Vezděchod

Vězděchod



Zdroj
Svirin M.N.,Bronja krepka: Istorija sovetskovo tanka 1919-1937, EKSMO Moskva, 2005

Vezděchod Alexandra Alexandroviče Porochovščikova
Вездехо́д Александра Александровича Пороховщикова


Alexandr Alexandrovič Porochovščikov (Александр Александрович Пороховщиков), byl ve své době poměrně známým tvůrcem letadel. Jeden z jeho modelů, jednoplošník, byl koncipován i za účasti slavného ruského vědce a jednoho z otců teorie aerodynamiky Nikolajem Žukovským (Николай Егорович Жуковский). Inženýr Porochovščikov mimoto v r. 1914 vytvořil i průzkumné letadlo, dvoutrupý Bi-Kok a v létech 1917 až 1920 byl znám celou neporušenou sérii cvičných letadel.


Ale jeho nejslavnějším výtvorem byl a je především Vezděchod,který byl, navzdory svým nedostatkům, především sovětskou propagandou označován za první skutečný tank na světě.


Historie vzniku
Na samém začátku války se v srpnu 1914 mistr Rusko-Baltického strojírenského závodu v Rize (Русско-Балтийский машиностроительный завод в Риге) A. A. Porochovščikov obrátil na hlavní štáb nejvyššího velitelství ruské armády s návrhem originálního projektu rychlého bojového pásového stroje pro pohyb po bezcestí - pancéřového vozu na pásovém podvozku s možností vhodné výzbroje. Porochovščikov tehdy ovšem neposkytl žádné podstatné podklady. Teprve 9. ledna 1915 při audienci u výstrojního náčelníka severozápadního frontu generála Danilova měl vynálezce připravené výkresy a rozpočet stavby bojového stroje, nazvaného Vezděchod. Projekt byl lákavý, neboť kromě vysoké průchodivosti Porochovščikov sliboval i plavbyschopnost stroje.


Projekt byl odsouhlasen - povolení na výrobu Vezděchodu bylo doručeno 13. ledna 1915, současně bylo poukázáno 9660 rublů a 72 kopějek. Projektové hodnoty byly stanoveny v samostatné zprávě č. 8101. Dozor nad výrobou stroje prováděl vrchní ubytovatel Rižského okruhu vojska vojenský inženýr-plukovník Poklevskij-Kozello (инженер-полковник Поклевский-Козелло). 1. února téhož roku bylo z kasáren Nižněgorodského pěšího pluku uvolněno 25 vojáků-mechaniků a stejné množství najatých kvalifikovaných dělníků v Rižských autoopravárenských dílnách závodu « Russo-Balt » (Руссо-Балт), kteří zde přikročili k výrobě protoypu.


18. května 1915 Porochovščikov poprvé otestoval svůj stroj v jízdě po dobré silnici. Byl testován pouze pohyb na housenkovém pásu, přechod na kola při tomto testu nebyl prováděn. Při zkoušce rychlost stroje dosahovala 25 km/hod (takovou rychlostí v té době nedisponoval ani první tanky anglické ani francouzské). Po malých úpravách bylo rozhodnuto uspořádat úřední předvádění Vezděchodu, které se konalo se 20. července 1915. Během zkoušek se ukázalo, že možnosti Porochovščikova stroje byly velmi vzdáleny vypočteným i požadovaným bojovým. Co bylo horší, mechanismus zatáčení se prokázal jako krajně nespolehlivý. Konstrukce jízdní části byla uznána nevyhovující, protože housenkový pás dost často spadával z válců. Už během zkoušek se Porochovščikov pokoušel odstranit tento nedostatek, úpravou pásů i zadního bubnu, ovšem s minimálními výsledky.


Později Porochovščikov zdokonaloval svůj stroj, upravil jej na kolopásový: po silnicích stroji jel na kolech a zadním válci housenkového pásu, když na své cestě narazili na překážku - klesl na housenkový pás a přeplazil se přes ni. To předstihovalo konstrukci tanků té doby o několik let. Porochovščikov se snažil vyrobit trup tanku vodotěsný, díky čemuž by mohl snadno překonávat vodní překážky.


Porochovščikovův Vezděchod měl, mimo jiné, i pozoruhodný pancíř. Pancéřový trup, usazený na svařovaném rámu, byl tvořen dvěma pláty cementovaného kotlového plechu o síle každý 2 mm, mezi nimiž byla vrstva lisované sušené mořské trávy. Autor zvláště zdůrazňoval levnost železného pancéřování, možnost jeho ohýbání a sváření. Pro účely testování pancéřovaní bylo tímto pancířem opatřen jeden automobil Ford.


