Main Menu
User Menu

Tačikawa Ki 106.01

Tachikawa Ki-106.01 / 立川 キ106 试作战斗机

     
Název:
Name:
Tačikawa Ki-106.01 (1. prototyp)
Originální název:
Original Name:
キ106试作战斗机
Kategorie:
Category:
stíhací letoun
Výrobce:
Producer:
DD.MM.1945-DD.MM.1945 Tachikawa Airplane Co., Ltd., Tachikawa /
Období výroby:
Production Period:
DD.MM.1944-DD.07.1945
Vyrobeno kusů:
Number of Produced:
4 prototypy
6 předsériových
První vzlet:
Maiden Flight:
DD.07.1945
Osádka:
Crew:
1
Základní charakteristika:
Basic Characteristics:
 
Vzlet a přistání:
Take-off and Landing:
CTOL - konvenční vzlet a přistání
Uspořádání křídla:
Arrangement of Wing:
jednoplošník
Uspořádání letounu:
Aircraft Concept:
klasické
Podvozek:
Undercarriage:
zatahovací
Přistávací zařízení:
Landing Gear:
kola
Technické údaje:
Technical Data:
 
Hmotnost prázdného letounu:
Empty Weight:
3175 kg
Vzletová hmotnost:
Take-off Weight:
4150 kg
Maximální vzletová hmotnost:
Maximum Take-off Weight:
4450 kg
Rozpětí:
Wingspan:
11,238 m
Délka:
Length:
9,950 m
Výška:
Height:
3,590 m
Plocha křídla:
Wing Area:
21,00 m2
Plošné zatížení:
Wing Loading:
197,62 kg/m2
Pohon:
Propulsion:
 
Kategorie:
Category:
pístový
Počet motorů:
Number of Engines:
1
Typ:
Type:
Nakadžima Homare 21 (Ha-45-21) Nakadžima Homare 21 (Ha-45-21) vzduchem chlazený dvouhvězdicový osmnáctiválec o vzletovém výkonu 1 471 kW (2 000 k), 1 368 kW (1 860 k)v h= 1 750 m a 1 192 kW (1 620 k)v h= 6 096 m.
Vrtule čtyřlistá s konstantní rychlostí otáček o průměru 3 100 mm.
Objem palivových nádrží:
Fuel Tank Capacity:
734 l
Výkony:
Performance:
 
Maximální rychlost:
Maximum Speed:
618 km/h v 7300 m
Cestovní rychlost:
Cruise Speed:
338 km/h v 5000 m
Rychlost stoupání:
Climb Rate:
18,33 m/s
Čas výstupu na výšku:
Time to Climb to:
5.95 min do 5000 m
Operační dostup:
Service Ceiling:
10600 m
Dolet:
Range:
1200 km
Maximální dolet:
Maximum Range:
? km
Výzbroj:
Armament:
2x pevný kanón Ho-5 ráže 20 mm v křídlech (po 150 nábojích)
2x pevný kanón Ho-5 ráže 20 mm nad motorem (po 150 nábojích).
Uživatelské státy:
User States:
-
Poznámka:
Note:
Technická data se vztahují pouze k prvnímu prototypu. Další tři prototypy byly odlehčeny.
Zdroje:
Sources:
René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, Annapolis, Maryland, rok 1987, ISBN:0-87021-313-X
René J. Francillon, The Nakajima Ki-84, Aircraft in Profile No.70, Leatherhead, Surrey, UK, Profile Publications Ltd., rok 1966.
Famous Airplanes Of the World, No.19, Army Type 4 Fighter Hayate. Bunrin-Do, Tokyo, Japan, rok 1989.
http://www.airwar.ru/enc/fww2/ki106.html
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Tacikawa-Ki-106-01-t31025#111764Verze : 0
MOD

立川 キ106 - Tachikawa Ki-106


Historie letounu:


