Main Menu
User Menu

Micubiši G3M [Nell]

Mitsubishi G3M - přehled verzí

Mitsubishi G3M a L3Y - přehled verzí


三菱G3M


九六式陸上攻撃機 - Kyūroku-shiki rikujō kōgeki-ki - Námořní pozemní útočný letoun typ 96
九六式陸上輸送機 - Kyūroku-shiki rikujō yusō-ki - Námořní pozemní dopravní letoun typ 96



Japonské jméno: Rikko (neoficiálně)


Allied reporting name: G3M - Nell, L3Y - Tina



Označení Provedení letounu - popis
Mitsubishi Ka-9 prototyp vývoj od 1933 do dubna 1934, kdy byl první vzlet, 2x řadový motor Hiro o výkonu 500 koní, křídlo potah z vlnitého duralového plechu.
Mitsubishi Ka-15 prototyp 21 letadel, červenc 1935, potah křídel byl hladký, ale zůstala Junkersova odtoková klapka,
motory: 2x Hiro 91 o výkonu 750 koní, nebo dvouhvězdicové Mitsubishi Kinsei 2 nebo 3 o výkonu 830 nebo 910 koní.
Mitsubishi G3M1 11
九六式陸上攻撃機一一型
34 kusy, motory Kinsei 2 nebo 3, tři zatažitelná střeliště s kulomety Type 92 ráže 7,7 mm.
Mitsubishi G3M2 21
九六式陸上攻撃機二一型
343 kusy, 1937-1939, motory Kinsei 41 nebo 43 o výkonu 1 075 koní, slabá výzbroj na úrovni G3M1.
Mitsubishi G3M2 22
九六式陸上攻撃機二二型
238 kusů + nezjištěný počet vyrobila Nakajima v letech 1939-1941, místo horního střeliště kopule s 20 mm kanónem Type 99
a místo spodního střeliště dva boční kulomety Type 92, poslední bloky dostaly výškové motory Kinsei 45
Mitsubishi G3M3 23
九六式陸上攻撃機二三型
výroba Nakajima, motory Kinsei 51 o výkonu 1 300 koní
Yokosuka L3Y1 11
九六式陸上輸送機一一型
úprava několika strojů G3M1 na transportní verzi, okénka v trupu, na hřbetě zůstalo střeliště s kulometem 7,7 mm.
Úprava proběhla v námořním arzenálu.
Yokosuka L3Y2 12
九六式陸上輸送機二一型
úprava původních G3M2 na transportní verzi, výkonnější motory



Celkem bylo vyrobeno 1 048 letadel G3M
Na výrobě a úpravách se podílely tyto společnosti::
三菱重工業株式会社- Mitsubishi Jūkōgyō Kabushiki Kaisha, Nagoya
Licenční výroba: 中島飛行機株式会社 - Nakajima Hikōki Kabushiki Kaisha, Koizumi, Ota
Úprava na dopravní letouny: 霞ヶ浦 第二十一 海軍航空廠 - Dai-Ni ju ichi Kaigun Kōkū-shō, Kasumigaura


Použité prameny:
Richard M. Bueschel, Mitsubishi/Nakajima G3M1/2/3, Kugisho L3Y ½ in Japanese Naval Air Service, Canterbury, Kent, UK, Osprey Publishing Ltd., 1972, ISBN 0-85045-136-1.
René J. Francillion Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, 2nd edition, London, Putnam & Company Ltd., 1979, ISBN 0-370-30251-6.
Robert C. Mikesh and Shorzoe Abe, Japanese Aircraft 1910-1941, Annapolis, Naval Institute Press, 1990, ISBN 1-55750-563-2.
https://www.combinedfleet.com/ijna/g3m.htm
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Micubisi-G3M-Nell-t31433#113500Verze : 2
MOD
Mitsubishi G3M / 三菱G3M



