Micubiši A6M2-K [Zeke, Zero]

Mitsubishi A6M2-K
零式练习战斗机 / Rei-shiki-rensen / námořní cvičný stihací letoun Typ 0


Historie:
Kaigun Koku Hombu koncem roku 1942, obeslalo letecký námořní arzenál v Omuře (Dai-Nijuichi Kaigun Kokusho) technickými specifikacemi 17-Shi, ve kterých zformulovalo požadavky na cvičný letoun pro budoucí piloty palubních stíhaček. Technický odbor námořního letectva tak uznal požadavky výcvikových jednotek, od kterých docházely informace o zastaralosti cvičných A5M4-K.
Nutno říci, že japonské námořní letectvo bylo v tomto ohledu velice moderní, protože již počátkem třicátých let začaly používat výcvikové jednotky letouny A3N1-K a rok před válkou je nahrazovaly tehdy moderní A5M4-K. Použitím cvičných letadel, která byla upravena na dvoumístná z běžných palubních stíhaček, byl pilotům přicházejícím z leteckých škol velmi usnadněn přechod na bojové typy stíhaček.
V námořním leteckém arzenálu šly projektové a konstrukční práce rychle kupředu. Základem bylo použití stíhacího Zera verze A6M2, za pilotní sedadlo bylo namontováno sedadlo druhé, pro instruktora, ten měl k dispozici druhé řízení a omezeně přístrojové vybavení. Instruktor nebyl chráněn vlastním větrným štítkem, žák seděl v přední otevřené kabině a před sebou měl větrný štítek. Kvůli úspoře hmotnosti byly demontovány oba křídelní kanóny a kryty podvozkových kol. Pro zvýšení stability byly naopak přidány dvě vodorovné plošky před ocasní část, tyto plošky bránily letadlu v přechodu do vývrtky. První prototyp takto upraveného stroje vzlétl v listopadu 1943. Námořní letecký arzenál vyrobil celkem 236 letadel A6M2-K, do výroby se zapojila také menší továrna Hitachi Kokuki K.K. v Tachikawě, která postavila 272 letadel této verze a asi 7 letadel modernější verze A6M5-K, jehož vývoj byl zadán v roce 1944.
Několik letadel A6M2-K sloužilo k vlekání rukávových terčů, tyto terče sloužily k nácviku střelby. Terče byly neseny v pouzdrech pod křídly a jejich vypouštění obsluhoval druhý člen osádky, který ovládal naviják a tím i zabezpečil potřebnou vzdálenost terče od letounu. Tato Zera poznáme bezpečně podle chybějícího kužele na konci trupu, ten byl nahrazen konstrukcí z trubek, kterou procházela vlečná lanka.
Ani cvičným Zerům se nevyhnul osud mnoha ostatních japonských letadel, byla používána k sebevražedným náletům, potom samozřejmě vzlétala jako jednomístná, ale s dvousetpadesátikilovou pumou pod trupem.



_____________________________________________________________