Main Menu
User Menu

Nakadžima A4N1

Nakajima A4N1 / 中島 A4N1 ・ 九五式舰上战斗机

     
Název:
Name:
Nakadžima A4N1 / Námořní palubní stíhač Typ 95
Originální název:
Original Name:
九五式艦上戦闘機 (A4N1)
Kategorie:
Category:
stíhací letoun
Výrobce:
Producer:
DD.MM.1934-DD.MM.1940 Nakajima Aircraft Company, Ltd., Ōta /
Období výroby:
Production Period:
DD.MM.1936-DD.MM.1940 série
Vyrobeno kusů:
Number of Produced:
221
První vzlet:
Maiden Flight:
DD.10.1934
Osádka:
Crew:
1
Základní charakteristika:
Basic Characteristics:
 
Vzlet a přistání:
Take-off and Landing:
CTOBAR - standardní vzlet, přistání s pomocí brzdících lan
Uspořádání křídla:
Arrangement of Wing:
dvouplošník
Uspořádání letounu:
Aircraft Concept:
klasické
Podvozek:
Undercarriage:
pevný
Přistávací zařízení:
Landing Gear:
kola
Technické údaje:
Technical Data:
 
Hmotnost prázdného letounu:
Empty Weight:
1276 kg
Vzletová hmotnost:
Take-off Weight:
1760 kg
Maximální vzletová hmotnost:
Maximum Take-off Weight:
1880 kg
Rozpětí:
Wingspan:
10,000 m
Délka:
Length:
6,640 m
Výška:
Height:
3,070 m
Plocha křídla:
Wing Area:
22,89 m2
Plošné zatížení:
Wing Loading:
76,81 kg/m2
Pohon:
Propulsion:
 
Kategorie:
Category:
pístový
Počet motorů:
Number of Engines:
1
Typ:
Type:
Nakadžima Hikari 1 vzduchem chlazený hvězdicový devítiválec o vzletovém výkonu 537 kW (730 k), 493 kW (670 k) v h= 3 500 m
Vrtule dvoulistá kovová Hamilton Standard s pevným úhlem náběhu o průměru 2 900 mm
Objem palivových nádrží:
Fuel Tank Capacity:
?
Výkony:
Performance:
 
Maximální rychlost:
Maximum Speed:
352 km/h v 3200 m
Cestovní rychlost:
Cruise Speed:
233 km/h v 1000 m
Rychlost stoupání:
Climb Rate:
14,3 m/s
Čas výstupu na výšku:
Time to Climb to:
3,5 min do 3000 m
Operační dostup:
Service Ceiling:
7740 m
Dolet:
Range:
730 km
Maximální dolet:
Maximum Range:
846 km
Výzbroj:
Armament:
2x pevný kulomet Typ 89 model 2 ráže 7,7 mm (po 500 nábojích)
Pumová zátěž: 2x 30 – 60 kg
Uživatelské státy:
User States:
Poznámka:
Note:
九五式艦上戦闘機 - Kjúgo Šiki Kandžó Sentóki - Námořní palubní stíhač Typ 95
Letová vytrvalost: 3,5 h
Zdroje:
Sources:
Robert C. Mikesh and Shorzoe Abe, Japanese Aircraft 1910-1941, Naval Institute Press Annapolis, Maryland 21402, 1990, ISBN: 1-155750-563-2
William Green, War Planes of the Sekond World War – Fighters, Vol. Three, London Macdonald, sedmé vydání z roku 1973, ISBN: 0-356-01447-9
Tadeusz Januszewski, Krzysztof Zalewski, Japońskie samoloty marynarki 1912-1945, tom 1., Wydawnictwo Lampart, Warszawa, rok 2000, ISBN: 83-86776-50-1
Tadashi Nozawa, Encyclopedia of Japanese Aircraft 1900-1945, Volume 5, Nakajima Aircrafts. Shuppan-Kyodo Publishers, Tokyo, Japan, rok 1983
Lubomír Vejřík, Vzestup a pád orlů Nipponu 1931 - 1941, Prolog, Svět Křídel Cheb, rok 1994, ISBN: 80-85280-26-4
https://www.aviastar.org/air/japan/nakajima_a4n.php
https://www.airwar.ru/enc/fww1/a4n.html
ja.wikipedia.org;
https://surfcity.kund.dalnet.se/a4n1.htm
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Nakadzima-A4N1-t30128#108502Verze : 0
MOD

