Maximální vzletová hmotnost: Maximum Take-off Weight:
? kg
? lb
Rozpětí: Wingspan:
11,50 m
37ft 8,75in
Délka: Length:
9,60 m
31ft 5,94in
Výška: Height:
4,40 m
14ft 5,22in
Plocha křídla: Wing Area:
34,80 m2
374.58 ft2
Plošné zatížení: Wing Loading:
75,10 kg/m2
15.38 lb/ft2
Pohon: Propulsion:
Kategorie: Category:
pístový
piston
Počet motorů: Number of Engines:
1
Typ: Type:
Siemens SAM 22 B o vzletovém výkonu 441 kW/600 k třílistá kovová vrtule
Siemens SAM 22 B, take-off power 592 hp three-bladed metal propeler
Objem palivových nádrží: Fuel Tank Capacity:
300 l
66 Imp gal / 79 US gal
Výkony: Performance:
Maximální rychlost: Maximum Speed:
235 km/h v 800 m
146 mph in 2625 ft
Cestovní rychlost: Cruise Speed:
190 km/h v 800 m
118.1 mph in 2625 ft
Rychlost stoupání: Climb Rate:
? m/s
? ft/min
Čas výstupu na výšku: Time to Climb to:
16 min do 4000 m
16 min to 13123 ft
Operační dostup: Service Ceiling:
6400 m
20997 ft
Dolet: Range:
525 km
326.2 mi
Maximální dolet: Maximum Range:
650 km
403.9 mi
Výzbroj: Armament:
1x pevný kulomet MG-17 ráže 7,92 mm 1x pohyblivý kulomet MG-15 ráže 7,92 mm
250kg puma (500 kg jako jednomístný)
1x fixed 7,92 mm MG-17 machine gun 1x flexible 7,92 mm MG-15 machine gun
551 lb bomb (1102 lb as single seater)
Uživatelské státy: User States:
Poznámka: Note:
první německou jednotkou, která měla ve své výzbroji tyto letouny byla Fliegergruppe Schwerin v říjnu 1935 Tyto stroje byly vzorem pro výrobu japonských D1A1.
First unit equipped with these planes was Fliegergruppe Schwerin. Japanese D1A1 was inspired by this plane.
Zdroje: Sources:
Kroschel, G., Stützer, H. Die deutschen Militärflugzeuge 1919 - 1934, Weltbild Verlag, Augsburg 1994. ISBN 3-89350-693-4. Nowarra, Heinz. Die deutsche Luftrüstung 1933 - 1945 Band 2: Flugzeugtypen Erla - Heinkel. Bernard & Graefe Verlag, Koblenz 1993. ISBN 3-7637-5466-0. Heinkel - Chronik und Typenblätter der Firma Heinkel-Flugzeugbau. Aviatik Verlag Peter Pletschacher, Planegg 1989. ISBN 3-925505-08-3. www.historyofwar.org
Na začátku roku 1931 japonské vojenské námořnictvo objednalo u firmy Heinkel dvoumístný střemhlavý bombardér. Podle předložených specifikací měl být letoun vyzbrojen 250kg pumou a měl být vybaven kolovým podvozkem nebo plováky.
První prototyp He 50aW v plovákové verzi byl dokončen na podzim 1931. Stroj byl poháněn motorem Junkers L-5 o výkonu 390k. Letové zkoušky ukázaly, že letounu chybí výkon. Další prototyp, již s kolový podvozkem, He 50aL byl vybaven motorem Siemens Jupiter VI o výkonu 490 k. Po odstranění drobných nedostatků se další prototyp He 50b stal vzorem silně modifikované série vyrobené v Japonsku jako Ajči D1A. Zaslaný vzorový stroj byl označen He 66 a šlo přímo o prototyp He 50b.
Také Čína objednala v roce 1934 dvanáct strojů tohoto typu. Letadla pro Čínu měla být označena He 66b či He 66BCh a snad měla mít motory Siemens SAM 22B. Žádné z nich se ale stejně do Číny nedostalo, byly místo toho převzaty Luftwaffe jako He 50 B. Informace o dodávce dalších 12 strojů v roce 1936 jsou také nepodložené.
Počátkem roku 1932 firma Heinkel nabídla RLM letoun He 50aL, který vzbudil velký zájem Luftwaffe. K provozním zkouškám byly proto objednány tři stroje a již na jaře byly předány německému letectvu. Letouny poháněl motor Siemens SAM 22B o výkonu 600 k. Letadla byla hodnocena kladně a Luftwaffe objednala 60 strojů. He 50 se v prvoliniových jednotkách udržely velice krátce, neboť byly brzo nahrazeny Hs 123 a Ju 87. V říjnu 1936 byl jeden He 50 odeslán do Španělska, kde byl testován na letišti Sevilla-Tablala.
Jednomotorový dvouplošný střemhlavý bombardér smíšené konstrukce. Kostra z kovových trubek a dřeva potažená plátnem.
