Prim y Prats, Juan

Generál Juan Prim y Prats - guvernér Madridu, ministr války, ministerský předseda


(1814-1870)



Juan Prim y Prats se narodil 6. prosince 1814 ve městě Reus. Jeho otec byl vojákem , a proto i Juan vstoupil do armády. V té době ve španělsku vládl Ferdinand VII. , který neměl mužské potomky. Aby zajistil trůn pro svou dceru Isabelu (pozdější Isabelu II. ) zrušil salický zákon , který zakazoval ženským potomkům nastoupit na trůn. To ovšem vyvolalo hněv králova bratra Karla, jemuž tak koruna unikla a po Ferdinandově smrti roku 1833 vypukla 1. karlistická válka.


Prim se postavil na stranu regentky Marie Kristiny Bourbonské (vdovy po Ferdinandu VII.) a bojoval v řadách katalánského svobodného vojska. V boji se proslavil natolik, že byl roku 1839 povýšen na plukovníka. Po vítězství pravidelného vojska nad karlisty začalo nadějné období pro španělské liberály, kteří se však záhy neshodli na formě vlády a celý spor vyústil převratem generála Espartera a exilem regentky Marie Kristiny roku 1840.

Prim zůstal věrný regentce a odešel do exilu do Francie s ní, když se však jěště předtím pokusil opovstání v Zaragoze. Po svém návratu roku 1843 byl Prim zvolen poslancem do kortesů, kde vedl opozici proti Esparterovi. Pokusil se o nové povstání ve svém rodném městě a po jeho potlačení odešel do Barcelony, kde (jak jinak) vedl nové povstání, které však již bylo úspěšné a vedlo k demisi Espartera. Uznalá Marie Kristina jmenovala Prima generálem a později guvernérem Madridu. Prim se však záhy zapletl do spiknutí majícího za cíl svržení nového ministerského předsedy Narváeze a roku 1844 musel znovu odejít do exilu. V témže roce se také ujala vlády Isabela II..

Prim vstoupil do osmanské armády a účastnil se války v Orientu. V roce 1854 se Prim vrátil do Španělska, byl znovu zvolen poslancem a povedlo se mu spolu s dalšími liberály prosadit několik reforem. Když roku 1859 vypukla válka s Marokem, Prim byl spolu s generálem O'Donnellem jmenován velitelem španělského expedičního sboru. Po skončení války byl Prim povýšen na španělského granda astal se markýzem de los Castillejos. Roku 1861 byl jmenován do čela sboru vyslaného do Mexika spolu s anglickými a francouzskými vojsky vymáhat dluh jež Mexiko dlužilo třem mocnostem, ale když vyšel najevo plán Napoleona III. svrhnout mexickou republiku Prim se rozhodl vrátit do Španělska. Po svém návratu se Prim pokusil o dohromady 4 povstání proti Isabele II. , ale až to poslední bylo úspěšné a 8. října 1868 vstoupil Juan Prim y Prats triumfálně do Madridu. Isabela II. uprcha do Biarritzu , kde ji uvítal Napoleon III..


V prozatímní vládě se Prim stal ministrem války a bylo přijato mnoho reforem jako všeobecné volební právo a svobody vyznání, vyučování a tisku. Nejdůežitější však bylo najít nového panovníka. Prozatímním regentem byl jmenován generál Serrano. Jednání byla dlouho neúspěšná a ta s princem Hohenzollernským měla na svědomí prusko-francouzskou válku. Nakonec byl za krále přijat Amadeo., vévoda z Aosty, avšak než nový král vůbec nastoupil na trůn, byl Juan Prim y Prats při odchodu z kortesů zasažen sedmi kulkami a 30. prosince 1870 zemřel.