Vznik a vývoj:
Pokud chceme poznat historický vývoj útočného bombardéru typ 96 známého ve spojeneckém kódu jako Nell, musíme se vrátit až do první poloviny třicátých let, kdy velení japonského námořního letectva (海軍航空本部 - Kaigun Kōkū Hombu) sestavuje na jaře roku 1933 technické specifikace 8-Shi.
V těchto specifikacích požadovalo námořní letectvo po výrobcích letecké techniky strategický průzkumný letoun s extrémně dlouhým doletem, který měl být schopen provádět průzkumné lety nad americkou základnu Pearl Harbor nebo nad Filipíny. Ve specifikacích bylo uvažováno o doletu 7 400 kilometrů, poté co bylo zjištěno, že tyto požadavky jsou nereálné, zredukovalo Kaigun Kōkū Hombu své požadavky a požadovalo dolet 3 700 kilometrů. Pearl Harbor měl být letounem přelétnut, zpáteční cesta by odpadla, protože průzkumný letoun měl přistát na mořskou hladinu vedle ponorky. Osádka měla přenést na ponorku z letounu kamery a spolu s osádkou ponorky se doplavit do Japonska, letoun byl při této operaci ztracen, získávání informací o pohybech nepřátelských sil by bylo nejen nákladné a zároveň zdlouhavé a komplikované.

Ka-9
Prací na projektu tohoto letounu, továrně označeném Ka-9, se ve společnosti 三菱重工業株式会社- Mitsubishi Jūkōgyō Kabushiki Kaisha (dále jen Mitsubishi) ujali inženýři Sueo Honjo, Tomio Kubo a Nobuhiko Hisabake. Projektovaný letoun byl aerodynamicky velmi propracovaný a Kaigun Kōkū Hombu jej v dubnu 1934 přijalo pod označením „Speciální průzkumný letoun 8-Shi“. Letoun dosahoval díky nízké spotřebě řadových motorů Hiro Type 91 obdivuhodného doletu – 6 050 kilometrů. Projekt průzkumného letadla byl však na popud tehdejšího náčelníka technické správy námořního letectva kontraadmirála Isoroku Yamamota záhy změněn, admirál prosazoval vývoj celokovového bombardovacího letounu pro pozemní základny s dlouhým doletem.


G1M1
Nový bombardér přijalo námořní letectvo v únoru 1934 pod označením „Střední torpédový bombardér 8-Shi“ nebo také G1M1. Konstrukce bombardéru prozrazovala, že se původně jednalo o průzkumný letoun – chyběla mu pumovnice. Všechny pumy nebo torpéda byly podvěšeny pod trupem letounu na vnějších závěsnících. Další nutnou změnou byla instalace obranné výzbroje, nově byla do trupu nainstalována dvě střeliště, průzkumný letoun výzbroj nenesl, jeho obranou měla být rychlost a výška letu. Kaigun Kōkū Hombu letoun zkoušelo, údajně jej zkoušel i admirál Yamamoto a o konstrukci letounu se vyjadřoval pochvalně, do výzbroje však letoun přijat nebyl.


