Main Menu
User Menu

Tačikawa Ki 94-II

Tachikawa Ki-94-II / 立川 キ94II

     
Název:
Name:
Tačikawa Ki 94-II
Originální název:
Original Name:
キ94 II 试作高高度防空战斗机
Kategorie:
Category:
stíhací letoun
Výrobce:
Producer:
DD.MM.1945-DD.MM.1945 Tachikawa Airplane Co., Ltd., Tachikawa /
Období výroby:
Production Period:
23.06.1944-DD.08.1945
Vyrobeno kusů:
Number of Produced:
2 (druhý prototyp nebyl dostavěn)
První vzlet:
Maiden Flight:
18.08.1945 (vzlet byl plánován tři dny po kapitulaci)
Osádka:
Crew:
1
Základní charakteristika:
Basic Characteristics:
 
Vzlet a přistání:
Take-off and Landing:
CTOL - konvenční vzlet a přistání
Uspořádání křídla:
Arrangement of Wing:
jednoplošník
Uspořádání letounu:
Aircraft Concept:
klasické
Podvozek:
Undercarriage:
zatahovací
Přistávací zařízení:
Landing Gear:
kola
Technické údaje:
Technical Data:
 
Hmotnost prázdného letounu:
Empty Weight:
4690 kg
Vzletová hmotnost:
Take-off Weight:
6449 kg
Maximální vzletová hmotnost:
Maximum Take-off Weight:
6956 kg
Rozpětí:
Wingspan:
14,000 m
Délka:
Length:
12,000 m
Výška:
Height:
4,650 m
Plocha křídla:
Wing Area:
28,00 m2
Plošné zatížení:
Wing Loading:
230,32 kg/m2
Pohon:
Propulsion:
 
Kategorie:
Category:
pístový
Počet motorů:
Number of Engines:
1
Typ:
Type:
Nakadžima Ha-219-I Ru (Ha-44-12Ru) vzduchem chlazený osmnáctiválec, přeplňovaný turbokompresorem Hitachi Ru-204, vzletový výkon 1 802 kW (2450 k), 1 728 kW (2 350 k) v h= 1 100 m, 1 618 kW (2 200 k) v h= 4 400 m a 1 500 kW (2 040 k) v h= 11 000 m.
Vrtule čtyřlistá Pe 32 (licence V.D.M.) s konstantními otáčkami o průměru 4 000 mm.
Objem palivových nádrží:
Fuel Tank Capacity:
1 230 l - 1 820 l + 2x 220 l v přídavných nádržích pod křídly.
Výkony:
Performance:
 
Maximální rychlost:
Maximum Speed:
712 km/h v 12000 m
Cestovní rychlost:
Cruise Speed:
440 km/h v 9000 m
Rychlost stoupání:
Climb Rate:
? m/s
Čas výstupu na výšku:
Time to Climb to:
5,15 min do 5000 m
Operační dostup:
Service Ceiling:
14680 m
Dolet:
Range:
2100 km
Maximální dolet:
Maximum Range:
? km
Výzbroj:
Armament:
2x pevný kanón Ho-155-I ráže 30 mm
2x pevný kanón Ho-5 ráže 20 mm
Pumový náklad: 1x 250 - 500 kg puma zavěšená pod trupem.
Uživatelské státy:
User States:
-
Poznámka:
Note:
Výškový stíhací letoun.
Všechný výkony jsou pouze vypočteny.
Čas výstupu na výšku:
17,63 min na 10 000 m
21,05 min na 13 000 m
Letová vytrvalost: 3,33 h


- První prototyp měl čtyřlistou vrtuli, na druhý prototyp již byla instalována vrtule šestilistá, která měla být na sériových strojích.
- Sériová výroba se měla rozeběhnout počátkem roku 1946.
Zdroje:
Sources:
René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, Annapolis, Maryland, USA, rok 1987, ISBN: 0-87021-313-X
Enzo Angelucci, Paolo Matricardi a Pierluigi Pinto, World War II Combat Aircraft, Whitestar Publisher, rok 2001, ISBN: 8-88095-688-4
Václav Němeček, Vojenská letadla 3. díl, Naše Vojsko, Praha 1992, ISBN 80-206-0117-1
Famous Airplanes of the World, No.24 Army Experimental Fighters, Bunrindo Co-Ltd. Japan, rok 1990
www.geocities.jp
www.aviastar.org
https://www.airwar.ru/enc/fww2/ki94-2.html
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Tacikawa-Ki-94-II-t30027#107995Verze : 0
MOD
Fotografie, zde je Tachikawa Ki-94-II ve výrobní hale.
Tačikawa Ki 94-II -


URL : https://www.valka.cz/Tacikawa-Ki-94-II-t30027#108002Verze : 0
MOD

Stručná historie:




Japonská zpravodajská služba přinesla již v roce 1942 zprávy, ve kterých se zmiňovala o připravovaném americkém bombardovacím letounu, schopném dosahovat operační výšky 10 000 metrů. Vysocí důstojníci 大日本帝国陸軍航空本部 Dai-Nippon Teikoku Rikugun Kōkū Hombu (velení císařského armádního letectva) však v té době ještě ani neuvažovali o potřebě vyzbrojit své jednotky záchytnými stíhačkami, které by tyto bombardéry dokázaly účinně napadat, ale již si začali uvědomovat, že je zde předpoklad, že právě tyto bombardéry budou v budoucnu nasazeny proti Japonsku.


