Main Menu
User Menu

Kajaba Ka-1

Kayaba Ka-1

カヤバ ク1 カ号観測機

     
Název:
Name:
Kajaba Ka-1
Originální název:
Original Name:
カヤバ ク1 カ号観測機
Kategorie:
Category:
vírník
Výrobce:
Producer:
DD.MM.1941-DD.MM.1944 Kayaba Manufacturing co. Ltd., Sendai /
Období výroby:
Production Period:
DD.MM.1941-DD.MM.1944
Vyrobeno kusů:
Number of Produced:
240
První vzlet:
Maiden Flight:
26.05.1941
Osádka:
Crew:
1-2
Základní charakteristika:
Basic Characteristics:
 
Uspořádání rotorů:
Rotor Configuration:
jiné uspořádání
Podvozek:
Undercarriage:
pevný
Přistávací zařízení:
Landing Gear:
kola
Technické údaje:
Technical Data:
 
Hmotnost prázdného vrtulníku:
Empty Weight:
775 kg
Vzletová hmotnost:
Take-off Weight:
1086 kg
Maximální vzletová hmotnost:
Maximum Take-off Weight:
1210 kg
Délka s otáčejícími se rotory:
Length with Rotors Turning:
12,20 m
Délka trupu:
Fuselage Length:
9,20 m
Šířka trupu:
Fuselage Width:
? m
Celková výška:
Overall Height:
3,71 m
Průměr hlavního rotoru:
Main Rotor Diameter:
12,20 m
Průměr vyrovnávacího rotoru:
Tail Rotor Diameter:
- m
Plocha disku hlavního rotoru:
Main Rotor Disc Area:
116,90 m2
Plocha disku vyrovnávacího rotoru:
Tail Rotor Disc Area:
- m2
Pohon:
Propulsion:
 
Kategorie:
Category:
pístový
Počet motorů:
Number of engines:
1
Typ:
Type:
Kobe-Argus As 10c vzduchem chlazený invertní vidlicový osmiválec o vzletovém výkonu 179 kW.
Vrtule dvoulistá.
Objem palivových nádrží:
Fuel Tank Capacity:
?
Výkony:
Performance:
 
Maximální rychlost:
Maximum Speed:
165 km/h v ? m
Cestovní rychlost:
Cruise Speed:
115 km/h v ? m
Rychlost stoupání:
Climb Rate:
4,4 m/s
Statický dostup:
Static Ceiling:
? m
Dynamický dostup:
Dynamic Ceiling:
3500 m
Dolet:
Range:
280 km
Maximální dolet:
Maximum Range:
360 km
Přepravní kapacita:
Transport Capacity:
-
Výzbroj a vybavení:
Armament and Equipment:
 
Výzbroj:
Armament:
1-2x 60 kg hlubinná puma
Vybavení:
Equipment:
-
Uživatelské státy:
User States:
Poznámka:
Note:
カ号観測機 - Kagó kansokuki - pozorovací virník
Zdroje:
Sources:
René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, p. 196, Naval Institute Press, Annapolis Maryland, Reprinted 1990, ISBN-0-87021-313-X
Ryszard Witkowski Wiropłaty w okresie II wojny światowej, "Lotnictwo", nr specjalny 3 (2007), s. 60–65, ISSN 1732-5323.
L+K č. 20/1970, Letadla 1939-45, Kayaba Ka-1 a 2.
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Kajaba-Ka-1-t28333#99309Verze : 1
MOD

Kayaba Ka-1


カ号観測機 / Kago kansokuki

Historie:


大日本帝国陸軍航空本部 - Dai-Nippon Teikoku Rikugun Kōkū Hombu (velení císařského armádního letectva) mělo ve třicátých letech minulého století, krom jiného, zájem také o letouny, které by spolupracovaly s pozemními armádními jednotkami. Jednou s takovýchto činností, které lze do této kategorie zahrnout je řízení vlastní dělostřelecké palby a vyzvedávání zpráv od jednotek přímo ze země. Pro takovouto činnost se hodí letoun s pomalým letem a velmi krátkým startem a přistáním, tyto požadavky takřka beze zbytku splňuje virník.

