Main Menu
User Menu

Tačikawa Ki 77

Tachikawa Ki-77 / 立川 キ77长距离研究机

     
Název:
Name:
Tačikawa Ki-77
Originální název:
Original Name:
立川 キ77长距离研究机
Kategorie:
Category:
experimentální letoun
Výrobce:
Producer:
DD.MM.1942-DD.MM.1943 Tachikawa Airplane Co., Ltd., Tachikawa /
Období výroby:
Production Period:
DD.MM.1942-DD.MM.1943
Vyrobeno kusů:
Number of Produced:
2
První vzlet:
Maiden Flight:
18.11.1942
Osádka:
Crew:
2 piloti
3 - 4 přepravované osoby
Základní charakteristika:
Basic Characteristics:
 
Vzlet a přistání:
Take-off and Landing:
CTOL - konvenční vzlet a přistání
Uspořádání křídla:
Arrangement of Wing:
jednoplošník
Uspořádání letounu:
Aircraft Concept:
klasické
Podvozek:
Undercarriage:
zatahovací
Přistávací zařízení:
Landing Gear:
kola
Technické údaje:
Technical Data:
 
Hmotnost prázdného letounu:
Empty Weight:
7237 kg
Vzletová hmotnost:
Take-off Weight:
16725 kg
Maximální vzletová hmotnost:
Maximum Take-off Weight:
? kg
Rozpětí:
Wingspan:
29,438 m
Délka:
Length:
15,300 m
Výška:
Height:
3,850 m
Plocha křídla:
Wing Area:
79,56 m2
Plošné zatížení:
Wing Loading:
210,22 kg/m2
Pohon:
Propulsion:
 
Kategorie:
Category:
pístový
Počet motorů:
Number of Engines:
2
Typ:
Type:
Nakadžima Ha-115 vzduchem chlazený dvouhvězdicový čtrnáctiválec o vzletovém výkonu 861 kW (1 170 k), 735 kW (1 000 k) v h= 4 300 m.
Vrtule trojlistá kovová s konstantní rychlostí otáček o průměru 3 800 mm
Objem palivových nádrží:
Fuel Tank Capacity:
11 155 l
Výkony:
Performance:
 
Maximální rychlost:
Maximum Speed:
440 km/h v 4600 m
Cestovní rychlost:
Cruise Speed:
300 km/h v ? m
Rychlost stoupání:
Climb Rate:
4,17 m/s
Čas výstupu na výšku:
Time to Climb to:
24,0 min do 6000 m
Operační dostup:
Service Ceiling:
8700 m
Dolet:
Range:
? km
Maximální dolet:
Maximum Range:
18000 km
Výzbroj:
Armament:
žádná
Uživatelské státy:
User States:
Japonsko
Poznámka:
Note:
Experimentální letoun pro dálkové lety.
Zdroje:
Sources:
René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, Annapolis, Maryland, USA, Reprinted 1990, ISBN:0-87021-313-X
Shigeru Nohara, The Xplanes of Imperial Japanese Army & Navy 1924-45 (Illustrated Warplane History 8), Green Arrow, Japan, 2000, ISBN:4-76633-292-X
ja.wikipedia.org
https://www.samoloty.ow.pl/str038.htm
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Tacikawa-Ki-77-t31280#112822Verze : 0
MOD

Tachikawa Ki-77


立川 キ77长距离研究机


Allied reporting name: unallocated


Historie:


Držitelem dálkového rekordu v Japonsku byl prototyp experimentálního dálkového letounu Tachikawa Ki-77. Rekordní let proběhl ve dnech 2. - 5. července 1944 v Mandžusku, letoun tehdy překonal vzdálenost 16 435 km. Let trval 57 hodin a 9 minut a po přistání zůstalo v nádržích ještě 800 l paliva, což by stačilo na dalších 1 800 km!

