Historie
V roce 1887 byla v Turecku zavedena do výzbroje opakovací puška Mauser 1887 ráže 9,5x60R. Smlouva mezi tureckou vládou a firmou Waffenwerke Mauser zněla na rovných půl miliónu pušek a 50 tisíc karabin. Turecká vláda si tehdy do smlouvy prosadila dva zajímavé body. Firma Mauser byla povinna, po dobu plnění smlouvy, informovat tureckou stranu o všech nových patentech, uplatněných na kterékoli Mauserově zbrani a Turecko si vyhrazovalo právo požadovat uplatnění těchto patentů na ještě nepřevzatých puškách M1887. Druhým bodem bylo, že pokud během plnění smlouvy německá armáda zavede novou pušku systému Mauser, Turecko může požadovat dodávku těchto nových pušek, namísto ještě nedodaných M1887.
Tyto body smlouvy došly naplnění již v roce 1889, kdy belgická armáda zavedla do výzbroje pušku Mauser 1889 ráže 7,65 mm, konstruovanou na náboje, plněné bezdýmným prachem. Z rozhodnutí turecké vlády byla v roce 1890 výroba modelu 1887 ukončena po vyrobení 220 tisíc kusů a předmětem dalšího plnění smlouvy již byly upravené „belgické“ pušky, nazvané turecký model 1890.
Oproti belgické předloze se turecký model odlišuje především absencí válcového pláště hlavně, místo kterého bylo použité krátké dřevěné nadpažbí. Hlavním důvodem vynechání pláště byla skutečnost, že plášť při intenzivní střelbě neumožňoval podélnou dilataci rozpálené hlavně. Ta se uvnitř pláště vychýlila, samozřejmě s neblahým dopadem na přesnost střelby. Uložení hlavně v dřeveném předpažbí i nadpažbí délkovou roztažnost zahřáté hlavně umožňovalo. Další uživatelsky významnou změnou byl způsob aretace stavítka hledí. Zatímco u belgické M1889 bylo stavítko aretováno pouze třením mezi stavítkem a klapkou hledí, u turecké M1890 již bylo stavítko aretováno odpruženou západkou.
Puška M1890 se vyráběla pouze do podzimu roku 1893, kdy Turecko zavedlo novou Mauserovu pušku M1893.
Konstrukce
Turecká puška Mauser 1890 je opakovací zbraň s otočným odsuvným závěrem. Náboje jsou uloženy ve jednořadé, pevné nábojové schránce, situované před lučíkem spouště. Schránka se plní shora pomocí nabíjecího pásku.
Hlavními částmi pušky jsou: Hlaveň s mířidly, pouzdro závěru, závěr, nábojová schránka a pažba.
Hlaveň o délce 740 mm je opatřena čtyřmi pravotočivými drážkami, s konstantním stoupáním 250 mm. Na hlavni je rovněž připájena základna hledí.
Hlaveň je vzadu zašroubována do pouzdra závěru, které spojuje všechny základní části zbraně v jeden celek. V pouzdře závěru se rovněž pohybuje závěr. V zadní část pouzdra závěru je takzvaný můstek, v jehož přední straně jsou vyfrézovány výřezy pro nasazení nabíjecího pásku. Na levé straně můstku je připevněn odpružený držák závěru, který, mimo zadního dorazu závěru, funguje i jako vyhazovač.
Závěr se skládá ze závěrnice, vytahovače, úderníku, bicí pružiny, úderníkové matice, uzávěry a pojistky.
V závěrnici jsou vpředu dva protilehlé uzamykací ozuby a vpravo vzadu z ní vybíhá rovná klika závěru. V čele závěrnice je otvor pro zápalník úderníku. Na pravé straně závěrnice je nalisovaný vytahovač z pružinové oceli.
Na úderníku je navlečena bicí pružina a na jeho zadní konec je našroubována úderníková matice, která má ve spodní části lištu se zkosením, které odpovídá šroubové ploše ve výřezu závěrnice. Při otáčení závěrnice doleva je úderníková matice odtlačována vzad a tím je napínána bicí pružina. Ve spodní části lišty úderníkové matice je ozub, který slouží k zachycení ozubem spoušťové páky.
