Rytířskému kříži. V říjnu 1943 se vrátil na východní frontu, kde velel 3. tankové divizi během obranných bojů na Ukrajině. V rozporu s Hitlerovými rozkazy se mu podařilo divizi vyvést z obklíčení u Kirovogradu, za což byl později oceněn v denní zprávě Vrchního velení Wehrmachtu. 10. ledna 1944 se stal prvním velitelem nově zformované Tankové instrukční divize. Divize byla v březnu 1944 přesunuta z Francie do Maďarska kvůli obavám ze zrady tamní Horthyho vlády. Bayerlein podporoval kardinála Serédiho v jeho úsilí zabránit deportaci maďarských Židů. Později byly v kardinálově deníku nalezeny pochvalné zmínky o generálově humanitě. V květnu se divize vrátila do Francie a v oblasti Le Mans očekávala spojeneckou invazi. 6. června 1944 ve dvě hodiny ráno obdržel generálporučík Bayerlein informaci, že přes Kanál přeplouvá invazní loďstvo. Teprve v pět hodin odpoledne dostal rozkaz přesunout divizi na sever ke Caen. Jeho žádost počkat s přesunem do setmění byla zamítnuta. Divize tedy vyrazila za denního světla, jak bylo nařízeno, a do večera ji spojenecké letectvo připravilo o dvacet až třicet vozidel. Přesunout se 150 kilometrů k pobřeží trvalo divizi 2 dny a do bojů se mohla zapojit až 8. června, oslabená a dezorganizovaná neustálým bombardováním. V následujících týdnech se divize účastnila těžkých bojů u Bayeux, Tilly-sur-Seulles a Saint-Lô. Po ústupu bojem z Normandie utrpěla těžké ztráty v kapse u Falaise. Když se konečně zdecimovaná divize stáhla přes řeku Seinu, byla odeslána k odpočinku a přeskupení do Německa. Bayerleinovo velitelské umění v Normandii bylo (již podruhé) zmíněno v denní zprávě Vrchního velení Wehrmachtu a 20. července oceněno meči k Rytířskému kříži. Bayerlein velel Tankové instrukční divizi i během poslední velké německé ofenzivy v Ardenách. V polovině ledna 1945 předal velení generálu Niemackovi a koncem března převzal LIII. armádní sbor, kterému velel až do jeho obklíčení v ruhrském kotli. Po těžkých bojích se rozhodl vyjednat se Spojenci kapitulaci a 15. dubna 1945 odvedl své jednotky do amerického zajetí. Zbytek německých vojsk v ruhrském kotli se vzdal o den později. Během pobytu v zajetí až do propuštění 2. dubna 1947 spolupracoval se spojeneckými vojenskými historiky. Tím, a také kapitulací v ruhrském kotli, si vysloužil nepřátelské reakce od bývalých kolegů mezi německými důstojníky. Po válce se věnoval publikační činnosti, nadále spolupracoval s historickým oddělením US Army a jako odborný poradce se účastnil natáčení filmu „Děla z Navarone“. Fritz Bayerlein zemřel 30. ledna 1970 v rodném Würzburgu na následky onemocnění prodělaných v severní Africe.
