Kurt Daluege se narodil v hornoslezském Kreuzberku (dnes polský Kluczborek) v rodině úředníka. V mládí byl členem mládežnické organizace Wandervogel. Po složení válečné maturity v roce 1916 narukoval jako dobrovolník k 7. gardovému pluku Západ. Nasazen byl především na západní frontě, kde během bojů prodělal řadu zranění. Když válka v roce 1928 skončila byl důstojnickým čekatelem. V neklidné poválečné době byl nejprve členem a pak velitelem formace Sebeochrana Horní Slezsko, která se podílela na bojích s polskými útvary. Poté se odstěhoval do Berlína, kde pracoval jako dělník v továrně a též velel berlínskému freikorpsu Roßbach. V letech 1921-1924 studoval stavebnictví na Vysoké škole technické. Současně zůstal členem různých nacionalistických spolků a byl buršem. V roce 1922 vstoupil do NSDAP.
Během neúspěšného listopadového pokusu o puč v roce 1923 vedl oddíl v Berlíně. Poté co byla strana zakázána, snažil se udržet v Berlíně její členstvo a spoluzaložil organizaci Frontbann. Po obnovení NSDAP založil v Berlín SA, přičemž měl od roku 1926 hodnost SA-Gruppenführer a působil jako SA-Gausturmführer v župě Berlín-Brandenburg. V letech 1926-1928 zastával též funkci zastupující šéfa župy NSDAP Berlín-Brandeburg. V roce 1926 se oženil s Käthe Schwarzovou, s níž měl tři vlastní a jedno adoptované dítě. Od roku 1927 do roku 1933 pracoval Daluege jako šéf oddělení v jedné městské stavební společnosti a též jako inženýr svozu odpadu. V roce 1930 přešel z SA do SS, kde obdržel hodnost SS-Oberführera. Organizoval oddíly, které napadaly komunisty a další protivníky nacistů. V letech 1931-1932 stál v čele Úseku SS III Východ v Berlíně. V roce 1931 se vypořádal se Stennesovou revoltou. V roce 1932 byl zvolen poslancem Pruského zemského sněmu. Ve stejném roce byl jmenován SS-Gruppenführerem a velitelem Skupiny SS Východ (Berlín).
Po nacistickém převzetí moci byl jmenován komisařem ke zvláštnímu použití a vedoucím zvláštního oddělení Daluege v Pruském ministerstvu vnitra, kde měl za úkol zbavit se politických oponentů na ministerstvu a u policie. V kvěnu byl jmenován ministeriálním ředitelem a vedoucím policejního oddělení, v září velitelem kasernované zemské policie, v červenci pruským státním radou a v listopadu byl zvolen do Říšského sněmu ve volebním okrsku Berlín-východ. Po noci dlouhých nožů byl pověřen čistkami ve Skupinách SA Berlín-Brandenburg, Pomořansko, Pohraniční marka, Slezsko a Střed. Za odměnu byl povýšen na SS-Obergruppenführera. Když došlo v listopadu 1934 ke spojení pruského a říšského ministerstva vnitra, zůstal Daluege vedoucím policejního oddělení. V březnu 1936 utpěl první infarkt. Tentokrát to nemělo větší vliv na možnost výkonu práce, takže byl v červnu 1936 jmenován velitelem Pořádkové policie a současně Himmlerovým zástupcem ve funkci šéfa německé policie. Daluege tedy velel všem uniformován složkám německé policie, včetně různých pomocných útvarů a hasičských sborů. V souboji s Heydrichem o moc sice Daluege ztrácel, avšak Hitler mu nikdy nezapomněl, že mu zůstal věrný v roce 1923 i 1931, což mu bylo pojistkou pro setrvání ve funkcích. V dubnu 1942 byl jmenován do hodnosti SS-Oberst-Gruppenführera a generálplukovníka policie, přičemž tuto nejvyšší hodnost obdrželi jen čtyři příslušníci SS. Po Heydrichově smrti to byl právě Daluege, kdo ho v červnu 1942 nahradil ve funkci zastupujícího říšského protektora pro Čechy a Moravu. A byl to tedy právě on, kdo zaštítil brutální odvetná opatření vůči československému obyvatelstvu - nejznámější je vyhlazení Lidic. V červnu 1943 byl z funkce protektora odvolán. Ještě ve stejném měsíci prodělal druhý, tentokrát silnější, infarkt a byl nucen nastoupit dlouhodobější dovolenou. Hitler jeho zásluhy ocenil darem v hodnotě šesti set tisíc říšských marek.
V květnu 1945 byl Kurt Daluege zatčen britskými vojenskými policisty v Lübecku a po roce předán do Československa. Pražský Lidový soud ho 23. října 1946 odsoudil k trestu smrti oběšení, rozsudek byl ještě téhož dne v pankrácké věznici vykonán.
Daluege na návšteve policajnej technickej školy, Berlín, Nemecko, 06.05.1940. 1. Hauptmann Becker, Daluegeho pobočník (Adjudant) 2. Major d. Sch. Fuchs 3. Kurt Daluege 4. Generalleutnant Adolf von Bomhard, veliteľ poriadkovej polície (Chef der Ordnungspolizei) 5. Oberst d. Sch. Schlacke 6. Major Sandowski z hlavného úradu poriadkovej polície (Hauptamt der Ordnungspolizei) 7. SS-Obergruppenführer Otto Winkelmann, neskorší Vyšší vedúci SS a veliteľ polície v Maďarsku
