Heckler & Koch G11

DEU - HK G11:

Part 1/2 .


Zbraň G11 působí na první pohled jako futuristická studie postavená firmou HK z Oberndorfu /Neckar pro oživení expozice na veletrním stánku, opak je ale pravdou. Označení G11 představuje gigantický kus novátorské práce vykonané na poli beznábojnicové munice, který byl doveden do úspěšného konce absolvováním vojskových zkoušek a schválením do sériové výroby pro Bundeswehr v počtu 220 tisíc kusů. Bohužel se tak stalo jen pár týdnů před pádem berlinské zdi, který znamenal zrušení objednávky a změnu priorit.

V průběhu 21 let (1968 - 1989) bylo firmou Heckler Koch z Oberndorfu /Neckar postaveno 15 prototypů zbraní (některé až v desítkách kusů) ve kterých byly odzkoušeny a proměřeny desítky konstrukčních a technologických variant závěru. Od prvních prototypů s klasickým provedením závěru až po rotující válcový závěr se složitým podávacím mechanismem připomínající spíše šicí stroj než zbraň. Dávno před Abakanem byl realizován princip tříranové dávky rychlostí 2000 r/min, během které mechanizmus zakluzuje do prostoru v duté pažbě a je střelcem vnímán jako jediný výstřel. Při střelbě dlouhými dávkami rychlost střelby dosahuje optimálních 460 r / minutu, při které je možné dostat do terče celý obsah zásobníku. Na nadpažbí zbraně mohou být umístněny tři zásobníky po 45 ranách, prostřední je zasunut do podavače závěrového mechanismu.


Ještě geniálnější je uspořádání málo známého lehkého kulometu odvozeného od G11, který používá zásobovaní municí z lehoučké schránky na 300 ran ! umístněné v duté pažbě kulometu. Jeho závěr je ale odlišný a nemá možnost použití tříranových dávek s vysokou kadencí.


Větší počet konstrukčních variant vyzkoušela také firma Hensold z Wetzlaru, která byla pověřena vývojem optického zaměřovače, nutného pro požadované zvýšení pravděpodobnosti zásahu na vzdálenosti do 300 m. Při zadaných parametrech není překvapením, že po pokusech s miniaturními kolimátory nakonec zvítězilo řešení nápadně podobné něčemu, co už desetiletí používají němečtí "jagermeistři" pod označením naháńkový dalekohled. Toto označení by daňoví poplatníci nejspíš nerozdýchali, proto se v armádě používá označení taktický zaměřovač. Pro dosažení vysoké odolnosti proti otřesům i vlhkosti použila firma řešení z počátků optiky, kdy v jednoduchém hermetickém trubkovém tubusu o relativně malém průměru je uložena optická soustava s pevnou záměrnou destičkou. Rektifikace při nastřelení se provádí natáčením celého tubusu uloženého v plastové nosné rukojeti pomocí šroubů v přední části. Požadavek na přesnou střelbu do 300 m bez manipulace s miřidly byl vyřešen lišácky. Při úsťové rychlosti střel okolo 930 m/s se pro vzdálenosti do 200 m míří středem záměrné značky ve tvaru kroužku, na 300 m spodní hranou kroužku. Toto řešení se v současné době používá u celé řady zaměřovačů různých výrobců i provedení.




Zdroje :


Wolfgang Seel, Die G11 Story, Journal Verlag GMBH, 1993
server - http://www.hkpro.com
sborník konference DTIC/NDIA, 2010

Part 2/2.


Klíčová byla úloha firmy Dynamit Nobel AG ve Stadelnu, která prováděla vývoj munice a průběžně podle výsledků zkoušek upravovala tvar střel a zejména mechanické a vnitrobalistiské vlastnosti použitého "prachu" - propelantu.Zkoušeny byly postupně ráže 4,3, 4,9 a 4,7 mm s úsťovou rychlostí Vo v rozmezí 800 -1480 m/s a různé konfigurace rozmístnění střely a propelantu. Původní řešení náboje vycházelo z předchozích prací francouzských výzkumníků. Logické a přímočaré řešení ve formě zploštělého válečku nitrocelulózy ze kterého vystupuje střela, zasouvaná do vývrtu hlavně neuspělo. Problémy při odstraňování selhaných nebo jinak znehodnocených nábojů, které se ukázaly až při prvních zkouškách ve skutečném terénu a v rukou skutečných vojáků neodstranilo ani použití nového propelantu HITP vyrobeného dalším chemickým zpracováním hexogenu. Výsledkem dvacetiletého úsilí je totálně nelogické a nepopochopitelné, zato dokonale funkční řešení. Střela je uvnitř propelantu a není při inicializaci v kontaktu s hlavní, zápalka je sice spalitelná, ale před ní je zesilovací slož v kovovém kalíšku a jiné konstrukční a technologické triky, nad kterými laik žasne a odborník se diví.


Přestože se zbraňový systém G11 nedočkal zavedení do výzbroje, novátorským použitím plastů ovlivnil konstruktéry pracující na nových projektech ( StG 77, FAMAS, G36 a další ), kolimátory a dalekohledy se staly samozřejmou součástí útočných pušek.
Patentovaný propelant HITP s vysokou tepelnou odolností našel uplatnění v leteckých kanonech a kompletní licenci na náboje zakoupila v roce 2004 americká firma AAI, která v r. 2010 doložila osvojení všech potřebných technologických postupů. Je pravděpodobné, že až v amerických výzkumných centrech skončí nesmyslné hledání svatého grálu v podobě univerzálního náboje pro útočnou pušku i kulomet ( momentálně 6,8x43 ), příjde některý americký generál na "novou" myšlenku beznábojnicového střeliva a po 30 letech začne některá americká firma nabízet svou "advanced" a "all american" zbraň.