Nakajima A4N1 Type 95


九五式舰上战斗机 - Kyū-go-shiki kanjō sentōki - Námořní palubní stíhací letoun typ 95


Allied reporting name: have not been assigned


Stručná historie:
V roce 1933 ukončilo 大日本帝國海軍航空隊 Dai-Nippon Teikoku Kaigun Kōkū-tai (japonské cásařské námořní letectvo) soutěž o palubní stíhací jednoplošník, který měl vzniknout dle specifikací plánu rozvoje 7-Shi. Důvodem pro ukončení této neúspěšné soutěže bylo, že ani jeden z obou přihlášených typů (Nakajima NK1F 7-Shi a Mitsubishi 1MF10 7-Shi) nesplnil očekávání námořnictva a oba typy měly zcela nevyhovující vlastnosti. Soutěž byla ukončena bez očekávaného výsledku - náhrady palubní dvouplošné stíhačky Nakajima A2N. Japonské námořní letectvo počátkem třicátých let minulého století muselo řešit problém, jakým způsobem lze ochránit vlastní loďstvo před bombardéry možného nepřítele, výkon bombardérů, a zejména potom pozemních, se zvyšoval a lehlé palubní stíhačky A2N by již s velkou pravděpodobností nedokázaly uchránit vlastní válečné loďstvo, právě zrušená soutěž měla takové výkonné palubní stíhačky pomoci získat.


Kaigun Kōkū Hombu (velitelství námořního letectva) si bylo vědomo nepřijemné situace a proto se ještě v roce 1933 obrací přímo na společnost 中島飛行機株式会社 - Nakajima Hikōki Kabushiki Kaisha (dále pouze Nakajima) a zadává jí úkol, aby v co nejkratší době, postavila palubní stíhačku s vyššími výkony než jakými disponoval rychle zastarávající palubní stíhač Typ 90 (Nakajima A2N), který byl oblíben jak letajícím, tak i palubním personálem.


Konstrukční tým, který byl pověřen projektovými prácemi a stavbou prototypu, továrně značeném písmeny YM, vedl inženýr Shinenobu Mori. Celkem logicky byl jako základ pro nový letoun vybrán palubní stíhací letoun A2N, na kterém však bylo provedeno několik zásadních úprav, které měly přinést tolik požadované zvýšení výkonů. Nejvýznamnější změnou byla instalace motoru Nakajima Hikari 1 o výkonu 730 koní, motor byl kapotován prstencem typu Townend a poháněl dvoulistou kovovou vrtuli Hamilton-Standard s pevným úhlem náběhu. Další důležitou změnou byla montáž nových křídel, nová křídla měla větší rozpětí a recipročně s tím i se větší nosnou plochou. Trup byl oproti staršímu typu mírně prodloužen a také byl mírně štíhlejší. Na hřbetu za pilotovou hlavou se objevil malý hrb, který ochraňoval hlavu pilota aniž by však omezoval jeho výhled. Podvozek letounu měl nově společnou osu a ostruhová patka byla nahrazena ostruhovým kolečkem, tím se značně zjednodušila manipulace s letounem po palubě letadlové lodi. Konstruktér se snažil odstranit ještě jednu špatnou vlastnost všech dosavadních palubních stíhaček, všechny společným nedostatkem – malým doletem, byl to nedostatek, který se naplno projevil až při bojovém nasazení v Číně, kdy stíhačky, které byly primárně určené pouze pro stíhací obranu mateřských lodí, nedokázaly poskytnout doprovod vlastním bombardérům. Tento nedostatek se snažil tým Shinenoba Moriho vyřešit novinkou, která se v té době ještě velmi zřídka používala, letoun mohl pod spodními křídly nést polokapkovité přídavné nádrže. Tyto přídavné nádrže plnily hned dvě funkce – jednak významně prodloužily dolet letounu a potom, v případě nuceného přistání na mořskou hladinu, měly posloužit jako nouzové plováky. Bohužel, japonští piloti tyto nádrže neměli v oblibě, považovali je za nebezpečnou zátěž a snažili se jich zbavit příliš brzy, zcela bez ohledu na to, zda jsou v cílovém prostoru nepřátelské letouny nebo ne.