Tento rekordní let se podařil speciálnímu dálkovému letounu, jehož historie začíná v roce 1938, tehdy se novinový koncern 朝日新聞 - Asashi Shimbun, tedy spíše představenstvo tohoto koncernu, rozhodlo uspořádat dálkový let na trase Tokio - New York na počest výročí vládnoucí císařské dynastie. V tomto roce ustanovil dálkový rekordní let jednomotorový speciál Koken, jehož vývoj a výrobu sponzoroval také tento novinový koncern. Za vývojem dálkového Kokenu stál letecký institut tokijské univerzity. Koncern Asashi Shimbun však nebyl jediným podporovatelem a propagátorem letectví, konkurence v podobě dalšího tiskového koncernu 毎日新聞 - Mainichi Shinbun, jehož vedení nechalo upravit do podoby dálkového letounu bombardér Mitsubishi G3M2 (J-BACI)´, který již před úpravou měl velice slušný dolet. Vedení koncernu Asashi Shimbun pocítilo možnou ztrátu prestiže a tak urychleně kontaktovalo Dr. Hidemasa Kimuru a vyslovilo přání, aby vypracoval návrh speciálního dálkového letounu. V té době do tohoto jednání vstupuje 大日本帝国陸軍航空本部 Dai-Nippon Teikoku Rikugun Kōkū Hombu (velení císařského armádního letectva), které má enormní zájem o dálková letadla a projektu označenému dosud A-26 přiděluje označení vojenské Ki-77. Zároveň s označením je určen také výrobce letounu, kterou byla továrna 立川飛行機株式会社 - Tachikawa Hikōki Kabushiki Kaisha, tovární tým konstruktérů vedli inženýři Riokichi Endo a Munesaburo Oguchi.

Projektové práce se však opozdily a tím se také opozdila stavba prototypů. Konstruktéři museli vyřešit několik technických problémů, spojených s požadavky na extrémní dolet, například objem palivových nádrží musel být větší než 11 000 litrů, to se konstruktérům podařilo a palivové nádrže o celkovém objemu 11 555 litrů byly uloženy v křídlech, jejichž rychlostní profil umožňoval laminární proudění vzduchu. Dálkový let měl probíhat ve velké výšce a kabina měla být přetlaková s čistě kyslíkovou atmosférou. Kyslík měl v kabině vytvářet nevelký přetlak a tak by osádka nemusela mít během dlouhého letu nasazeny dýchací masky, tento záměr nevyšel a dýchací masky byly nutností. Pro pohon byly vybrány dva dvouhvězdicové čtrnáctiválce Nakajima Ha-105 Toku, které byly určeny pouze pro Ki-77, letoun byl však později vybaven modernějšími a běžně dostupnými motory Nakajima Ha-115. Podle původních, optimistických předpokladů měl být první prototyp dokončen a zalétnut v listopadu 1941, vývoj se však zpomaloval a v okamžiku vstupu Japonska do války se zcela zastavily všechny práce, společnost Tachikawa musela uvolnit veškeré své výrobní kapacity válečné výrobě. Vše se ale změnilo v létě roku 1942, tehdy přiletěl do Japonska italský letoun Savoia-Marchetti S.M. 75GA. Italové provedli přelet s mezipřistáními v okupované části Sovětského svazu a Číny. Pro Japonce byl tento let impulzem a díky tomu se konečně odhodlali a také chtěli navázat spojení se svými evropskými spojenci. Armádní letectvo pro tyto lety, nazvané Seiko (jap. úspěch), potřebovalo vhodný letoun. Lety Seiko měly zabezpečit spojení na trase Singapur - Berlín. Rikugun Kōkū Hombu tehdy přidělilo dostatečně vysokou prioritu k dokončení dvou prototypů Ki-77 a pro bezodkladné zahájení zkoušek.


