Nakadžima Ki 44 Šóki [Tojo]

Nakajima Ki-44 Shōki - přehled verzí

Nakajima Ki-44 - přehled verzí

中島 キ44「鍾馗」


二式単座戦闘機 – Ni-shiki tanza sentōki


Japonské jméno: 鍾馗 - Shōki (Vymítač démonů))


Allied reporting name: "Tojo"



Označení Provedení letounu - popis
Nakajima Ki-44 prototypy zkoušeny od srpna 1940, odstraňovány dětské nemoci, postupné zvýšování maximální rychlosti, bez výzbroje
Nakajima Ki-44-Ia od poloviny roku 1942, motor Nakajima Ha-41 chladič oleje trubkový před motorem, 2 kulomety typ 89 a 2 kulomety Ho-103.
Nakajima Ki-44-Ib zesílena výzbroj na 4 kulomety Ho-103
Nakajima Ki-44-IIa Ko motor Nakajima Ha-109, výzbroj odpovídá Ki-44-Ia, může nést i pumy 2x 30 - 100 kg.
Nakajima Ki-44-IIb Otsú velkosériová výroba, zesílená křídla, většinou výzbroj 4x Ho-103, ale možné různé varianty výzbroje včetně kanónů Ho-301
Nakajima Ki-44-IIc Hei výzbroj čtyři kulomety Ho-103, doloženo použití reflexních zaměřovačů.
Nakajima Ki-44-IIIa motor Nakajima Ha-145 o výkonu 2 020 koní, větší nosná plocha, výzbroj 4x kanón Ho-5.
Nakajima Ki-44-IIIb motor Nakajima Ha-145, výzbroj 2x Ho-5 ráže 20 mm a 2x Ho-203 ráže 37 mm



Vyrobeno celkem 1 227 letounů tohoto typu.
Výroba proběhla u společnosti: 中島飛行機株式会社 - Nakajima Hikōki Kabushiki Kaisha,Ota




Použité prameny:
Richard M. Bueschel, Nakajima Ki.44 Shoki Ia,b,c/IIa,b,c in Japanese Army AIr Force Service, Atglen, PA, Schiffer Books, 1996, ISBN 0-88740-914-8.
John F. Brindley, Nakajima Ki-44 Shoki ('Tojo'), Aircraft in Profile No.255, Windsor, Berkshire, UK, Profile Publications Ltd., 1973, No ISBN.
Jeffrey L. Ethell, Aircraft of World War II, Glasgow, HarperCollins/Jane's, 1995, ISBN 0-00-470849-0.
René J. Francillion Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, 2nd edition, London, Putnam & Company Ltd., 1979, ISBN 0-370-30251-6.
William Green, War Planes of the Second World War, Volume Three: Fighters, 7th impression, London, Macdonald & Co.(Publishers) Ltd., 1973 [1961], ISBN 0-356-01447-9.
URL : https://www.valka.cz/Nakadzima-Ki-44-Soki-Tojo-t29805#106546 Verze : 2
Nakajima Ki-44 Shoki / Tojo


Historie a vývoj:
Dai-Nippon Teikoku Rikugun Kōkū Hombu (Císařské armádní letectvo) si u společnosti 中島飛行機株式会社 - Nakajima Hikōki Kabushiki Kaisha (dále jen Nakajima) objednalo v roce 1938 konstrukci, pro Japonsko do té doby, zcela nezvyklého přepadového stíhacího letadla - při zadání nebyl tentokrát kladen důraz na obratnost, ale především na vysokou rychlost, stoupavost a výzbroj. Vydání těchto specifikací byl opravdu revoluční počin, protože doposud jakmile nebyl letoun obratný byl vyřazen ze soutěží nebo jej piloti nepřijali. Pokud se ale podíváme na průběh bojů, ve kterých se utkala tradiční japonská stíhací letadla Nakajima Ki-27 vyznačující se právě extrémní obratností s robustními a těžšími I-16 s mnohem mohutnější výzbrojí a jejich piloti už poznali slabiny Ki-27 a využívali vertikální manévry způsobem „Udeř – uteč“, potom pochopíme, že zadání těchto specifikací bylo nutné. Ve specifikacích bylo požadováno mimo jiné, dosažení rychlosti 600 km/hod a výstup na výšku 5 000 m za 4 minuty!!!


