Mauser Modell 1871/84

Puška Mauser 1871/84

Historie

V roce 1872 byla do výzbroje armády čerstvě sjednoceného Německa přijata jednoranná puška Mauser 1871, ráže 11,15×50R. Nicméně již na přelomu 70. a 80. let 19. století začaly armády vyspělých zemí zkoušet první modely opakovacích pušek a bylo jen otázkou času, kdy budou hromadně zaváděny do výzbroje.


Nadřazenost opakovaček nad tehdy nejmodernějšími puškami jednorannými prakticky demonstrovaly boje rusko-turecké války v letech 1877 až 1878 (především bitva u Plevna v roce 1877), kdy ruští vojáci, vyzbrojení jednorannými puškami Berdan 1870, byli masakrováni tureckými jednotkami, vyzbrojenými americkými pákovými opakovačkami Winchester 1866. Co ale bylo důležité, postupně se dařilo zlomit odpor starších, konzervativních důstojníků, kteří se obávali, že svěření takové zbraně řadovým vojákům povede pouze k neúměrnému plýtvání municí.


Paul Mauser pracoval na vývoji opakovačky již od roku 1880, s použitím systému pušky M1871. Po neúspěšných pokusech s konstrukcí schránkového zásobníku Paul Mauser použil upravenou trubicovou nábojovou schránku rakouského systému Kropatschek, uloženou podélně pod hlavní.


Zajímavým konstrukčním prvkem zbraně, vzniklým právě kvůli konzervativním důstojníkům, byla možnost jednoduchého vyřazení funkce podávacího mechanismu nábojů pouhou změnou polohy páčky na levé straně závěru. Zbraň tedy mohla fungovat jako jednoranná, přičemž osm nábojů, uložených v nábojové schránce, bylo připraveno pro případ naléhavé bojové situace.


Dvě varianty opakovačky byly 27. září 1881 ve Stuttgartu předvedeny německému císaři Wilhelmu I. Císař v roce 1882 rozhodl o zkušebním vyzbrojení čtyř praporů císařské armády a po úspěšném dokončení zkoušek byla dopracovaná zbraň, která s původním modelem 1871 již neměla moc společného, 31. ledna 1884 oficiálně zavedena do výzbroje jako "Infanterie Gewehr Model 71/84". Z důvodu utajení skutečných bojových hodnot nebylo v názvu zbraně záměrně použito slovo „opakovací“.


Za zavedení zbraně v ráži 11,15 mm si však němečtí vojenští představitelé vysloužili vlnu kritiky, protože v té době již bylo zcela jasné, že vývoj spěje k použití zbraně menší ráže. Rychlé zavedení modelu 1871/84 však mělo důležitý význam zahraničně-politický. V té době narůstalo napětí mezi Německem a jeho tradičním nepřítelem Francií, toužící po odplatě za prohranou prusko-francouzskou válku v roce 1870, které hrozilo přerůst v regulérní válku. Samotný fakt, že Německá císařská armáda zavedla do výzbroje opakovací pušku byl jedním z faktorů, které způsobily ochladnutí francouzských nacionalistických hlasů a zažehnání vyhrocené krize.


Výroba pušek Mauser 1871/84 byla, mimo samotného závodu Mauser, zahájena i ve státních zbrojovkách Amberg, Danzig, Erfurt a Spandau.


Přezbrojení císařské armády na Model 1871/84 bylo dokončeno v roce 1886, ale již od roku 1889 začala být nahrazována novou komisní puškou Model 1888 ráže 8 mm a pušky M1871/84 byly předány jednotkám, zajišťujícím pořádek v německých koloniích v Africe.


Se zaváděním nové pušky Mauser 1898 (G98) k prvosledovým jednotkám o deset let později, byly pušky M1871/84 staženy i od koloniálních jednotek a uloženy.


Během první světové války se však projevil nedostatek pušek G98, které proto byly přednostně přidělovány frontovým jednotkám a druhosledové a zabezpečovací jednotky císařské armády byly vyzbrojovány širokou škálou zastaralých a kořistních zbraní. Jednou ze zbraní, které opustily klid armádních skladů byla i puška Mauser 1871/84.


Konec první světové války znamenal také definitivní konec jejich vojenské služby. Přeživší zbraně byly odprodány na civilním trhu. Dlouhou řadu let se převážně v severní Americe používaly k loveckým účelům.

Konstrukce

Puška Mauser 1871/84 je opakovací zbraň s odsuvným válcovým závěrem, uzamykaným hranolem kořene kliky závěru.


Náboje jsou uloženy v trubicové neodnímatelné nábojové schránce pod hlavní. Náboje jsou do nábojiště podávány pákou podavače, mechanicky aktivovanou při pohybu závěru dozadu. Páčkou na levé straně závěru bylo možno funkci podavače vyřadit z činnosti.


Nabíjení trubicové nábojové schránky se provádělo po otevření závěru jednotlivými náboji přes nábojiště. Zbraň již byla vybavena vyhazovačem vystřelených nábojnic.


Mířidla byla otevřená, stavitelná. Hledí bylo osazeno třemi překlopnými plátky, se zářezem tvaru V. Standardní plátek byl určen pro střelbu na vzdálenost 270 metrů, malý plátek na 350 m a velký plátek byl stavitelný pro střelbu na vzdálenost 400 až 1600 metrů.

Technické údaje

Výroba

Puška Mauser 1871/84 byla vyráběna v závodě Mauser v Oberndorfu a státních zbrojovkách Amberg, Danzig (Gdaňsk), Erfurt a Spandau.


Celkem bylo v letech 1885 až 1889 vyrobeno 950 tisíc zbraní.
Z toho Mauser vyrobil 19 tisíc kusů, plus 2000 předsériových, zkušebních zbraní.

Značení

Pušky Mauser M1871/84 byly na levé straně pouzdra závěru značeny švabachem „I.G. Mod. 71/84“, na horní straně osmihranné objímky pouzdra závěru bylo jméno výrobce, spolu s císařskou orlicí.


Na levé šikmé ploše osmihranu byla vyražena císařská koruna, pod níž bylo písmeno, identifikující konkrétní německý stát - pruské měly „F.W.“ (císař Frederik Wilhelm), bavorské „L“ (král Ludwig), württemberské „W“ (jako Württemberg), saské „F.A.“ (král Frederick Albert).

www.worthpoint.com