Ka-15
Námořnictvo sestavilo nové specifikace 9-Shi, těmito specifikacemi byla oslovena přímo společnost Mitsubishi. Tovární konstruktéři vzali jako základ přepracovanou konstrukci nepřijatého letounu G1M1. Téměř beze změn zůstalo křídlo z letounu Ka-9, slovíčko „téměř“ jsem použil záměrně, protože povrch křídla doznal jedné podstatné změny – byl hladký, prototyp Ka-9 měl zadní část povrchu křídla tvořenu vlnitým duralovým plechem (obdoba Junkers). Trup byl zcela nový širší, našlo se v něm místo pro celkem tři vysouvací válcové střelecké věže s kulomety typu 92 ráže 7,7 mm, tyto věže byly původně navrženy a vyrobeny pro větší bombardér Hiro G2H1, který však nebyl úspěšným typem a byl vyroben pouze v malé sérii osmi kusů. První letové zkoušky nových bombardérů byly zahájeny v létě roku 1935 (piloti Yoshitaka Kajima a por. Sada), ihned po prvních zkušebních letech bylo jasné, že nový letoun má více než slibné letové vlastnosti. Prototypy byly továrně označeny Ka-15 a bylo jich v průběhu jednoho roku vyrobeno celkem 21. Několik prvních strojů bylo poháněno řadovými motory Hiro Type 91, ty byly u pozdějších prototypů zaměněny za dvouhvězdicové Mitsubishi Kinsei 2 a Kinsei 3. Nové letouny dosahovaly vyšších výkonů než původní nepřijatý G1M1, ale co zůstalo zachováno – letoun nesl veškerý pumový náklad (do 800 kg) na vnějších závěsech pod trupem. Dvanáct letadel bylo zkoušeno v bojových podmínkách u Tatejama Kokutai, piloti byli s těmito letouny velice spokojeni.


G3M1 11
Úspěšná řada jedenadvaceti prototypů Ka-15, jejíž jednotlivé kusy se od sebe navzájem odlišovaly použitými motory, vrtulemi a zasklenými či nezasklenými příděmi letounů, celá tato řada letadel byla v roce 1936 přijata do výzbroje námořního letectva. Námořnictvo jej přijalo jako „Střední útočný bombardér typ 96 model 11“, zkráceně G3M1 model 11. První sériově vyráběné stroje byly dodávány již pouze s neprosklenou přídí, praxe ukázala, že tento typ přídě vyhovuje nejen pro torpédové útoky, ale zároveň nečiní žádné problémy při horizontálním výškovém bombardování. Celkem byly vyrobeny továrnou Nagoji 34 letouny. Letouny této verze byly označeny G3M1a model 1A, ty byly poháněny řadovými motory Hiro typ 11 model 2 se čtyřlistými nestavitelnými vrtulemi. Druhou variantou, označenou jako G3M1b model 1B, byly stroje s motory Mitsubishi Kinsei 2 (Ha-33-02) opět se čtyřlistými nestavitelnými vrtulemi. Třetí varianta byla označena jako G3M1c model 11C, zde byly instalovány motory Kinsei 3 (Ha-33-03) s trojlistými vrtulemi Hamilton Standard CS 16 s nastavitelným úhlem náběhu. Spojenecká zpravodajská služba přidělila tomuto typu jméno Nell.


G3M2 21
Tato verze byla již početněji vyráběnou verzí typu G3M, celkem byla vyrobena 343 letadla v tomto provedení. Letouny byly poháněny výkonnějšími motory Kinsei 41/42, zvětšen byl objem palivových nádrží a zavedeny některé drobné změny. Výzbroj zůstala, k velké škodě, shodná s předešlou verzí, jen horní střelecké věže byly nahrazeny věžemi mírně modernizovanými. Výroba proběhla opět u Mitsubishi v Nagoji v letech 1937-1939. Letouny této verze byly během svých dlouhých operačních letů na čínském bojišti poměrně často napadány nepřátelskými stíhači, během těchto střetů trpěly slabě ozbrojené bombardéry značnými ztrátami. Střelci se třemi kulomety puškové ráže nedokázali udržet nepřátelské stíhače v dostatečné vzdálenosti a vysunutí střeleckých věží bombardér navíc zpomalilo. Na vlastní stíhačky se piloti bombardérů spoléhat nemohli, ty nedokázaly poskytnout bombardérům krytí pro svůj malý dolet. Japonci se snažili prodloužit dolet svých stíhaček zavedením přídavných nádrží (A5M2 a především A5M4), nákupem stíhaček s dlouhým doletem v zahraničí (A8V1), zavedením doprovodných stíhačů G6M1 a nakonec také instalací mohutnější a účinnější výzbroje do samotných bombardérů. Po základní variantě G3M2 21 se objevuje varianta označená G3M2b model 21B, ta je poháněna mírně výkonnějšími motory Kinsei 45 (Ha-33-45), tyto motory však měly lepší výškové charakteristiky. Od září 1939 byla do výroby zavedena varianta G3M2c model 21C, u které se objevují změny ve výzbroji, palbu lze vést z nových bočních okének, střelecké věže – zdroj aerodynamického odporu se potom nemusí vysouvat, mnohdy nebyla nesena některá z věží.
Několik letadel bylo upraveno a používáno přímo o bojových jednotek ve verzi G3M2-K, u této verze bylo zdvojeno řízení a používala se až do roku 1943 při závěrečném výcviku pilotů.