Práce na projektu zahájil vedoucí vývoje Toru Kojama bezodkladně, pro dosažení vysokých výkonů byl vybrán motor Nakajima Ha-41, který poskytoval přiměřený výkon a se kterým měl již Kojama dobré zkušenosti, neboť jej použil pro bombardér Nakajima Ki-49 Donryu. Hmotnost motoru byla vyšší, než by se na stíhačku slušelo, ale konstruktér upřednostni velký výkon. Motor dával úctyhodných 1 250 koní při startu a ve výšce ve výšce 3 700 m byl výkon 1 280 koní, to díky účinnému přeplňování jednostupňovým mechanickým kompresorem. Letoun měl zavalitý trup, tedy přední část s motorem, zadní část byla naopak poměrně subtilní. Křídla pak byla malá a na nich byly nainstalovány klapky japonského typu, nejvíce se podobající typu Fowler. Tyto klapky zvyšovaly vztlak při startu i přistání.


První let prototypu byl v srpnu 1940, ale prototyp se jevil jako dosti nepovedené dítko, trpěl vibracemi motoru, těsně kapotovaný motor se značně přehříval a výkony letounu tak zůstaly daleko za specifikacemi. První prototyp všal byl záhy následován druhým a třetím prototypem, všechny se zapojily do intenzivních zkoušek, které přinášely růst výkonů, např. maximální rychlost vzrostla z původně dosažené hodnoty 550 km/h na velmi solidních 626 km/hod. Musím však poznamenat, že všechny tři prototypy byly testovány zcela bez výzbroje.
Do zkoušek se ale brzy zapojují také první předsériové letouny, které již mají výzbroj vestavěnou, ta je na japonské poměry opět mohutná, musíme si uvědomit, že v té době přichází do výzbroje lehký Ki-43-Ia Oscar s v japonském armádním letectvu stále obvyklou výzbrojí dvou kulometů Type 87 puškové ráže 7,7 mm, nové letouny Ki-44 dostávají výzbroj dvou kulometů Type 87 nad motor a do každé poloviny křídel po jednom kulometu Ho-103 ráže 12,7 mm. Pod křídla bylo možno zavěsit dvě nádrže po 130 l. Dva letouny byly zařazeny pokusně do služby v Číně v září 1941. První jednotkou, která nové letouny zkoušela a dostala se také s nimi do boje byla 47.Sentai. Piloti, kteří přecházeli na nové letouny z lehkých a obratných Ki-27 prožívali kruté rozčarování. Nové stroje měly vysoké plošné zatížení a tím i všechny vlastnosti, které z toho vyplývají: malou obratnost, vysokou přistávací a startovací rychlost. Mohutný motor pilotům velmi omezil výhled při startu. Tito piloti neměli nové letouny ani trochu v oblibě a přičteme-li k tomu ještě nevyzrálost prvních strojů…


