Manšú Ki 79

Mansyū Ki-79 - přehled verzí
Mansyū Ki-79 - přehled verzí


キ79二式高等练习机- Ni-Šiki-Gata-Koren- Armádní pokračovací cvičný letoun typ 2, Ki-79


Japonské jméno: ?


Allied reporting name: unallocated (Spojenci jej považovali za verzi Ki-27)



Označení Provedení letounu - popis
Manshu Ki-79a Kó jednomístná verze, první ve výrobě, celokovová konstrukce
Manshu Ki-79b Otsu dvoumístná verze, celokovová konstrukce, létala bez výzbroje
Manshu Ki-79c Hei jednomístná verze, smíšená konstrukce - potah trupu překližka, křídla s celodřevěným nosníkem,
motor Nakajima Ha-13a-III, vyroben malý počet letadel
Manshu Ki-79d Tei dvoumístná verze, smíšená konstrukce, motor Nakajima Ha-13a-III, letoun se již nedostal do výroby



Vyrobeno celkem 1 379 letounů tohoto typu.
Výroba proběhla u společnosti: 満州国飛行機製造株式会社 - Manshū Koku Hikōki Seizo Kabushiki Kaisha, Charbin



Použité prameny:
René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, Annapolis Maryland, Reprinted 1990, ISBN-0-87021-313-X
Richard M. Bueschel, Nakajima Ki.27A-B, Manshu Ki.79A-B in Japanese Army Air Force-Manchoukuo-IPSF RACAF-PLAAF & CAF service, Osprey Publications, Ltd., January 1, 1970, ISBN-10: 0-668023-031
www.lemairesoft.freehyperspace.com
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Mansu-Ki-79-t29894#107329 Verze : 3

Historie:


Společnost 中島飛行機株式会社 - Nakajima Hikōki Kabushiki Kaisha v japonském městě Ota (Prefektura Gunma) ukončila koncem roku 1939 výrobu stíhacích letadel Nakajima Ki-27. V této továrně bylo vyrobeno více než 2 000 těchto obratných stíhaček, ale nadešel čas, aby se tato továrna připravila na sériovou výrobu modernějšího a především výkonnějšího typu Nakajima Ki-43-Ia.


U mnohých stíhacích jednotek v Mandžusku, ale také v Japonsku byl nadále zájem o dodávky těchto jednodušších letadel nadále zájem, bylo také nutno nahradit úbytek letadel a navíc se starší stíhačky hodily k pokračovacímu výcviku, proto mateřská továrna postoupila výrobní přípravky a veškeré podklady pro výrobu Ki-27 do společnosti 満州国飛行機製造株式会社 - Manshūkoku Hikōki Seizo Kabushiki Kaisha (dále jen Manshu) v mandžuském Charbinu. Výroba v této továrně ještě nějaký čas pokračovala a dala tak dalších 1 379 letounů (některé prameny tuto výrobu zpochybňují zcela a uvádějí pouze výrobu cvičných letadel Ki-79). Neurčitý termín „nějaký čas“ jsem použil záměrně, protože i zde je nesouhlas v údajích, některé prameny píší o ukončené výrobě Ki-27 v říjnu 1940, jiné prameny píší, že výroba probíhala až o roku 1942).


Jisté je, že společnost Manshu přistoupila k dalšímu vývoji tohoto typu a tak se objevuje cvičný letoun, na kterém se piloti mohli vycvičit a přejít na bojový typ a přitom nemuseli měnit své zkušenosti, které získali při výcviku. Takové úpravy byly provedeny již v Japonsku (Ki-27a Kaizo), ale konstruktéři v Chabrinu byli nuceni jít ještě dál, donutil je k tomu postupný nedostatek motorů Nakajima Ha-1b, volba nakonec padla na lehce dostupný typ a tím byl motor Hitachi Ha-13a 1 o vzletovém výkonu 515 koní, tento motor roztáčel dvoulistou dřevěnou vrtuli. Opět se jednalo o vzduchem chlazený hvězdicový devítivalec, ale s nižším výkonem a především s menší hmotností. Méně výkonný motor pro cvičný letoun docela vyhovoval, jednak při pokračovacím výcviku nebyl velký výkon většinou nutný a navíc byl letoun dále odlehčen, uzavřená stíhací kabiny byla nahrazena kabinou otevřenou, další úsporu hmotnosti přineslo odstranění kapotáže podvozku, díky menší spotřebě nového motoru došlo také na redukci objemu palivových nádrží a odzbrojení (ať úplné nebo částečné) také přineslo další úsporu hmotnosti. Menší hmotnost nového motoru se však negativně projevila ve vyvážení letounu – posunulo se těžiště letadla (tomu napomohlo u dvoumístné verze ještě více druhé sedadlo), letadlo bylo těžké na ocas a tak konstruktéři tento problém vyřešili prodloužením přídě o 200 mm. Letové zkoušky nového cvičného letounu dopadly dobře a tak jej v roce 1942 大日本帝国陸軍航空本部 Dai-Nippon Teikoku Rikugun Kōkū Hombu (velení císařského armádního letectva) přijalo do výzbroje pod označením: "pokračovací cvičný letoun typ 2".