Jednotlivé části závěru spojuje uzávěra. V ní uložená křidélková pojistka má tři polohy - vlevo odjištěno, nahoru zajištěno a při poloze křidélka pojistky vpravo je zajištěno a navíc blokován pohyb závěru.
Spoušťové ústrojí, umístěné v pouzdře závěru, se skládá ze spouště s čepem, spoušťové pružiny a spoušťové páky s čepem. Pružina tlačí spoušťovou páku nahoru, kde svým ozubem zachycuje úderníkovou matici. Stisknutím spouště dojde ke snížení zadní části spoušťové páky, ozub vyjde ze záběru a úderníková matice se uvolní. Po uvolnění tlaku na spoušť se spoušťová páka vrátí do původní polohy.
Neodnímatelná nábojová schránka je dvěma šrouby zespodu přišroubována k pouzdru závěru. Odklopné dno schránky je ke schránce připevněno pomocí odpruženého čepu. Ve dnu schránky je zasunuta skládaná plochá pružina, která tlačí vzhůru podavač nábojů. Náboje jsou ve schránce uloženy v jedné řadě.
Pouzdro závěru je k pažbě plného dřeva připevněno pomocí dvou průběžných šroubů, které zároveň spojují pouzdro s lučíkem spouště a nábojovou schránkou. Hlaveň je k pažbě připevněna pomocí tří hlavňových objímek, přičemž z přední dopředu vyčnívá záchyt bodáku.
Technické údaje
Ráže - 7,65 mm
Náboj - 7,65x53
Délka - 1240 mm (L. Olson uvádí 1235 mm)
Délka s bodákem - 1750 mm
Prázdná hmotnost - 3,9 kg
Hmotnost nabité zbraně - 4,4 kg
Délka hlavně - 740 mm
Počet drážek v hlavni - 4
Stoupání vývrtu - 250 mm
Smysl stoupání - pravý
Hloubka drážek - 0,13 mm
Šířka drážek - 4,1 mm
Kapacita nábojové schránky - 5 nábojů
Rozsah hledí - 250 až 2000 m
Výroba
Puška Mauser 1890 se vyráběla ve Waffenwerke Mauser v Oberndorfu v letech 1890 až 1893. Celkem jich bylo vyrobeno 280 tisíc kusů.
V roce 1887 byla v Turecku zavedena do výzbroje opakovací puška Mauser 1887 ráže 9,5x60R. Smlouva mezi tureckou vládou a firmou Waffenwerke Mauser zněla na rovných půl miliónu pušek a 50 tisíc karabin. Turecká vláda si tehdy do smlouvy prosadila dva zajímavé body. Firma Mauser byla povinna, po dobu plnění smlouvy, informovat tureckou stranu o všech nových patentech, uplatněných na kterékoli Mauserově zbrani a Turecko si vyhrazovalo právo požadovat uplatnění těchto patentů na ještě nepřevzatých puškách M1887. Druhým bodem bylo, že pokud během plnění smlouvy německá armáda zavede novou pušku systému Mauser, Turecko může požadovat dodávku těchto nových pušek, namísto ještě nedodaných M1887.
Tyto body smlouvy došly naplnění již v roce 1889, kdy belgická armáda zavedla do výzbroje pušku Mauser 1889 ráže 7,65 mm, konstruovanou na náboje, plněné bezdýmným prachem. Z rozhodnutí turecké vlády byla v roce 1890 výroba modelu 1887 ukončena po vyrobení 220 tisíc kusů a předmětem dalšího plnění smlouvy již byly upravené „belgické“ pušky, nazvané turecký model 1890.
Oproti belgické předloze se turecký model odlišuje především absencí válcového pláště hlavně, místo kterého bylo použité krátké dřevěné nadpažbí. Hlavním důvodem vynechání pláště byla skutečnost, že plášť při intenzivní střelbě neumožňoval podélnou dilataci rozpálené hlavně. Ta se uvnitř pláště vychýlila, samozřejmě s neblahým dopadem na přesnost střelby. Uložení hlavně v dřeveném předpažbí i nadpažbí délkovou roztažnost zahřáté hlavně umožňovalo. Další uživatelsky významnou změnou byl způsob aretace stavítka hledí. Zatímco u belgické M1889 bylo stavítko aretováno pouze třením mezi stavítkem a klapkou hledí, u turecké M1890 již bylo stavítko aretováno odpruženou západkou.