Japonsko se však mezitím stalo přímým účastníkem světového válečného konfliktu a nové stroje byly od ledna 1942 zasazeny pokusně do bojů nad Malajsií. Letoun byl oficiálně přijat do výzbroje v září 1942 jako: „armádní stíhací letoun typ 2 model 1“. Všechny předsériové stroje dostaly označení Nakajima Ki-44-Ia Ko (キ44-I甲)a skutečné sériově vyráběné letouny ze závodu v Otě byly označeny jako „armádní stíhací letoun typ 2 model 1B“ v systému Kitai Ki-44-Ib Otsu(キ44-I乙)a bylo mu přiděleno bojové jméno Shoki, což je často přeloženo jako Démon, správněji by měl být použit překlad Vymítač démonů. Výzbroj byla zesílena nahrazením trupových kulometů Type 87 kulomety Ho-103, hodnocení této úpravy je rozdílné, jedny prameny uvádějí, že synchronizace snížila praktickou kadenci až o 60% a tak se kulomet Ho-103 stal ve své podstatě neúčinným a nad motorem byly často demontovány. Jiné prameny zase uvádějí, že v rámci odlehčení byly demontovány křídelní zbraně. Na konci roku 1942 bylo dodáno několik strojů nové verze označené Ki-44-Ic Hei(キ44-I丙), tato verze dostala pod motor náporový chladič oleje voštinového typu a tím byl nahrazen trubkový chladič, který byl před blokem motoru.


Cílem snahy konstruktérů bylo zvýšení další zvyšování výkonů a tak se u jednoho prototypu objevily dvoulisté protiběžné vrtule, ale tato cesta byla zavržena, protože složitý reduktor vycházel jako příliš hmotné řešení a nárůst výkonu nebyl úměrný.
Mnohem úspěšnější byla instalace nového motoru Nakajima Ha-109, což byl opět dvojhvězdicový čtrnáctiválec, tentokráte přeplňovaný dvoustupňovým mechanickým kompresorem. Motor měl sice ještě vyšší hmotnost, ale poskytoval i vyšší startovní výkon 1 520 koní a dvoustupňový kompresor udržel výkon 1 340 koní až do výšky 5 250 m. Stroje s tímto motorem byly označeny jako „armádní stíhací letoun typ 2 model 2“ nebo Ki-44-II. První se do výroby dostaly ještě na přelomu roku 1942-43. Další vylepšení nebyla vidět, protože se týkala pasivní bezpečnosti, vylepšení se dočkal podvozek a především byla zavedena ochrana vnitřních palivových nádrží a pancéřování pilotního sedadla a schránek se střelivem. Výkony vzrostly i navzdory vyšší hmotnosti.


První stroje byly dodány v provedení Ki-44-IIa Ko(キ44-II甲)s výzbrojí odpovídající Ki-44-Ia a zde veškeré informace týkající se výzbroje a navzájem si neodporující končí. Zavedením typu Ki-44-IIb Otsu(キ44-II乙)začíná nejednotnost v popisu výzbroje a mnohdy někteří autoři píší až o nesmyslné kombinaci. Za jisté bych považoval zavedení výzbroje 4x kulomet Ho-103 ráže 12,7 mm, a později, což bylo fotograficky doloženo, montáž kanónů Ho-301, což byly jistě zajímavé letecké kanóny, které v případě zásahu nepřátelského bombardéru jej byly schopny vyřadit z boje. Tento letecký kanón byl však znehodnocen velmi malým účinným dostřelem. Za neopodstatněné lze považovat tvrzení, že v křídlech byly instalovány kanóny Ho-3 ráže 20 mm, délka této zbraně je 1 765,3 mm oproti délce 1 245 mm kulometu Ho-103 také hmotnost je dvojnásobná. Navíc tato kombinace výzbroje nebyla nikdy doložena fotograficky. Do stejné kategorie bych zařadil i montáž kanónů Ho-203 ráže 37 mm. Takto vyzbrojené letouny byly označovány jako Ki-44-IIc(キ44-II丙), ale některá díla byla v posledních 10-15 letech revidována a tak letounu Ki-44-IIc Hei, byla přiřazena výzbroj čtyř kulometů Ho-103, jistá a fotograficky doležená je montáž lepšího reflexního zaměřovače, některé stroje z posledních výrobních bloků měly výfukový systém bez sběrného prstence, každý válec měl vlastní vyústění výfuku.