Společnost Manshu dodávala cvičný stroj ve dvou verzích: Ki-79a (Kó) pro pokračovací výcvik a kondiční létání v jednomístném provedení. Tato verze byla vyzbrojena jedním kulometem typ 89 ráže 7,7 mm. Dvoumístná verze byla určena pro základní výcvik, od jednomístné verze se lišila instalovanými sedadly za sebou a absencí výzbroje. Tato verze byla v systému Kitai označena Ki-79b (Ótsú).
Sériové Ki-79a (Kó) a Ki-79b (Ótsú) používaly mnohé výcvikové jednotky v Japonsku i v okupovaných zemích. Jistou zajímavostí je že, spojenecká zpravodajská služba tomuto typu nepřidělila žádné kódové jméno, protože soudila, že se stále jedná o pouhé varianty stíhacího "Nate".


Další vývoj:
Nedostatek strategických surovin, zejména hliníku měla řešit nová verze označená Manshu Ki-79c (Hei), její křídlo mělo konstrukci ze dřeva a trup měl kostru ze svařených ocelových trubek, povrch letounu byl tvořen překližkovými panely. Tato verze měla třílistou dřevěnou stavitelnou vrtuli. Prototyp byl dokončen v březnu 1945, armádní zkoušky nebyly dokončeny a tato verze se do sériové výroby se již nedostala. Dvoumístná úsporná varianta měla být označena jako Manshu Ki-79d (Tei), ale nebyl postaven již ani prototyp.


Operační nasazení:
Letouny Manshu Ki-79 byly cvičnými stroji a jako cvičné byly prioritně používány, mnoho strojů však bylo nasazeno i bojově. Stalo se tak v závěrečném stádiu války v Pacifiku, kdy bylo několik desítek letounů obou verzí podvěšeno stokilogramovou pumou a jejich piloti provedli sebevražedný nálet, to byl smutný osud mnoha japonských letadel té doby. Speciální útočné jednotky 431, 432 a 113. Shinbu Tai je na konci května a začátkem června 1945 použily pro sebevražedné útoky u Okinawy. Další speciální útočná jednotka Shinshú Fumetsu zaútočila dne 19. srpna 1945 na sovětské jednotky v Mandžusku. Tam byly nasazeny společně s lehkým bombardérem Tachikawa Ki-36.



Použité prameny:
Richard M Bueschel, Nakajima Ki.27A-B Manshu Ki.79A-B in Japanese Army Air Force-Manchoukuo-IPSF-RACAF-PLAAF & CAF Service., Aircam Aviation Series №18, Reading, Berkshire, UK, Osprey Publications, 1970, ISBN 0-85045-020-9.
Robert C. Mikesh, Japanese Aircraft 1910-1941, Annapolis, Maryland, Naval Institute Press, 1990, ISBN 1-55750-563-2.
Leszek A. Wieliczko and Zygmunt Szeremeta, Nakajima Ki 27 Nate (bilingual Polish/English). Lublin, Poland, Kagero, 2004, ISBN 83-89088-51-7.
René J. Francillon, Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, London, Putnam & Company, Second edition 1979, First edition 1970, ISBN 0-370-30251-6.
L+K 19, 20, 21 a 22 /1992, J. Hornát, Monografie Ki-27 Nate
http://www.airwar.ru/enc/other2/ki79.html
ww2drawings.jexiste.fr
www.lemairesoft.freehyperspace.com
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Mansu-Ki-79-t29894#107359 Verze : 3
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy


Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více