G3M2 22
Tato verze byla vyráběna v létech 1939 až 1942, do výroby se od dubna roku 1941 zapojila se svou licenční výrobou také společnost 中島飛行機株式会社 - Nakajima Hikōki Kabushiki Kaisha v Koizumi (dále jen Nakajima), zde byl vyroben přesně nezjištěný počet těchto letadel (odhaduji 150 – 200 ks). Továrna koncernu Mitsubishi v Nagoji vyrobila do února 1941 celkem 238 letadel této verze. Nejpodstatnější změnou byla instalace mohutnější a účinněji rozmístěné výzbroje. Spodní výsuvná střelecká věž měla velmi malou bojovou hodnotu, proto byla u nové verze zrušena, na hřbetě zůstala zachována přední výsuvná věž, zadní hřbetní věž byla nahrazena prostorným kapkovitým střelištěm, ze kterého střelec pomocí dvacetimilimetrového kanónu bránil prostor za letadlem. Na obou stranách trupu za křídlem byla instalována poměrně velká kapkovitá střeliště osazená kulomety typu 92 ráže 7,7 mm. Mnoho osádek doplňovalo tuto standardní výzbroj ještě jedním kulometem, kterým byla vedena obranná palba bočními okny pilotní kabiny. Verze G3M2 22 byla také vyráběna ve dvou variantách G3M2a 22A a G3M2b 22B, odlišný byl typ motoru Kinsei 42 a Kinsei 45 s mírně vyšším výkonem.


G3M2-Kai
Ještě před válkou vzniká průzkumná verze označená G3M2-Kai, jednalo se o úpravu bombardovací verze G3M2 model 22. Úprava spočívala v demontáži veškeré střelecké výzbroje a v instalaci kamery s ohniskovou vzdáleností 500 mm, která pracovala v automatickém režimu. Průzkumné lety byly prováděny ve výškách 8–10 000 metrů, tedy mimo dosah nepřátelských stíhaček. Osádka byla tříčlenná. Do této podoby bylo upraveno nejméně 36 letadel a díky nim bylo vykonáno mnoho průzkumných letů nezbytných pro přípravu překvapivého útoku na spojenecké pozice v Tichomoří.


G3M3 23
Tato verze byla poháněna výkonnými motory Kinsei 51 a díky možnosti nést více paliva (5 182 l) byl prodloužen dolet letounu až na neuvěřitelných 3 800 – 6 230 kilometrů. Výroba této verze proběhla od července 1942 již výhradně v továrně Nakajima v Koizumi, společnost Mitsubishi byla plně vytížena výrobou modernějšího bombardéru G4M Betty. Přibližně od poloviny roku 1943 začaly být všechny letouny tohoto typu stahovány od bombardovacích jednotek, rozhodně si nelze toto stažení z prvoliniové služby představovat jako jednorázovou akci, naopak, v roce 1944 se 762. Kokutai specializuje na noční torpédové útoky a je vyzbrojena právě tímto typem. 772. Kokutai se v témže roce připravuje na sebevražedné akce a je vyzbrojena také těmito letouny. Obecně však můžeme říci, že v závěru své bojové kariéry byly využívány spíše k dálkovému námořnímu průzkumu, do některých letadel byl instalován vyhledávací radiolokátor.