První prototyp byl dokončen na podzim 1934 a již první zkoušky ukázaly, že se úkol podařilo splnit pouze částečně, výkony byly sice vyšší, než jakých dosahoval jeho předchůdce, ale hmotnost nového letounu byla o více než 200 kg vyšší. Japonští piloti si jej příliš neoblíbili pro jeho „těžkopádnost“ a „lenost“, protože stále preferovali extrémní obratnost a ovladatelnost Typu 90. Co se týče maximální rychlosti, tak ta byla o vyšší o téměř 60 km/h, ale podle stíhacích pilotů nebyl takový nárůst rychlosti příliš důležitý! Problémy s motorem Hikari navíc způsobily značné zdržení výroby a tak palubní stíhací letoun Typ 95 označovaný také zkráceně A4N1 byl do služby přijat až v lednu roku 1936, tzn. pouhých deset měsíců před skutečně moderním palubním stíhačem Mitsubishi A5M Typ 96, výroba „devadesátpětek“ byla ukončena po dodání 221 letadla začátkem roku 1940. A4N1 byl posledním stíhacím dvouplošníkem námořního letectva. Na palubách letadlových lodí operoval společně se svým předchůdcem Typem 90, oba tyto typy aktivně zasáhly do počátečních bojů nad Čínou v roce 1937, kdy leteckou podporu japonské námořní pěchotě u Šanghaje poskytly letadlové lodě Kaga, Hosho a Ryujo. Japonci bojovali proti početní převaze čínského letectva a trvalo celý měsíc, než pozemní jednotky obsadily čínská letiště a do bojů se zapojily výkonné stíhačky Mitsubishi A5M, které početní převahu Číňanů zcela eliminovaly. To však již byla "labutí píseň" stíhacích dvouplošníků, které na tomto bojišti také našly své „mistry“ v podobě sovětského lehkého bombardéru SB-2, na jehož výkony prostě nestačily, navíc k tomu přispěl i neúčinný systém protiletecké výstrahy. Ze stíhacích letadel používaných čínským letectvem je ve všech ohledech překonávaly např. britské Glostery Gladiator. Letouny A4N1 však v Číně létaly i nadále, nejprve to bylo pro nedostatek moderních A5M a později byly převáděny k plnění výcvikových a spojovacích úkolů.



Použité prameny:
William Green a Gordon Swanborough. The Complete Book of Fighter: An Illustrated Encyclopedia of Every Fighter Aircraft Built and Flown, Smithmark Publisher, rok 1995, ISBN: 0-83173-939-8
Robert C. Mikesh and Shorzoe Abe, Japanese Aircraft 1910-1941, Naval Institute Press Annapolis, Maryland 21402, 1990, ISBN: 1-155750-563-2
Tadeusz Januszewski a Kryzysztof Zalewski, Japońskie samoloty marynarski 1912-1945, díl 1., Lampart, rok 2000, ISBN: 83-86776-50-1
https://www.airwar.ru/enc/fww1/a4n.html
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Nakadzima-A4N1-t30128#358415Verze : 2
MOD
Fotografie A4N1
Nakadžima A4N1 -


Nakadžima A4N1 -


URL : https://www.valka.cz/Nakadzima-A4N1-t30128#108505Verze : 0
MOD
ještě jeden krásný obrázek od Mr. Shigeo Koike ze serveru www.ne.jp
Nakadžima A4N1 -


URL : https://www.valka.cz/Nakadzima-A4N1-t30128#162971Verze : 0
MOD
Trojpohledový náčrtek palubní stíhačky A4N1
Nakadžima A4N1 -


URL : https://www.valka.cz/Nakadzima-A4N1-t30128#108504Verze : 0
MOD