Velení císařského armádního letectva (大日本帝国陸軍航空本部 Dai-Nippon Teikoku Rikugun Kōkū Hombu) mělo již v červenci 1943 informace, že díky pokračující válce se snížily zásoba některých strategických surovin, pro leteckou výrobu to byl především hliník umožňující výrobu duralu. V té době se zástupci letectva seznámili s prvními výsledky zkoušek velmi nadějného stíhacího letounu společnosti 中島飛行機株式会社 - Nakajima Hikōki Kabushiki Kaisha, (dále jen Nakajima), který byl v systému označování letadel označen Ki-84. Armádní letectvo udělalo tehdy velice moudré rozhodnutí, jednak bez zbytečného otálení sjednalo ze společností Nakajima okamžitou výrobu ověřovací série tohoto stroje a zároveň této společnosti nařídilo, aby začala pracovat na alternativním projektu, který měl být zaměřen na možnost vyrábět této stíhačku z nedeficitních surovin. Tato druhá část úkolu měla dvě fáze, v té první měly být nahrazeny pouze některé duralové části draku letounu částmi ze dřeva nebo z oceli (žebra v křídlech, konce křídel, ovládací plochy atd.). Ve fázi druhé měly takto být nahrazeny celky (křídla, trup, ocasní plochy). Stíhací Ki-84 nebyl jediným typem, který měl být takto upraven. Podobný úkol dostal také 第一陸軍航空技術研究所立川 - Dai-Ichi Rikugun Kokusho,Tachikawa 1. armádní letecký arzenál v Tachikawě (dále jen Rikugun), zde se armádní specialisté měli soustředit na výzkum všech dostupných technologií, které by měly vést k úspoře lehkých slitin kovů.


Nakajima dostala tento příkaz 8. září 1943, tovární konstruktéři navázali spolupráci s konstruktéry v arzenálu Rikugun a od konce roku započaly první materiálové zkoušky. Továrna společnosti Nakajima ve městě Óta pracovala na prototypu označeném jako Ki-84-II Hayaté Kai, u tohoto letounu byly konce křídel (křídelní oblouky) a ocasní část ze dřeva, také některá kování již nebyla z duralu, ale byla vyrobena z oceli. Letoun byl dokončen počátkem léta 1945 a do kapitulace bylo vyrobeno jen několik málo letadel. Zkoušky ukázaly, že hmotnost vzrostla přibližně o 150 – 200 kg, takový nárůst hmotnosti mohl být eliminován výkonnější verzí motoru Homare, ale co bylo horší - projevily se problémy s pevností dřevěných částí.


Již v roce 1944 se ukázalo, že problémy se zásobování hliníkem budou větší, než z jakými Rikugun Kōkū Hombu počítalo v roce předcházejícím, proto bylo nutno neprodleně začít s konstrukcí letounu, který by se obešel bez duralu zcela. Pro vývoj a výrobu nového typu byla vybrána společnost 立川飛行機株式会社 - Tachikawa Hikōki Kabushiki Kaisha (dále jen Tachikawa), která měla volnější výrobní kapacitu a navíc měla zkušenosti se stavbou celodřevěné konstrukce cvičných letounů, také arzenál Rikugun sídlil rovněž v Tachikawě. Typ byl označen jako Tachikawa Ki-106 a jednalo se vlastně o Ki-84 s tím rozdílem, že konstrukce měla být ze dřeva a oceli. Na projektu od října 1944 pracovali inženýři Nakagawa (Tachikawa) a Shinagawa (Rikugun) a celý konstrukční tým vedl Nobujiró Hidekawa. Technologicky byl letoun navržen tak, aby se na jeho výrobě mohlo podílet vícero malých dřevozpracujících firem a až finální montáž měla proběhnout v letecké továrně. Zde však pozitivní zprávy končí, ačkoliv se konstruktéři snažili, aby se co nejvíce podrželi původního vzoru, např. křídlo zůstalo dvounosníkové, pozměněna byla oblast náběžné hrany a to především v přechodech k trupu. Podstatné problémy konstruktérům působila konstrukce a výroba trupu, Japoncům se nedařilo uspokojivě vyřešit zakřivení trupu. Pomoci měl „Dřevěný zázrak“ – britské Mosquito, které se podařilo Japoncům sestřelit v Barmě. Oba vedoucí konstruktéři se vydali na jeho důkladnou prohlídku, aby se s celodřevěnou konstrukcí seznámili. Zbytky Mosquita byly následně přepraveny do Japonska a na základě jejich analýzy bylo na prototypu Ki-106 provedeno několik změn, nejviditelnější změnou byla úprava obrysu svislé ocasní plochy. Bohužel, japonští konstruktéři ani zdaleka nezvládli výrobu dřevěných dílů tak dobře, jako jejich britští kolegové. Zcela jistě měl na tuto skutečnost zásadní vliv také nedostatek kvalifikovaných dělníků. Tak například, ve společnosti Ohji Seishi Koku Kabushiki Kaisha v Ebetsu, která subdodavatelsky vyráběla důležité nosníky a další dřevěné díly, pracovali studenti z nedaleké univerzity a při ti, i přes své velké odhodlání a nadšení, nedokázali zvládnout tak technologicky náročnou část výroby, jako bylo například lepení dlouhých pásů dýhy. Všechny prototypy Ki-106 se potýkaly s malou pevností dílů a odpadáním vrchní dýhy z povrchu křídel.