Dopravní verze
V roce 1938 bylo několik desítek vyrobených bombardérů upraveno na rychlá dopravní letadla. Tyto upravené letouny potom plnily dopravní úkoly v námořním letectvu, ale sloužily i u civilních leteckých společností. Úprava spočívala v odstranění veškeré výzbroje a v instalaci většinou osmi sedadel pro pasažéry. Prostor pro cestující byl dovybaven malými okénky v trupu, které tento prostor prosvětlily. Tyto letouny provedly několik významných propagačních letů do vzdálených míst v zahraničí, v jednom případě byla vykonána také cesta kolem světa (J-BEOC).


V průběhu války byla tato dopravní letadla doplněna dalšími letadly podobného určení. Úpravy byly provedeny 21. námořním leteckým arzenálem v Kasumigauře, projekt byl zpracován námořním arzenálem v Yokosuce. Pokud byly přestavěny starší G3M1 vznikaly dopravní L3Y1 model 11 s motory Kinsei 3 a úpravou G3M2 vznikají L3Y2 model 12, ty byly poháněné motory Kinsei 45. Námořnictvo tyto dopravní letouny zařadilo jako „Námořní dopravní letoun typ 96 model 11 (popř. model 12)“. Tyto letouny byly vyzbrojeny jedním pohyblivým kulometem typu 92 ráže 7,7 mm. Spojenci tomuto dopravnímu typu přidělili kódové jméno Tina.

Operační činnost:
1. Čína.
Bombardéry G3M2 21 prošly svým bojovým křtem během druhého čínsko-japonského konfliktu dne 14. srpna 1937, kdy bombardéry jednotky Kanoja Kokutai vzlétly ze svých základen na Formose (Tchaj-wanu) a napadly letiště u čínského města Hankow, z osmnácti nasazených bombardérů se tři již nevrátily a další byly poškozeny, toto město bylo chráněno čínským letectvem. Druhý den zaútočila Kisarazu Kokutai za základny Omura na ostrově Kjúšů na čínský Nanking, let probíhal především nad mořem, kde bylo špatné počasí, ale hůře bylo nad Nankingem, zde opět čínské stíhačky sestřelily čtyři bombardéry a osm jich poškodily. Japonci tak poznávají, že pokud nejsou jejich bombardéry doprovázeny vlastními stíhačkami, mohou se nepřátelským stíhačům bránit jen velmi omezeně. Bombardovací akce byly pozastaveny dokud nebyla vybudována letiště pro stíhací A5M Claude. Potom nálety pokračovaly a G3M2 operovaly ze základen v Číně.
V roce 1938 se situace opakovala, G3M2 byly nasazeny opět bez stíhacího doprovodu a napadány byly stíhačkami sovětské výroby, byly to letouny, které Sovětský svaz poslal na pomoc Číně. Později se bombardovací letouny G3M2 zapojily do vyhlazovacích náletů, kdy terčem byly čistě civilní cíle. Na čínském bojišti byly tyto letouny velice aktivní až do pozdního podzimu 1941, tehdy byly bojové jednotky rozmístěny na pozice, ze kterých později zaútočily na spojenecká postavení a cíle.