Naštěstí si již v řádu několika týdnů, Rikugun Kōkū Hombu uvědomilo, že musí své stíhací jednotky, mající na starosti protivzdušnou obranu mateřských ostrovů, vyzbrojit skutečně výkonnými přepadovými stíhačkami. V císařském armádním letectvu, byl stíhací letoun této kategorie dosti dlouho opomíjen, naopak preferována byla vysoce obratná soubojová stíhačka, lehké konstrukce a velmi často i s nedostatečnou palebnou silou. Jako klasický případ uvedu Nakajimu Ki-43 Hayabusa. Jistě, několik stíhacích Sentai bylo vyzbrojeno rychlými a výborně stoupajícími Nakajimami Ki-44 Shoki, ty však nenesly kanónovou výzbroj a pokud, tak kanón Ho-301 byl znehodnocem malou úsťovou rychlostí a nedostatečným dostřelem. Lépe na tom nebyly ani těžké stíhačky Kawasaki Ki-45 Toryu, ty byly zase pomalé a neměly potřebný dostup a stoupavost. Techničtí důstojníci Rikugun Kōkū Hombu si tedy uvědomili, ale především se jim podařilo prosadit správný názor, že předpokladem pro skutečně bojové operace v tak velkých výškách je nutné použít motor účinně přeplňovaný a to nejlépe turbokompresorem, případně vícestupňovým a vícerychlostním mechanickým kompresorem (ten byl složitější po mechanické stránce, měl i vyšší hmotnost a menší účinnost). Dále bylo nutno řešit jak osádce stíhacího letounu umožnit pobyt ve výšce nad 10 000 m. Pokud měla tato osádka setrvat v těchto a vyšších výškách delší dobu, musela se použít přetlaková kabina.


V Japonsku byl vývoj turbokompresorových motorů žalostný, turbokompresory byly v roce 1942 ještě příliš složitým a především výrobně náročným zařízením. Chod japonských turbokompresorů byl nespolehlivý a silně poruchový, oběžná kola se trhala vlivem velkých odstředivých sil a deformací, které sebou přinášely vysoké teploty výfukových plynů, vysoké otáčky turbíny zase prudce snižovaly životnost ložisek. Japonští metalurgové museli nalézt vhodnou slitinu, která odolá vysokým teplotám a odstředivým silám. A přetlakové kabiny? Tam byla situace ještě horší, vše se teprve muselo začít vyvíjet, zkoušet a ověřovat a to znamenalo, že japonské konstruktéry čeká ještě velmi dlouhá cesta.


Rikugun Kōkū Hombu přibližně v polovině roku 1942 zadalo společnostem 中島飛行機株式会社 - Nakajima Hikōki Kabushiki Kaisha (dále jen Nakajima) a 立川飛行機株式会社 - Tachikawa Hikōki Kabushiki Kaisha (dále jen Tachikawa) úkol, aby jejich konstrukční týmy začaly pracovat na projektech výškového přepadového stíhače, který měl dle požadavků armádního letectva dosahovat maximální rychlosti až 800 km/h, dostup měl být až 15 000 metrů a dolet větší než 1 800 km. Zde si musíme uvědomit, že takové požadavky byly takřka nereálné, vždyť rychlost 800 km/h je na samé hranici možností pohonu tvořeného pístovým motorem a vrtulí a japonské proudové motory byly v té době zcela nepoužitelné a dosud nepřekročily etapu výzkumu.


Konstrukční tým společnosti Nakajima vypracoval projekt výškového letounu Nakajima Ki-87, který byl, díky své poměné jednoduchosti schválen a následně byla objednána stavba prototypů, jinak tomu bylo ve společnosti Tachikawa. Konstruktéři této společnosti vlastně neměli žádné zkušenosti se stavbou takových strojů, jistou výhodou byla spolupráce s armádním výzkumným ústavem - 陸軍航空技術研究所 - Rikugun Kōkū Gijutsō Kenkyujō, který sídlil nedaleko společnosti Tachikawa. Konstruktéři zde navrhli rozměrný letoun se dvěma tandemově namontovanými motory, pilotní kabina byla mezi předním a zadním motorem, ocasní plochy byly neseny dvěma trupovými nosníky. Technici na podzim roku 1943 postavili dřevěnou maketu ve skutečné velikosti a dle dohodnutých podmínek byli pozváni armádní techničtí důstojníci, kteří měli za úkol projekt nyní zhodnotit. Po zevrubném prostudování byl projekt koncem roku 1943 zastaven. Důvodem byla značná komplikovanost letounu, dále zde byl předpoklad značné výrobní a materiálové náročnosti. Pokud by byla objednána stavba prototypu, daly se očekávat technické problémy, které by způsobily neúměrné zdržení. Společnost Tachikawa však byla vyzvána k druhému pokusu, který se rozhodla využít.