Zdroje :


Wolfgang Seel, Die G11 Story, Journal Verlag GMBH, 1993
server - http://www.hkpro.com
sborník konference DTIC/NDIA, 2010

Zbraň G11 s beznábojnicovou municí měla šanci stát se milníkem ve vývoji zbraní podobně jako zbraň Stgw 44 s redukovanou munici 7,92x33. Nikoliv technické, ale vnitropolitické a ekonomické důvody způsobily, že se usazení tohoto milníku posunulo o nejméně 30 let a už sjednocené Německo převzalo 20 let starý a již v tu dobu nevyhovující standard NATO v podobě munice 5,56x45. Samotná firma HK dostala zakázku na útočnou pušku G36 která byla alespoň slabou finanční náplastí na obrovské vývojové náklady vložené do projektu G11.


Použití plastových dílů inspirovalo celou řadu projektů zbraní, málokterý se ale obejde bez kovových výztuh a šroubovaných spojů. Podle pečlivého utěsnění dutiny zbraně a přetlakového ventilu se jeví informace o schopnosti plavání zbraně jako reálné.


Údaje z manuálu :
Délka hlavně - 550 mm, 4 drážky, stoupání 155 mm vpravo, Vo - 920 m/s, Eo - 1400 J.
Zajímavé je, že v manuálu nejsou vyplněny předtištěné kolonky s hmotností zbraně
a zásobníku.



Zdroje :
TDv 1005/ 037-12, Gewehr G11, Teil 1, Beschreibung, Oktober 1989
TDv 1005/ 037-12, Gewehr G11, Teil 2, Bedienung und Pflege, Oktober 1989
TDv 1005/ 037-30, Gewehr G11, Teil 3, Truppeninstandsetzung, Dezember 1989

Náboje jsou dodávány po 15 kusech ve fólií uzavřených průhledných schránkách sloužících současně jako plnička. Pomocný mechanismus ve schránce ve spolupráci s lištou v zásobníku při dobíjení částečně vystříleného zásobníku i bez počítání zajistí, že do zásobníku nebude zasunuto více než 45 nábojů.




Zdroje:
TDv 1005/ 037-12, Gewehr G11, Teil 1, Beschreibung, Oktober 1989
TDv 1005/ 037-12, Gewehr G11, Teil 2, Bedienung und Pflege, Oktober 1989
TDv 1005/ 037-30, Gewehr G11, Teil 3, Truppeninstandsetzung, Dezember 1989

Závěrový mechanismus je poháněn energií prachových plynů pomocí pístu v pravé spodní trubici, který přes páku (ojnici) a ozubená kola otáčí válcovým závěrem. Nabíjení náboje do závěru se provádí ručním otočením nabíjecího kolečka, otáčením v opačném směru dojde k protlačení nevystřeleného náboje závěrem dolů pod zbraň. Ani úderník není konvenční, k odpálení náboje dochází pootočením excentrického hrotu kolem podélné osy. Celý mechanismus včetně hlavně a zásobníku zakluzuje při výstřelu dozadu proti odporu brzdovratného mechanismu uloženého v levém spodním tubusu. Velká část dílů je vyrobena stříháním z plechů.
Jak je na obrázcích demontáže závěru vidět, připomíná mechanismus G11 zdařilého křížence dvoutaktního spalovacího motoru a šicího stroje. Rozborku takového rozsahu provádí samozřejmě pouze zbrojíř v dílně vojskového tělesa a pouze za účelem výměny opotřebovaných dílů.



Zdroje:
TDv 1005/ 037-12, Gewehr G11, Teil 1, Beschreibung, Oktober 1989
TDv 1005/ 037-12, Gewehr G11, Teil 2, Bedienung und Pflege, Oktober 1989
TDv 1005/ 037-30, Gewehr G11, Teil 3, Truppeninstandsetzung, Dezember 1989

Možná je to dobré, ale vypadá to z hlediska dizainu úplně příšerně.

Zbraň vychází ze 70.-80. let minulého století, čili požadavky na vzhled jaksi nebudou odpovídat dnešku.

Pokud je někdo zmlsaný designem samopalu Sten Gun, plastové díly neocení, stejně tak bojovník, který si před odchodem na airsoftovou misi doma před zrcadlem kontroluje jak mu "sekne" nový batoh. Doporučuji koupit Beretu ARX 160, kde sice uvnitř není nic zajímavého, ale zvenku je "těžce cool" a "trendy".


Konstruktéři z HK správně pochopili, že tento projekt je během na velmi dlouhou trať. Až vojáci pochopí výhody beznábojnicová munice, stačí odkonzervovat kus z muzea, našroubovat na něj 4 kusy lišty, pověsit nejnovější model baterky, ozařovače, zaměřovače a taktické rukojeti, případně i iPhone v taktickém poudzru a vše přestříknou nějakou hezkou digitální kamufláží. Na veletrhu IWA 2028 (můj odhad) to může být designová "pecka".