2. Válka v Tichomoří
Počátkem prosince 1941 bylo připraveno 258 bombardérů G3M k útoku na spojenecké síly. Hned první den války zaútočilo 53 těchto bombardérů na Clark Field, 36 jich zaútočilo na Wake ze základny v Kwajaleinu, kde zničily většinu stíhacích Wildcatů. Letouny z Mihoro Kokutai bombardovaly 8. prosince ve 4 hodiny a 15 minut Singapur - důležité město britského impéria v jihovýchodní Asii, letouny vzlétly ze základen ve Francouzské Indočíně.
Nejúspěšnější a asi také nejznámější operace se chystala, letouny Genzan Kokutai hledaly britský svaz lodí označený Force Z.
Připomeňme si, že ve stejném čase zahájila japonská 25. armáda pod velením generálporučíka Tomojuki Jamashity vylodění v Thajsku. Britové se snažili využít mohutných děl svých bitevních lodí a vyloďující se Japonce na plážích rozstřílet. Do zálivu byl vyslán svaz lodí označený jako Force Z. Svaz byl tvořen zcela novou vlajkovou bitevní lodí HMS Prince of Wales, starším bitevním křižníkem HMS Repulse a čtyřmi torpédoborci (Electra, Express, Vampire a Tenedos). Svazu velel viceadmirál Sir Tom Phillips. Ten se rozhodl provést útok i za cenu, že nebylo zajištěno vzdušné krytí, věřil, že se mu podaří ukrývat se za velkou oblačností a nepřátelské letectvo jej nenajde. Force Z byl odhalen japonskou ponorkou I-56 a brzy jej začaly doprovázet japonské průzkumné letouny, admirál Phillips se rozhodl pro návrat, ale bylo již pozdě. Od časného rána 10. prosince po svazu pátralo pětadevadesát bombardovacích letadel japonského námořního letectva, hlavní silou byly torpédodonosné bombardéry typu Mitsubishi G3M2 a Mitsubishi G4M1. Tyto letouny patřily Genzan Kokutai, Kanoja Kokutai a Mihoro Kokutai. V 11.07 byl svaz objeven a bezprostředně poté započal také útok. Japonské letouny svrhly svá vysoce účinná torpéda a těžce poškodily vlajkovou loď Prince of Wales. Bitevní křižník Repulse byl o něco lehčí a dařilo se mu lépe manévrovat, to mělo za důsledek že vydržel bez poškození o půl hodiny déle. Jeho pancéřování bylo slabší a tak se pod hladinu ponořil rychleji, Prince of Wales se potopil ve 13 hodin 20 minut. Japonci tak britskému námořnictvu udělili během pouhých dvou hodin velmi tvrdou lekci.


Použité prameny:
RRichard M. Bueschel, Mitsubishi/Nakajima G3M1/2/3, Kugisho L3Y ½ in Japanese Naval Air Service, Canterbury, Kent, UK, Osprey Publishing Ltd., 1972, ISBN 0-85045-136-1.
René J. Francillion Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, 2nd edition, London, Putnam & Company Ltd., 1979, ISBN 0-370-30251-6.
Robert C. Mikesh and Shorzoe Abe, Japanese Aircraft 1910-1941, Annapolis, Naval Institute Press, 1990, ISBN 1-55750-563-2.
Tadeusz Januszewski a Kryzysztof Zalewski, Japońskie samoloty marynarski 1912-1945, tiel 2, Lampart, rok 2000, ISBN 83-86776-00-05
Rene J. Francillon Ph.D., The Mitsubishi G3M "Nell", Aircraft in Profile Number 160, Leatherhead, Surrey, Profile Publications Ltd., 1970.
Famous Airplanes of the World No.91, Type 96 Attack Bomber G3M “Nell″, BUNRINDO Co., Ltd., ISBN489319-089-X
Jaroslav Schmidt, Letadla 1939 – 45, Stíhací a bombardovací letadla Japonska 1. díl, 1. vydání, Nakladatelství Fraus Plzeň, 1998, ISBN 807238-041-9
L+K 24/1982, Letadla 1939-45
www.historyofwar.org
https://www.combinedfleet.com/ijna/g3m.htm
www.aviastar.org
www.xs4all.nl
www.historylearningsite.co.uk
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Micubisi-G3M-Nell-t31433#347236Verze : 1
MOD
.
Micubiši G3M [Nell] - Micubiši G3M2 21

Micubiši G3M2 21
URL : https://www.valka.cz/Micubisi-G3M-Nell-t31433#637691Verze : 0
MOD