(poznámka
V některých pramenech je však konstatováno, že pancéřovaný Ford vznikl nezávisle na pracích na Vezděchodu - např. www.landships.info)


Konstrukce
Svařovaný trup Vezděchodu se pohyboval na jediném širokém housenkovém pásu, vyrobeném z pogumované tkaniny. Tento housenkový pás byl napjatý přes čtyři bubny. Pátý buben tiskl housenkový pás shora. Dvě malá kola byla umístěna po stranách housenkového pásu; byla ovládána volantem. Trup měl proudnicový tvar povrchu s velkým otvorem pro přívod vzduchu vpředu.


Karburátorový motor (o výkonu 10 h. p.) poháněl zadní buben pomocí převodové skříně a kardanového hřídele. Tlak na půdu měl být ne větší než 0.05 kg / m2 Tři prstencovité rýhy na bubnech, do kterých zapadaly vodící výstupky pásu, bránily prokluzování housenkového pásu. Kola by měla fungovat jako kormidlo na lodi nebo letadle. Stroj dosahoval celkové hmotnosti čtyři tuny.
V roce 1916 byly vykonány v Petrohradě další zkoušky - 29 prosince roku 1916 dosahuje tank rychlosti 40 verst/hod, což už byly výjimečně vysoké ukazatele. Stroj ale neustále trpěl řadou technických problémů, jmenovitě spojených se zatáčením. Kromě toho, vzhledem k nedostatku vnitřního prostoru, musel řidič pracovat v jen v obtížně únosných podmínkách. Nakonec, vynálezce neuspěl ani se snahou vytvořit svůj stroj úplně utěsněný a schopný pohybovat se na vodě.


Nicméně vojenské autority se rozhodly opustit tento projekt a v zimě 1916 vojenští zástupci ukončili financování prací. Přesto zkušební stroj s přestávkami pokračoval ve zkouškách až do prosince 1916. V závěrečné zprávě se poukazuje, že "postavený exemplář Vezděchodu nevykázal všech kvalit, které vyžadovala objednávka č. 8101, například, nemohl jezdit po vysokém sněhu hlubším 1 stopy (30 cm), a zkoušky plavby na vodě nebyly … provedeny".


Od dalších prácí na Vezděchodu bylo rozhodnuto upustit, tím spíše, že během tohoto času bylo již vyčerpáno 18090 rublů. Vojenská správa přikázala Porochovščikovi vrátit do státní pokladny peníze, přidělené na výrobu stroje, a prototyp Vezděchodu odeslat do GVTU - vojensko-technického oddělení ruské armády. Nicméně Porochovščikov splnit tyto požadavky nepospíchal. Dokonce dočasně zadržel u sebe i 15 z oněch mechaniků, přidělených mu po dobu prací od filiálky firmy Ford. Na opakovanou urgenci z GVTU odpovídá 13. června, že "výrobní cena Vezděchodu je vyjádřitelná částkou kolem 18 000 rublů, přičemž celý rozdíl byl pokryt … ze soukromých prostředků". Ostatně, předložené dokumenty dosvědčovaly, že náklady činily 10 118 rublů 85 kopějek, přičemž sem Porochovščikov zahrnul i peníze na nákup dvou pistolí, sedmí beranic atp. až do "spropitné kurýrům v Petrohradě". Podle všeho, už jednoduše k vlastnímu vynálezu poněkud ochladl, i když v prohlášení ze 7. září mlhavě naznačuje, že řídí stavbu nového vzoru "za prostředky jedné soukromé společnosti".


Když v lednu 1917 začalo jednání s Angličany a Francouzi o nákupu pásových bojových strojů (spolupracovat souhlasili jen Francouzi), se Porochovščikov vrací na scénu: 19. ledna 1917 předvádí GVTU projekt a model Vezděchodu č. 2, neboli Vezděchod 16 r .
To už opravdu bylo něco podobného tanku, s posádkou do 4 lidí a pancéřovou kabinou. Idea pohonného mechanismus zůstal původní, přibyla jen kola na koncích zadního pohonného válce. Podle dokumentace i měřítkových modelů, předvedených 17. ledna 1917 šlo skutečně o regulérní tank s kolopásovým pohonem - tedy možnost se pohybovat buď na 4 kolech, nebo na pásu.
Na rozdíl od svého předchůdce byl Vezděchod č. 2 vybaven vylepšeným pohonem. Na osu zadního (hlavního) hnacího bubnu byla pevně nasazena automobilová kola o průměru větším než buben. Přední kola, pomocí kterých měly být prováděny zatáčky jako u automobilu, byla nasazena na hřídel druhého bubnu. Při pohybu na silnici s pevným povrchem se Vezděchod-2 opíral o podklad jen koly a pohyboval se jako automobil; housenkový pás se protáčel naprázdno. Na nezpevněném povrchu se podle představ konstruktéra měla kola zabořit do půdy, housenkový pás by se tak dostal do styku s terénem a vozidlo se začíná pohybovat jako pásový traktor. Otáčení i v tomto případě je zajišťováno pomocí předních kol, jako při pohybu v kolovém režimu.


