Maximální vzletová hmotnost: Maximum Take-off Weight:
? kg
? lb
Rozpětí: Wingspan:
29,438 m
96ft 6,98in
Délka: Length:
15,300 m
50ft 2,36in
Výška: Height:
3,850 m
12ft 7,56in
Plocha křídla: Wing Area:
79,56 m2
856.373 ft2
Plošné zatížení: Wing Loading:
210,22 kg/m2
43.06 lb/ft2
Pohon: Propulsion:
Kategorie: Category:
pístový
piston
Počet motorů: Number of Engines:
2
Typ: Type:
Nakadžima Ha-115 vzduchem chlazený dvouhvězdicový čtrnáctiválec o vzletovém výkonu 861 kW (1 170 k), 735 kW (1 000 k) v h= 4 300 m. Vrtule trojlistá kovová s konstantní rychlostí otáček o průměru 3 800 mm
Nakajima Ha-115 fourteen-cylinder air-cooled two-radial, rated at 1,154 hp for take-off, 986 hp at 14,110 ft, driving a three-blade constant-speed propeller of the diameter 12ft 5,61in.
Objem palivových nádrží: Fuel Tank Capacity:
11 155 l
2,353.75 UK gallons
Výkony: Performance:
Maximální rychlost: Maximum Speed:
440 km/h v 4600 m
273.4 mph in 15092 ft
Cestovní rychlost: Cruise Speed:
300 km/h v ? m
186.4 mph in ? ft
Rychlost stoupání: Climb Rate:
4,17 m/s
820.9 ft/min
Čas výstupu na výšku: Time to Climb to:
24,0 min do 6000 m
24,0 min to 19685 ft
Operační dostup: Service Ceiling:
8700 m
28543 ft
Dolet: Range:
? km
? mi
Maximální dolet: Maximum Range:
18000 km
11184.7 mi
Výzbroj: Armament:
žádná
None
Uživatelské státy: User States:
Japonsko
Japan
Poznámka: Note:
Experimentální letoun pro dálkové lety.
Army Long-range experimental aircraft
Zdroje: Sources:
René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, Annapolis, Maryland, USA, Reprinted 1990, ISBN:0-87021-313-X Shigeru Nohara, The Xplanes of Imperial Japanese Army & Navy 1924-45 (Illustrated Warplane History 8), Green Arrow, Japan, 2000, ISBN:4-76633-292-X ja.wikipedia.org http://www.samoloty.ow.pl/str038.htm archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Tacikawa-Ki-77-t31280#112822
Verze : 0
Tachikawa Ki-77
立川 キ77长距离研究机
Allied reporting name: unallocated
Historie:
Držitelem dálkového rekordu v Japonsku byl prototyp experimentálního dálkového letounu Tachikawa Ki-77. Rekordní let proběhl ve dnech 2. - 5. července 1944 v Mandžusku, letoun tehdy překonal vzdálenost 16 435 km. Let trval 57 hodin a 9 minut a po přistání zůstalo v nádržích ještě 800 l paliva, což by stačilo na dalších 1 800 km!
Tento rekordní let se podařil speciálnímu dálkovému letounu, jehož historie začíná v roce 1938, tehdy se novinový koncern 朝日新聞 - Asashi Shimbun, tedy spíše představenstvo tohoto koncernu, rozhodlo uspořádat dálkový let na trase Tokio - New York na počest výročí vládnoucí císařské dynastie. V tomto roce ustanovil dálkový rekordní let jednomotorový speciál Koken, jehož vývoj a výrobu sponzoroval také tento novinový koncern. Za vývojem dálkového Kokenu stál letecký institut tokijské univerzity. Koncern Asashi Shimbun však nebyl jediným podporovatelem a propagátorem letectví, konkurence v podobě dalšího tiskového koncernu 毎日新聞 - Mainichi Shinbun, jehož vedení nechalo upravit do podoby dálkového letounu bombardér Mitsubishi G3M2 (J-BACI)´, který již před úpravou měl velice slušný dolet. Vedení koncernu Asashi Shimbun pocítilo možnou ztrátu prestiže a tak urychleně kontaktovalo Dr. Hidemasa Kimuru a vyslovilo přání, aby vypracoval návrh speciálního dálkového letounu. V té době do tohoto jednání vstupuje 大日本帝国陸軍航空本部 Dai-Nippon Teikoku Rikugun Kōkū Hombu (velení císařského armádního letectva), které má enormní zájem o dálková letadla a projektu označenému dosud A-26 přiděluje označení vojenské Ki-77. Zároveň s označením je určen také výrobce letounu, kterou byla továrna 立川飛行機株式会社 - Tachikawa Hikōki Kabushiki Kaisha, tovární tým konstruktérů vedli inženýři Riokichi Endo a Munesaburo Oguchi.