Dai-Nippon Teikoku Rikugun Kōkū Hombu druhému projektu nepřidělilo v systému Kitai nové číslo, ale označilo jej jako Ki-94-II a označení staršího, zavrhnutého projektu zpětně označilo Ki-94-I. Nový projekt představoval klasický celokovový dolnoplošník s jednonosníkovým křídlem s rychlostní profilem křídla umožňujícím laminární proudění, o pohon přepadového letounu se měl postarat ještě nedokončený osmnáctiválcový motor Nakajima Ha-219 Ru (Ha-44-12Ru), tento motor měl dosahovat, díky turbokompresoru, úctyhodných výkonů, např. ve výšce 11 000 m měl dosahovat 1 500 kW (2 040 k). Takový výkon měla přenášet mohutná šestilistá vrtule, ta však ještě nebyla k dispozici a tak byl první prototyp po svém dokončení osazen vrtulí čtyřlistou. Vzduch byl turbokompresorem nasáván dvěma vstupy na bocích pod kabinou a po stlačení byl ochlazován ve dvou mezichladičích. Přetlaková kabina byla nainstalována do trupu nad turbokompresor, byla to duralová vana s poměrně vysokým krytem pilotní kabiny. Výzbroj byla na slušné úrovni – dva kanóny Ho-105 ráže 30 mm byly doplněny asi nejlepšími armádními leteckými kanóny Ho-5 ráže 20 mm, zbraně byly uloženy v polovině křídla. Trupové nádrže měly celkovou kapacitu na 1 820 litrů paliva, ale běžně se mělo tankovat 1 230 litrů, toto množství mohlo být doplněno dalšími 440 litry paliva nesenými ve dvou přídavných nádržích pod křídly. Na tyto podkřídelní závěsy bylo možno zavěsit i dvě pumy, každou o hmotnosti 250 kg, s ohledem na určení letounu si myslím, že se jednalo spíše o teoretickou možnost. Práce na stavbě obou prototypů pokračovaly, ale často je svými bombami přerušovaly americké Superfortressy. Koncem července 1945 byl první prototyp dokončen a první let byl naplánován na 18. srpen. Japonská kapitulace však přišla dříve a prototyp byl zničen (Japonci?) na továrním letišti, druhý prototyp již nebyl dokončen. Protože letoun nebyl zalétán, jsou výkonové parametry pouze vypočteny a vypočtené hodnoty předpokládají plný výkon motoru a montáž šestilisté vrtule, letové vlastnosti můžeme pouze odhadovat.


Použité prameny:
René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, Annapolis, Maryland, USA, rok 1987, ISBN: 0-87021-313-X
Krzysztof Zalewski, Nakajima Ki-87 i inne myśliwce wysokościowe Cesarskiej Armii Lądowej, "Lotnictwo", nr specjalny 3, Lotnictwo w II Wojnie Swiatowej, 2007, s. 38-47, ISSN 1732-5323.
Václav Němeček, Vojenská letadla 3. díl, Naše Vojsko, Praha 1992, ISBN 80-206-0117-1
Famous Airplanes of the World, No.24 Army Experimental Fighters, Bunrindo Co-Ltd. Japan, rok 1990
www.geocities.jp
https://baike.baidu.com/view/4406424.htm
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Tacikawa-Ki-94-II-t30027#498137Verze : 2
MOD
Dvě fotografie motoru Nakajima Ha-219 Ru a plánované šestilisté vrtule
Tačikawa Ki 94-II -


Tačikawa Ki 94-II -


URL : https://www.valka.cz/Tacikawa-Ki-94-II-t30027#108969Verze : 0
MOD
...
Tačikawa Ki 94-II -


URL : https://www.valka.cz/Tacikawa-Ki-94-II-t30027#108971Verze : 0
MOD
A zde je jakási fotomontáž, ale dám jí sem, neboť snad pomůže získat představu jak Ki-94-II vypadal.
Tačikawa Ki 94-II -


URL : https://www.valka.cz/Tacikawa-Ki-94-II-t30027#108005Verze : 0
MOD
Studie z https://www.ne.jp/asahi/green/wave/ki94-2.html představuje Ki-91-II za letu
Tačikawa Ki 94-II -


URL : https://www.valka.cz/Tacikawa-Ki-94-II-t30027#108970Verze : 0
MOD
Trojpohledový náčrtek stíhače Tachikawa Ki-94-II
Tačikawa Ki 94-II -


URL : https://www.valka.cz/Tacikawa-Ki-94-II-t30027#108499Verze : 0
MOD