Na trup Porochovščikov instaloval další vlastní vynález - pancéřovou věžičku, složenou ze tří okruží. Spodní pevné tvořilo pevný základ, na kterém se nezávisle na sobě otáčely dva další, každý s jedním těžkým kulometem Maxim. Další Maxim byl instalován v čelním pancéři trupu vedle řidiče. Pancéřová ochrana nepřekračovala 8 mm.


Vzhledem k "výskytu enormního množství nutných akt" Pancéřové oddělení Avtočasti GVTU (Броневое отделение Авточасти ГВТУ ) prozkoumalo tento projekt teprve 20. září. Zprávu, poukazující na celou řadu nedostatků, vyhotovil inženýr-technik oddělení L. E. Zemmering (Л. Е. Земмеринг).


Jako příklad lze uvést vyjádření Pancéřového oddělení:
- ohledně "pancéřového trupu:
a) příliš malá výše jednotlivých pásů
b) práce tří kulometčíků najednou v jediné věžičce je nemožná vzhledem k nedostatečnému
průměru věžičky,
c) práce tří kulometčíků v různých směrech je nemožná z téhož důvodu,
d) není možné kulomet vybavit vodním chlazením,
e) není uvedeno rozmístění a konstrukce sedadel kulometčíků,
f) nedovolené pojíždění věže po zubaté liště na válečcích.


- ohledně pohybového ústrojí:
vzhledem k tomu, že při pohybu po obyčejné silnici nemá Vezděchod vůči běžným automobilům žádných předností, a naopak, má jen nedostatky, jako: nepřítomnost diferenciálu, existence jediného pásu místo dvou a tak dále, pohyb po nezpevněném povrchu stroj ani zdaleka nezvládne, nevyhnutelné proklouzávání pásů na hnacích bubnech a nemožnosti zatáčení, Komise soudí, že projekt Vezděchodu-2 konstruktéra Porochovščikova v jeho současném stavu ne zasluhuje si žádné pozornost".
Takto ani projekt Vezděchodu č. 2 neobdržel souhlas k sériové výrobě a všechny další práce na ruském tanku byly rozvinuty až po revoluci.


Závěr
Shrneme-li problém nezaujatým pohledem, je možné konstatovat, že Vezděchod připomíná spíše budoucí myšlenku tančíků, rychlých strojů s lehkou výzbrojí, tvořících pohyblivé palebné ohnisko. Jeho hlavní výhoda - rychlost - byla deklasována nepodařeným pohonným ústrojím. Jediný pás sice vykazoval velmi příznivé hodnoty měrného tlaku na povrch, ale principielně znemožňoval rychlou změnu směru. Řešení pomocí řídících kol, umístěných na předku vozidla vedle druhého bubnu, nevykazovalo dostatečnou účinnost. Stroj sice jezdil rychle, ale pouze v přímém směru.


Dalším jeho vážným nedostatkem byly stísněné poměry v kabině, kdy účinné bojové fungování vyžadovalo od osoby ve vozidle kombinovat činnost řidiče, nabíječe a střelce. Vzhledem k absenci přesné dokumentace je také nejasné i vnitřní uspořádání Vezděchodu.


Přesto stroj měl některé prvky, které se objevily u tankových konstrukcí o mnoho let později, především výzbroj v otočné věži a svařovaný trup z kompozitního materiálu.

Závěrem je možné konstatovat, že šlo o určitě pozoruhodnou konstrukci, která ovšem vyžadovala další vývoj, aby se z ní stala plnohodnotná, v boji použitelná zbraň.


Prameny:
fr.rbth.com
ru.wikipedia.org;
www.landships.info
http://armor.kiev.ua/Tanks/WWI/rusRover/


http://www.istpravda.ru/digest/11186/

Vážení,
na výše uvedené fotografii stojí konstruktér Vězděchoda Aleksandr Porochovščikov (Александр А. Пороховщиков) jako první zleva. Podle některých internetových stránek v stáří 23 let. Tím druhým je dozorčí nad vývojem stroje, vrchní ubytovatel Rižského vojenského okruhu, vojenský inženýr-plukovník Poklevskij-Kozello (инженер-полковник Поклевский-Козелло).