Puška M1890 se vyráběla pouze do podzimu roku 1893, kdy Turecko zavedlo novou Mauserovu pušku M1893.
Konstrukce
Turecká puška Mauser 1890 je opakovací zbraň s otočným odsuvným závěrem. Náboje jsou uloženy ve jednořadé, pevné nábojové schránce, situované před lučíkem spouště. Schránka se plní shora pomocí nabíjecího pásku.
Hlavními částmi pušky jsou: Hlaveň s mířidly, pouzdro závěru, závěr, nábojová schránka a pažba.
Hlaveň o délce 740 mm je opatřena čtyřmi pravotočivými drážkami, s konstantním stoupáním 250 mm. Na hlavni je rovněž připájena základna hledí.
Hlaveň je vzadu zašroubována do pouzdra závěru, které spojuje všechny základní části zbraně v jeden celek. V pouzdře závěru se rovněž pohybuje závěr. V zadní část pouzdra závěru je takzvaný můstek, v jehož přední straně jsou vyfrézovány výřezy pro nasazení nabíjecího pásku. Na levé straně můstku je připevněn odpružený držák závěru, který, mimo zadního dorazu závěru, funguje i jako vyhazovač.
Závěr se skládá ze závěrnice, vytahovače, úderníku, bicí pružiny, úderníkové matice, uzávěry a pojistky.
V závěrnici jsou vpředu dva protilehlé uzamykací ozuby a vpravo vzadu z ní vybíhá rovná klika závěru. V čele závěrnice je otvor pro zápalník úderníku. Na pravé straně závěrnice je nalisovaný vytahovač z pružinové oceli.
Na úderníku je navlečena bicí pružina a na jeho zadní konec je našroubována úderníková matice, která má ve spodní části lištu se zkosením, které odpovídá šroubové ploše ve výřezu závěrnice. Při otáčení závěrnice doleva je úderníková matice odtlačována vzad a tím je napínána bicí pružina. Ve spodní části lišty úderníkové matice je ozub, který slouží k zachycení ozubem spoušťové páky.
Jednotlivé části závěru spojuje uzávěra. V ní uložená křidélková pojistka má tři polohy - vlevo odjištěno, nahoru zajištěno a při poloze křidélka pojistky vpravo je zajištěno a navíc blokován pohyb závěru.
Spoušťové ústrojí, umístěné v pouzdře závěru, se skládá ze spouště s čepem, spoušťové pružiny a spoušťové páky s čepem. Pružina tlačí spoušťovou páku nahoru, kde svým ozubem zachycuje úderníkovou matici. Stisknutím spouště dojde ke snížení zadní části spoušťové páky, ozub vyjde ze záběru a úderníková matice se uvolní. Po uvolnění tlaku na spoušť se spoušťová páka vrátí do původní polohy.
Neodnímatelná nábojová schránka je dvěma šrouby zespodu přišroubována k pouzdru závěru. Odklopné dno schránky je ke schránce připevněno pomocí odpruženého čepu. Ve dnu schránky je zasunuta skládaná plochá pružina, která tlačí vzhůru podavač nábojů. Náboje jsou ve schránce uloženy v jedné řadě.
Pouzdro závěru je k pažbě plného dřeva připevněno pomocí dvou průběžných šroubů, které zároveň spojují pouzdro s lučíkem spouště a nábojovou schránkou. Hlaveň je k pažbě připevněna pomocí tří hlavňových objímek, přičemž z přední dopředu vyčnívá záchyt bodáku.
Technické údaje
Ráže - 7,65 mm
Náboj - 7,65x53
Délka - 1240 mm (L. Olson uvádí 1235 mm)
Délka s bodákem - 1750 mm
Prázdná hmotnost - 3,9 kg
Hmotnost nabité zbraně - 4,4 kg
Délka hlavně - 740 mm
Počet drážek v hlavni - 4
Stoupání vývrtu - 250 mm
Smysl stoupání - pravý
Hloubka drážek - 0,13 mm
Šířka drážek - 4,1 mm
Kapacita nábojové schránky - 5 nábojů
Rozsah hledí - 250 až 2000 m
Výroba
Puška Mauser 1890 se vyráběla ve Waffenwerke Mauser v Oberndorfu v letech 1890 až 1893. Celkem jich bylo vyrobeno 280 tisíc kusů.