Kokusai Ta-Go

Kokusai Ta-Go (Ki-128)
试作战斗机


Historie vzniku:


Císařské Japonsko se v roce 1945 připravovalo na spojeneckou invazi, jednou ze zoufalých možností jak zpomalit a snad i zastavit postup nepřátelských vojsk, měly být sebevražedné údery za pomoci veškerých prostředků.


Zvláštní místo pak měly mít oddíly leteckých sebevrahů. Výzbroj sebevražedných jednotek byla velice rozličná od cvičných nebo již vyřazených bojových letadel až po moderní, pro tyto účely speciálně vyvinuté letouny jako byly Yokosuka MXY-7 Ohka, nebo armádní Mitsubishi Ki 167 či výrobně jednodušší Nakajima Ki 115 Tsurugi.


Speciální konstrukce byly mnohdy náročné na výrobu a skutečnost, že vzlet speciálního sebevražedného letounu již v naprosté většině znamenal nemožnost návratu, např. absence podvozku a odjištěný detonátor. Neexistovala tak možnost druhého použití stroje a bylo jedno zda pilot najde vhodný cíl nebo ne - letoun byl vždy ztracen. Tato skutečnost vedla Rikugun Koku Hombu (velení armádního letectva) k tomu, aby nutila letecké kontruktéry k co možno největším úsporám materiálu. Musíme si uvědomit, že Japonsko v té době mělo takřka rozvrácený průmysl, který navíc trpěl nedostatkem surovin a energií.


Tyto okolnosti stály za vznikem takovéto úsporné sebevražedné zbraně. Byl to malý a nevzhledný letounek, který navrhla skupina studentů armádního vědeckovýzkumného ústavu v Tachikawě. Posluchači, které vedl Taji (kpt.) Yoshiyuka Mizuyama, navrhli celodřevěné, hranaté, dolnoplošné letadélko, připomínající svými tvary velmi úsporný ultralight. Pohon zajistil invertní vzduchem chlazený čtyřválec Hatsukaze 11, osádku měl tvořit jeden narychlo zaškolený pilot a výzbroj byla tvořena jednou stokilogramovou pumou, nebo odpovídající náloží trhavin.


Výroby prototypu se ujala malá továrna Nipon Kokusai Kogyo Kabushiki Kaisha, ta sestavila letoun z dílů, které vyrobili studenti Rikugun Kokugijutsu Kenkyujo. Další výroba již měla probíhat v mnoha malých dílnách, ve kterých nebylo počítáno s příliš kvalifikovanými pracovními silami a sestavení letounků mělo probíhat ve všech alespoň trochu krytých místech - v tunelech, jeskyních, pod mosty atd. Jednoduchou manipulaci v takových stísněných prostorech měla usnadnit křídla, jejichž vnější poloviny bylo možno sklopit nahoru. Výroba měla probíhat v oblastech Kansai a Kanto, nejdůležitější měla být obrana měst Osaky a Kobe.


Prototyp letounu byl dne 25. 6. 1945 ještě zalétán továrním pilotem, další lety se již nepodařilo uskutečnit a produkce se již nerozeběhla.

Japonští piloti měli s tímto letounkem vzlétnout a zaútočit na nepřátelské vojáky, kteří by byli na dohled od letiště, tím odpadly problémy s navigací a vyhledáním cíle. Jejich jediný operační let měl proběhnout již po pouhých sedmi hodinách zácviku!
Rikugun Koku Hombu mělo pro tento letoun vyhrazeno označení Ki-128


Použité prameny:
L+K 7/1994, Letadla 39- 45, Václav Němeček
pt.shvoong.com
http://www.airwar.ru/enc/aww2/tago.html
archiv autora

Připojuji jedinou fotografii, kterou mám

Sehnal jsem další fotografii tohoto letounku, pochází z AirMagazine No.36, str.52; Paris; únor/březen 2007.

Kamufláž z krabičky modelu fy Czech Master