Projektové práce se však opozdily a tím se také opozdila stavba prototypů. Konstruktéři museli vyřešit několik technických problémů, spojených s požadavky na extrémní dolet, například objem palivových nádrží musel být větší než 11 000 litrů, to se konstruktérům podařilo a palivové nádrže o celkovém objemu 11 555 litrů byly uloženy v křídlech, jejichž rychlostní profil umožňoval laminární proudění vzduchu. Dálkový let měl probíhat ve velké výšce a kabina měla být přetlaková s čistě kyslíkovou atmosférou. Kyslík měl v kabině vytvářet nevelký přetlak a tak by osádka nemusela mít během dlouhého letu nasazeny dýchací masky, tento záměr nevyšel a dýchací masky byly nutností. Pro pohon byly vybrány dva dvouhvězdicové čtrnáctiválce Nakajima Ha-105 Toku, které byly určeny pouze pro Ki-77, letoun byl však později vybaven modernějšími a běžně dostupnými motory Nakajima Ha-115. Podle původních, optimistických předpokladů měl být první prototyp dokončen a zalétnut v listopadu 1941, vývoj se však zpomaloval a v okamžiku vstupu Japonska do války se zcela zastavily všechny práce, společnost Tachikawa musela uvolnit veškeré své výrobní kapacity válečné výrobě. Vše se ale změnilo v létě roku 1942, tehdy přiletěl do Japonska italský letoun Savoia-Marchetti S.M. 75GA. Italové provedli přelet s mezipřistáními v okupované části Sovětského svazu a Číny. Pro Japonce byl tento let impulzem a díky tomu se konečně odhodlali a také chtěli navázat spojení se svými evropskými spojenci. Armádní letectvo pro tyto lety, nazvané Seiko (jap. úspěch), potřebovalo vhodný letoun. Lety Seiko měly zabezpečit spojení na trase Singapur - Berlín. Rikugun Kōkū Hombu tehdy přidělilo dostatečně vysokou prioritu k dokončení dvou prototypů Ki-77 a pro bezodkladné zahájení zkoušek.
První vzlet se konal 18. listopadu 1942, zkušební piloti Kamada (Tachikawa) a Nagamoto (Asashi Shimbun) zjistili, že se letoun chová vcelku dobře, ale bylo nutno odstranit dětské nemoci tohoto letounu. Řešily se problémy s těsností integrální nádrže, zamlžováním oken kabiny a hydraulickým systémem (to byl ostatně velmi častý problém japonských letadel), v únoru 1942 byl podniknut první delší let, který trval deset hodin, další let měřil již 5 330 km, to letoun překonal vzdálenost Tokio - Singapur v čase 19 hodin 13 minut. Po návratu do Japonska byl první prototyp připravován pro lety s plným zatížením a druhý prototyp, u kterého byly již ve výrobě některé nedostatky odstraněny, měl provést první let Seiko do Berlína s mezipřistáním na krymském letišti Gvardeyskoye (Гварде́йское), toto město se za války jmenovalo Sarabuz (Сарабуз). 7. 7. 1943 vzlétl druhý prototyp k tomuto letu, bohužel, letoun se i s osádkou* ztratil a nebylo doloženo kde a z jaké příčiny, s jistou dávkou pravděpodobnosti je možné, že byl sestřelen britskými stíhačkami.
První prototyp pokračoval ve zkouškách a zároveň byl postupně připravován pro onen rekordní let, který měl být proveden pro povzbuzení ducha japonského národa. Pro let bylo vybráno Mandžusko, to s ohledem na počasí a bezpečnost letu, letoun byl 2. července 1944 připraven pro rekordní let, do nádrží bylo natankováno 11 555 litrů paliva a během tohoto rekordního letu 19x obletěl trojúhelník o délce 865 km, let trval 57 hodin a 9 minut, průměrná rychlost letu byla 288,2 km / h. Rekordní let samozřejmě nebyl zaznamenán federací FAI a tak není ani nikde uváděn.
Po válce byl v září 1945 nalezen na japonském letišti nepoškozený prototyp Ki-77, americká komise nechala letoun přelétnout na leteckou základnu v Yokosuce, odtud byl na palubě USS Bougue (CVE-9) odvezen ke zkouškám do USA, zde byl po prozkoumání konstrukce sešrotován. Američané v srpnu 1947 ustanovili rekord v délce letu na vzdálenost 14 250 km letounem Boeing B-29 Superfortress.
Poznámka. *Osádka druhého prototypu, zmizelého nad Indickým oceánem: první pilot: Juukou Nagatomo druhý pilot: Hajime Kawasaki palubní inženýr: Kenji Tsukagoshi palubní inženýr: Noriyoshi Nagata radista: Motohiko Kawashima
armádní důstojníci: pplk.. Shozou Nakamura, velitel letu a specialista na radionavigaci plk. Yoshiaki Nishi, dříve vojenský atašé v Madridu pplk. Takasuke Katori, asistent vojenského přidělence v Berlíně.
URL : https://www.valka.cz/Tacikawa-Ki-77-t31280#112823
Verze : 5
URL : https://www.valka.cz/Tacikawa-Ki-77-t31280#131170
Verze : 1
Použité prameny: René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, Annapolis, Maryland, USA, Reprinted 1990, ISBN:0-87021-313-X. Václav Němeček, Vojenská letadla 3., Naše vojsko, Praha rok 1992, 3. doplněné vydání, ISBN 80-206-0117-1 Shigeru Nohara, The Xplanes of Imperial Japanese Army & Navy 1924-45 (Illustrated Warplane History 8), Green Arrow, Japan, 2000, ISBN:4-76633-292-X L+K 10/1996, str.45/621 LETADLA 39-45, Václav Němeček http://www.airwar.ru/enc/xplane/ki77.html www.aviastar.org http://www.samoloty.ow.pl/str038.htm archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Tacikawa-Ki-77-t31280#239046
Verze : 0
Trojpohledový náčrtek dálkového letounu Tachikawa Ki-77
Období
-
Výrobce
-
Typ letounu
-
Kamufláž
-
Země
-
Pilot
-
Výrobní číslo
-
Sériové / evidenční číslo
-
Taktické označení / imatrikulace
-
Jméno stroje
-
Jednotka
-
Základna
-
Datum (DD.MM.RRRR)
-
Autor
-
Velikost při 300 DPI
-
Zveřejněno s laskavým svolením autora
-
Web autora
-
URL : https://www.valka.cz/Tacikawa-Ki-77-t31280#112824
Verze : 0
Reklama
Přidejte se k nám
Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady.
Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.