Ve třicátých letech minulého století virníky vyvíjel a stavěl Španěl Juan de la Cierva a jeho stroje ve Spojených státech stavěli bratři Kellettovi, kteří provozovali firmu Kellett Autogiro Co.. V roce 1934 vyráběla tato firma dosti jednoduchý virník K-3, tento letounek měl krátká pomocná křídla a ocasní plochy, na křídlech i na ocasních plochách byla nezbytná kormidla, kterými bylo možno virník ovládat, hlavní rotor nebyl ovladatelný.

Velení císařského armádního letectva v roce 1934 zprostředkovaně zakoupilo dva virníky Kellett K-3, které byly v Japonsku pojmenovány Aikkoku 81 a Aikkoku 82. Oba zakoupené virníky se v Japonsku dosti intenzivně zkoušely a armádní letectvo bylo s těmito zkouškami spokojeno. Mezi tím byl u firmy Kellet Autogiro Co., zalétán nový a především i sofistikovanější virník Kellett KD-1 (Cierva C-30), nový virník měl již ovladatelný nosný rotor (odtud písmeno D v názvu – Direct Control). Pomocná křídla byla již zbytečná, ocasní plochy zůstaly zachovány, ale většinu manévrů bylo možno provést právě díky ovladatelnému rotoru. Koncem roku 1938 byl jeden z těchto virníků (konkrétně se jednalo o mírně vylepšenou verzi označenou KD-1A) pro japonské armádní letectvo zakoupen, ale byl zkoušen již jen krátce, protože počátkem následujícího roku byl zničen při pádu.

Rikugun Kōkū Hombu však mělo i nadále značný zájem o tyto letounky a tak byl rozbitý virník předán malé splečnosti 萱場製作所 – Kayaba Seisakushō Kabushiki Kaisha (dále jen Kayaba). Výběr to nebyl náhodný, společnost Kayaba se již předtím zabývala vývojem letadel s pohyblivým křídlem - rotorem, společnost spolupracovala s německou továrnou Focke-Wulf Flugzeugbau G.m.b.H., která již jeden virník Cierva C-30 značně upravila a pro jeho pohon použila německý osmiválec Argus As-10c, což se ukázalo býti důležité pro stavbu japonské autogyry. Japonští konstruktéři tedy začali neprodleně pracovat na vlastní konstrukci autogyry. Pravdou je, že si svou práci značně zjednodušili a dle hesla: „Účel světí prostředky“, ze zničeného Kellettu doslova okopírovali trup, nosný rotor i s jeho ovládáním a také některé další součásti. Díky této skutečnosti a také německé pomoci byl japonský virník, označený jako Ka-go, dokončen již v květnu roku 1941, 26. května byl zalétán a krátce poté byl virník předveden zástupcům armádního letectva. Odrazila se zde spolupráce s Focke-Wulfem, pohonnou jednotkou byl řadový, vzduchem chlazený invertní osmiválec Argus Ac-10c, který poháněl dvoulistou vrtuli s pevným úhlem náběhu vrtulových listů, při vzletu motor poháněl i trojlistý nosný rotor, který pak byl za běžného letu poháněn pouze autorotací. Dodávky tohoto motoru pro výrobu virníků zajišťovala motorářská továrna v Kobe. Trup byl svařen z ocelových trubek, které nesly duralové podélníky, celý trup byl potažen plátnem, jen příď a okolí tandemových kabin bylo potaženo plechem. Na předním sedadle seděl pozorovatel/radista a na zadním sedadle pilot, kabinky byly otevřené s větrnými štítky. Před kabinkami byl kapotovaný pylon pro nosný trojlistý rotor. Listy rotoru bylo možno složit podél trupu. Letounek po jejich složení zabral jen málo místa při parkování. Podvozek byl pevný a s vysokými tlumiči pérování. Nutno říci, že se japonský virník vysloveně povedl, drobné dětské nemoci byly rychle odstraněny, Ka-go dokázal při zkouškách za mírného protivětru svisle vzlétnout a za bezvětří vzlétal na dráze nepřesahující 20 metrů. Po úspěšném zakončení armádních zkoušek císařská armáda objednala jeho sériovou výrobu pod označením Kayaba Ka-1.

