Micubiši Ki 200 Šúsui

Micubiši Ki 200 Šúsui

Historie:
Japonsko se od roku 1944 ocitlo v obtížné situaci. Spojenci díky svému postupu v Tichomoří získávají vhodná místa, na kterých mohou vybudovat a také rychle budují základny pro své výškové bombardéry Boeing B-29 Superfortress. Japonské vrchní velení zjišťuje, že proti takovým strojům armádní letectvo (to mělo především zajistit obranu ostrovů), nemá vhodný stíhací letoun a námořní letectvo na tom není lépe.

Příčin takového stavu bylo několik, jednak to byla tradiční řevnivost armády a námořnictva, letecké továrny vyvíjely a vyráběly pro každou ozbrojenou složku letoun, který až na výjimky (Ki-15 a Ki-67) druhá složka odmítala používat. Armádní letectvo nedokázalo specifikovat ani jaké letadlo potřebuje, jednomístné nebo vícemístné a své požadavky neustále měnilo během vývoje (příklad je u Kawasaki Ki-45, Ki-96, Ki-102 a Ki-108). B-29 už začaly Japonsko bombardovat a skutečně moderní letoun ještě nebyl ve výrobě, existovalo několik velmi slibných prototypů s dobrými výkony a silnou výzbrojí( Ki-83, Ki-94-II nebo Ki-87 ), ale nebyl již čas na dotažení jejich vývoje a síly na rozjetí sériové výroby.

Jednou z cest jak získat moderní a výkonná letadla bez jejich dlouhého a časově náročného vývoje byl jejich nákup v zahraničí. Jediným průmyslově vyspělým zahraničním partnerem Japonska bylo Německo a zde také japonská komise zakoupila výrobní práva také na raketový stíhací letoun Messerschmitt Me-163. Kompletní výrobní dokumentace a vzorové raketové motory Walter HWK 509 byly naloženy na dvě ponorky, které měly vše dopravit do Japonska. Bohužel pro Japonce, byla ponorka Ro-501 (Ex U-1224) dne 13.5. 1944 potopena severozápadně od Kapverských ostrovů.
Druhá ponorka I-29 měla o trochu více štěstí, dne 14.7.1944 doplula do Singapuru, zde byla přeložena na transpotní letoun Showa L2D malá část výkresové dokumentace potřebné pro výrobu letounu Me-163B a motoru HWK 109-509A, dále byl naložen návod na výrobu obou složek paliva a pevnostní výpočet křídla. Zbytek byl ztracen při následném potopení ponorky I-29 během závěrečné cesty do Japonska (26.7.1944 jižně od Formosy).

Společnost 三菱重工業株式会社- Mitsubishi Jūkōgyō Kabushiki Kaisha (dále jen Mitsubishi) mohla začít s vlastním vývojem raketového Kometu a to jen na základě výše zmíněných dokumentů. Jediným kladem v této situaci byl fakt, že situace byla natolik vážná a kritická, že byla potlačena tradiční řevnivost mezi námořnictvem a armádou. Námořnictvo mělo odpovědnost za přípravu draku letounu a armádní letectvo odpovídalo za výrobu motorů. Na základě této nové skutečnosti může konstrukční tým Mitsubishi pracovat na vývoji jediného typu letadla, který se ve finále bude lišit poute výzbrojí a výstrojí.
Armádní letectvo označilo tento letoun jako Ki-200 a později plánovanou a mírně vylepšenou verzi Ki-202 Shusui-Kai, pro námořní letectvo byl postaven J8M1 Shusui.

Nejprve byly vyrobeny kluzáky Ku-13 a pro námořnictvo Yokosuka MXY8 Akigusa, na kterých se zkoušely letové vlastnosti. Kluzáky zhotovil zbrojní arzenál v Yokosuce. Námořní letectvo ještě uvažovalo o motorizované verzi kluzáku Yokosuka MXY9 Shuka s motokompresorovým motorem Tsu-11.

Vraťme ke stíhacím letounům, pro armádu byly vyrobeny zřejmě pouze tři prototypy Ki-200, ale žádný se do vzduchu nedostal. Námořní verze Shusui byla dne 7. 7. 1945 připravena ke startu a také odstartovala. Bylo to však jen na několik málo okamžiků, při prudkém stoupavém letu motor KR-10 zhasl a J8M1 se zřítil, při této havárii zahynul i zkušební pilot. Žádný další raketový letoun již nevzlétl.

Ki-200 měly zabudované kanóny Ho-105 ráže 30 mm a námořní Shuisei zase Type 5 stejné ráže.
Všechny výkonové parametry jsou samozřejmě pouze vypočteny.

Použité prameny:
Rene J. Francillion Ph.D, Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, rok 1987, ISBN-13: 978-0870213137
William Green, War Plane sof the Sekond World War – Fighters, Vol. Three, London Macdonald, sedmé vydání z roku 1973, ISBN: 0-356-01447-9
Václav Němeček, Vojenská letadla 3 díl, druhé doplněné vydání, Naše Vojsko, Praha 1992, ISBN 80-206-0117-1
https://members.aol.com/pelzig/shusui.html
www.asahi-net.or.jp
https://plaza.rakuten.co.jp/hornet/20000
archiv autora