Na jaře 1945 bylo vše připraveno a tak byla zahájena výroba tří prototypů, během stavby se musely ještě řešit problémy s pevností nosníku křídla, ale nakonec byl v červnu 1945 prototyp dokončen, jeho povrch byl pečlivě vytmelen a vyleštěn, poháněn byl shodným motorem Homare 23 (Ha-45-23), což byl motor, který poháněl i stíhačku Ki-84-Ib Hayate, také výzbroj byla shodná. Zděšení však zavládlo při vážení letounu, první prototyp Ki-106 byl o 513 kg těžší! Tato velká hmotnost se nutně musela odrazit na výkonech a především na letových vlastnostech nového letounu. Rychlost nepoklesla tak významně, ale zhoršila se stoupavost a především manévrovatelnost letounu. V srpnu 1945 probíhaly ve zkušebním středisku Fussa zkoušky zaměřené na ověření maximální rychlosti, ve výšce 7 300 metrů dosáhl první prototyp rychlosti 618 km/h, ale poté musel být test přerušen, protože se začal rozpadat krycí panel na křídle. Druhý prototyp prošel důslednou „redukční kůrou“, ale i tak byla jeho hmotnost stále o 320 kilogramů vyšší, než jakou měl Ki-84-Ib a to byla zredukována výzbroj o dva kanóny, takže výzbroj byla tvořena "pouhými" dvěma kanóny Ho-5 v trupu nad motorem. Testy na tomto prototypu neprokázaly nijak zásadní nárůst výkonů. Tento prototyp byl po kapitulaci Japonska zabaven spojeneckou komisí a byl přepraven do USA, nepodařilo se mi prokazatelně zjistit, zda byl Američany testován za letu. Třetí prototyp již nevzlétl, některé prameny zmiňují i existenci prototypu čtvrtého.


Počátkem léta 1945 Rikugun Kōkū Hombu přehodnotilo situaci okolo prototypů Ki-106 a na základě dosavadních výsledků byla pro Ki-106 naplánována úloha nejprve cvičného letounu, později byl celý projekt zastaven a krátce na to byla tomuto stroji přidělena úloha sebevražedného letounu, který měl napadat invazní síly nepřítele na mateřských ostrovech. Dále bylo rozhodnuto, že se ve dvou malých firmách připraví stavba ověřovací série šesti letounů Ki-106, tyto firmy nikdy předtím žádný letoun nestavěly a je až s podivem, že každá údajně postavila po třech předsériových Ki-106. Ono zahájit výrobu tak sofistikovaného stroje v této etapě vývoje nebylo příliš reálné. Konstruktéři stále řešili problémy s pevností dílů, nevětšími takovými problémy byl stále hlavní nosník křídla a pevnost a kompaktnost krycích panelů. Musím zmínit ještě jednu, podle mně zcela zásadní zajímavost - stavba celodřevěné konstrukce Ki-106 se sice téměř zcela obešla bez slitin lehkých kovů, ale technologická náročnost výroby byla natolik velká, že na stavbu prototypu Ki-106 bylo zapotřebí dvojnásobné množství hodin práce, než na stavbu porovnávané Ki-84-Ib a takovou výrobní kapacitu japonské továrny také neměly...



Použité prameny:
René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, Annapolis, Maryland, rok 1987, ISBN:0-87021-313-X
René J. Francillon, The Nakajima Ki-84, Aircraft in Profile No.70, Leatherhead, Surrey, UK, Profile Publications Ltd., rok 1966.
Famous Airplanes Of the World, No.19, Army Type 4 Fighter Hayate. Bunrin-Do, Tokyo, Japan, rok 1989.
Krzysztof Zalewski, Nakajima Ki-84 Hayate, Lotnictwo Wojskowe.
Pavel Dvořák, Nakajima Ki-84 Hayate, HPM 1993, roč. III, číslo 8, str. 2–5, ISSN 1210-1427
Pavel Dvořák, Nakajima Ki-84 Hayate, HPM 1993, roč. III, číslo 9, str. 9–16, ISSN 1210-1427
www.aviastar.org
http://www.airwar.ru/enc/fww2/ki106.html
menstream.pl
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Tacikawa-Ki-106-01-t31025#111768Verze : 0
MOD
Fotografie Ki-106.1
Zdroj: http://www.airwar.ru/enc/fww2/ki106.html
Tačikawa Ki 106.01 -


URL : https://www.valka.cz/Tacikawa-Ki-106-01-t31025#389605Verze : 0
MOD