První vzlet se konal 18. listopadu 1942, zkušební piloti Kamada (Tachikawa) a Nagamoto (Asashi Shimbun) zjistili, že se letoun chová vcelku dobře, ale bylo nutno odstranit dětské nemoci tohoto letounu. Řešily se problémy s těsností integrální nádrže, zamlžováním oken kabiny a hydraulickým systémem (to byl ostatně velmi častý problém japonských letadel), v únoru 1942 byl podniknut první delší let, který trval deset hodin, další let měřil již 5 330 km, to letoun překonal vzdálenost Tokio - Singapur v čase 19 hodin 13 minut. Po návratu do Japonska byl první prototyp připravován pro lety s plným zatížením a druhý prototyp, u kterého byly již ve výrobě některé nedostatky odstraněny, měl provést první let Seiko do Berlína s mezipřistáním na krymském letišti Gvardeyskoye (Гварде́йское), toto město se za války jmenovalo Sarabuz (Сарабуз). 7. 7. 1943 vzlétl druhý prototyp k tomuto letu, bohužel, letoun se i s osádkou* ztratil a nebylo doloženo kde a z jaké příčiny, s jistou dávkou pravděpodobnosti je možné, že byl sestřelen britskými stíhačkami.


První prototyp pokračoval ve zkouškách a zároveň byl postupně připravován pro onen rekordní let, který měl být proveden pro povzbuzení ducha japonského národa. Pro let bylo vybráno Mandžusko, to s ohledem na počasí a bezpečnost letu, letoun byl 2. července 1944 připraven pro rekordní let, do nádrží bylo natankováno 11 555 litrů paliva a během tohoto rekordního letu 19x obletěl trojúhelník o délce 865 km, let trval 57 hodin a 9 minut, průměrná rychlost letu byla 288,2 km / h. Rekordní let samozřejmě nebyl zaznamenán federací FAI a tak není ani nikde uváděn.

Po válce byl v září 1945 nalezen na japonském letišti nepoškozený prototyp Ki-77, americká komise nechala letoun přelétnout na leteckou základnu v Yokosuce, odtud byl na palubě USS Bougue (CVE-9) odvezen ke zkouškám do USA, zde byl po prozkoumání konstrukce sešrotován. Američané v srpnu 1947 ustanovili rekord v délce letu na vzdálenost 14 250 km letounem Boeing B-29 Superfortress.



Poznámka.
*Osádka druhého prototypu, zmizelého nad Indickým oceánem:
první pilot: Juukou Nagatomo
druhý pilot: Hajime Kawasaki
palubní inženýr: Kenji Tsukagoshi
palubní inženýr: Noriyoshi Nagata
radista: Motohiko Kawashima


armádní důstojníci:
pplk.. Shozou Nakamura, velitel letu a specialista na radionavigaci
plk. Yoshiaki Nishi, dříve vojenský atašé v Madridu
pplk. Takasuke Katori, asistent vojenského přidělence v Berlíně.
URL : https://www.valka.cz/Tacikawa-Ki-77-t31280#112823Verze : 5
MOD
Fotografií je velmi málo, tak alespoň něco, ale kvalita je slabá.
Zdroj https://aviadejavu.ru/Site/Crafts/Craft31719.htm
a vlastní archiv
Tačikawa Ki 77 -


Tačikawa Ki 77 -


Tačikawa Ki 77 -


URL : https://www.valka.cz/Tacikawa-Ki-77-t31280#131170Verze : 1
MOD
Použité prameny:
René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, Annapolis, Maryland, USA, Reprinted 1990, ISBN:0-87021-313-X.
Václav Němeček, Vojenská letadla 3., Naše vojsko, Praha rok 1992, 3. doplněné vydání, ISBN 80-206-0117-1
Shigeru Nohara, The Xplanes of Imperial Japanese Army & Navy 1924-45 (Illustrated Warplane History 8), Green Arrow, Japan, 2000, ISBN:4-76633-292-X
L+K 10/1996, str.45/621 LETADLA 39-45, Václav Němeček
https://www.airwar.ru/enc/xplane/ki77.html
www.aviastar.org
https://www.samoloty.ow.pl/str038.htm
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Tacikawa-Ki-77-t31280#239046Verze : 0
MOD
Trojpohledový náčrtek dálkového letounu Tachikawa Ki-77
Tačikawa Ki 77 -


URL : https://www.valka.cz/Tacikawa-Ki-77-t31280#112824Verze : 0
MOD