Zařazován byl k dělostřeleckým jednotkám v Číně a Mandžusku, kde byl používán pro řízení dělostřelecké palby a také jako spojovací. Spojenci o jejich operačním nasazení nevěděli, ač byl zřejmě hojně používán a virník tak nedostal přidělené kódové jméno. Pozemní personál si pochvaloval jednoduchou konstrukci a s tím spojenou nenáročnou údržbu. Piloti si pochvalovali letové vlastnosti - startovní dráha 20 m, vis, nebo otočka o 360° na místě. V souvislosti s tímto typem nesmím zapomenout zmínit ještě jednu operační činnost, kterou tyto virníky plnily - protiponorkové hlídkování. Je poměrně málo známou skutečností, že japonská armáda disponovala několika málo malými letadlovými loděmi, あきつ丸 Akitsu Maru byla jednou z nich a když stoupla v roce 1943 aktivita amerických ponorek a recipročně k tomuto stouply také ztráty japonských lodí, zapojila se do protiponorkového boje i japonská armáda. Eskortní letadlová loď Akitsu Maru dostala na palubu několik virníků Kayaba Ka-1. Její virníky prováděli protiponorkovou hlídkovou činnost, ale zárověň také vzlétaly k útočným letům, v tomto případě však pouze s jedním členem osádky, každý virník potom unesl dvě hlubinné pumy o hmotnosti po 60 kg. Protiponorkové lety probíhaly zejména nad Korejským a Tungarským průlivem. Není mi známo, jak úspěšné bylo protiponorkové nasazení armádních virníků, ale později nesla na své palubě virníky Kayaba Ka-1 i další letadlová loď にぎつ丸 Nigicu Maru, nikde jsem nedohledal ani jediný případ zdokumentovaného útoku na spojeneckou ponorku.

Zmíním ještě stavbu prototypu Kayaba Ka-2, ten vznikl v roce 1942 a na rozdíl od sériově vyráběných virníků Ka-1 poháněných invertním osmiválcovým Argusem, byla Ka-2 poháněna původním hvězdicovým motorem Jacobs L-4M4 o výkonu 225 koní, tedy motorem, který byl použit pro pohon Kellettu KD-1A. Letoun zůstal pouze v jediném postaveném exempláři.
Dalším vývojem se zabývali konstruktéři Kayaby, když u jedné Ka-1 nahradili nosný rotor rotorem novým, který měl na koncích malé raketové motorky na tuhé palivo, stroj byl označen jako Ka-1 KAI.


Použité prameny jsou uvedeny v posledním příspěvku
URL : https://www.valka.cz/Kajaba-Ka-1-t28333#99323Verze : 2
MOD
Fotografie virníků Kayaba Ka-1 jsou poměrně vzácné, nohoře je Kayaba Ka-2 s hvězdicovým motorem.




URL : https://www.valka.cz/Kajaba-Ka-1-t28333#108023Verze : 0
MOD
Kamufláž


URL : https://www.valka.cz/Kajaba-Ka-1-t28333#99313Verze : 0
MOD
Trojpohledový náčrtek virníku Kayaba Ka-1


URL : https://www.valka.cz/Kajaba-Ka-1-t28333#150154Verze : 0
MOD
Továrna Kayaba se snažila o další vývoj, který však nebyl příliš úspěšný.


Nejdříve to byla verze Kayaba Ka-1 KAI, která měla na koncích rotorových listů malé raketové motory a tak mělo být dosaženo vyššího výkonu, bohužel, po vyhoření zase jen zvyšovaly odpor vzduchu.


Druhou verzí byla Kayaba Ka-2, která byla poháněna hvězdicovým sedmiválcovým motorem Jacobs L-2MA-7 o výkonu 240 koní. Byl vyroben asi jen jeden prototyp, o kterém se mi nepodařilo sehnat žádné další zprávy. (Tato verze je na fotografii)


Zdroje:
- https://www.dws.xip.pl/bron/japonia/j65.html
- archiv autora



URL : https://www.valka.cz/Kajaba-Ka-1-t28333#183419Verze : 0
MOD