Jednotky, které byly vybaveny stíhacími letouny Shoki, byly stahovány z fronty a zařazovány do obrany mateřských ostrovů, aby zde pomohly odrazit vlny B-29. Nálety Superfortessů začaly 5.června 1944 a malé bleskově se míhající stíhačky je však neohrozily natolik, aby nálety ustaly. Celkem lze zhodnotit letouny Shoki jako celkem úspěšné, ale na pilotáž dosti náročné stroje avšak s poměrně málo účinnou výzbrojí, pokud měl by měl být nasazen proti strategickým bombardérům B-29. Za nejúspěšnější akci Ki-44 lze považovat zničení 10 B-29 ze 120 nalétávajících, to se stalo 19.února 1945, dvě z těchto B-29 byly zničeny sebevražedným útokem.
Pro sebevražedné útoky byla stíhačka Shoki odlehčena o křídelní zbraně, takto upravené je používaly speciální jednotky Shimbu-tai.


Společnost Nakajima postavila v polovině roku 1945 ještě několik letadel Ki-44-IIIa(キ44-III甲) s motorem Ha-145 o výkonu 2 020 koní s větší nosnou plochou (19 m2) a s mohutnější výzbrojí čtyř kanónů Ho-5 ráže 20 mm a Ki-44-IIIb(キ44-III乙), u kterého křídelní kanóny Ho-5 byly nahrazeny kanóny Ho-203 ráže 37 mm (podle mne je tato verze zdrojem nepřesností dříve uvedených) obě verze údajně prošly kompletními letovými zkouškami, ale do výzbroje již zařazeny nebyly, protože je nahradil modernější a výkonnější letoun Nakajima Ki-84 Hayate.


Spojenci měli s určováním typů letadel problémy, japonská jména byla obtížně vyslovitelná, proto přistoupili k udělování kódových jmen v případě Shoki byly přiděleny jména dvě a to John a Tojo, později se sjednotilo pojmenování na Tojo, což bylo jméno japonského ministerského předsedy. Správně mělo být užito mužského jména. Do dnešních dnů se nedochoval žádný exemplář této malé hbité stíhačky, kterých bylo celkem vyrobeno 1 225.
Nakadžima Ki 44 Šóki [Tojo] - Obrázek je ze serveru http://www.ne.jp/asahi/airplane/museum/cl-pln3/FR0521.html

Obrázek je ze serveru www.ne.jp
URL : https://www.valka.cz/Nakadzima-Ki-44-Soki-Tojo-t29805#135098 Verze : 1
Použité prameny:
René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, Annapolis Maryland, Reprinted 1990, ISBN-0-87021-313-X
William Green a Gordon Swanborough, WW2 Aircraft Fact Files: Japanese Army Fighters, part 2, London, Macdonald & Jane's, rok 1977, ISBN 0-354-01068-9.
Brindley F.John, Nakajima Ki-44 Shoki (Tojo), Aircraft in Profile No.255, Windsdor, Berkshire, Profile Publications Ltd., 1973 (bez ISBN)
Václav Němeček, Vojenská letadla 3., Naše vojsko, Praha rok 1992, 3. doplněné vydání, ISBN 80-206-0117-1
Jaroslav Schmid, Stíhací a bombardovací letadla Japonska, díl 2., Nakladatelství Fraus Plzeň, rok 2000, ISBN 80-7238077-x
Nakajima Ki44, Maru Mechanic No.9, 03/1978
Bunrindo, Famous Airplane, Nakajima Army Type 2, single-seat fighter "Shokí"
L+K, 13, 14, 15, 16 a 17/1998 Monografie Nakajima Ki-44 Shoki (Tojo), Jiří Hornát
L+K, 4/1990, Letadla 39-45
www.xs4all.nl
http://www.militarium.net/lotnictwo/ki44.php
http://www.airwar.ru/enc/fww2/ki44.html
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Nakadzima-Ki-44-Soki-Tojo-t29805#242710 Verze : 1
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy


Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více