Peklo, Bohumír

Bohumír Peklo

osobní číslo: D-419

Úvod

Před nedávnem se mi dostala do rukou úžasná publikace paní Marcely Jurasové "I v nebi může být Peklo", ve které na základě archivních pramenů, rodinného archívu a vzpomínek příbuzných připoměla osudy svého dědečka pana Bohumíra Pekla, mimo jiné i veterána bojů na západní frontě během 2. světové války. Brožura, bohužel vytištěna pouze pro rodinu, obsahuje kromě textu i mnoho dosud nepublikovaných fotografií a kopií dokumentů.

Životopis

Nejmladší ze sedmi potomků horníka Karla Pekla a jeho ženy Marie, rozené Mohylové, se narodil 2. října 1917 ve Velkých Kunčicích, dnes městské části Ostravy. Dětství prožil v kolonii dolu Šalamoun. Po ukončení obecné školy se vyučil malířem-natěračem, ale živil se jako horník na dole Hlubina.


Okupace Československa jej velmi zasáhla. Záhy se dostal do konfliktu s gestapem kvůli stržení německé vlajky a obrazu Adolfa Hitlera během oslav Vůdcových narozenin a před zatčením uprchl do Polska. Zde se přihlásil na stále fungujícím čs. konzulátu v Krakově. Jelikož se dobře orientoval v československo-polském pohraničí, byl pověřen kurýrní službou. Celkem třikrát přešel hranice a převedl čtyři osoby.


Následně se v květnu 1939 na lodi Batory přesunul do Francie, ale na rozdíl od většiny jeho spolubojovníků jej nečekala Cizinecká legie, ale protože byl zkušeným horníkem, úřady jej pracovně nasadily do dolu v Carmaux v jižní Francii. Zde se také 18. ledna 1940 oženil s Lucií Orsztynowicz, ale svůj sňatek před vojenskými úřady zatajil, aby mu nebránil ve vstupu do exilové československé armády.


Odveden byl již 18. prosince 1939 v Toulouse, ale až v dubnu 1940 nastoupil službu u 11. roty 2. čs. pěšího pluku v Agde. V červnu 1940 byl se svou jednotkou nasazen do bojů na Marně, Loiře a Cher. Za projevenou odvahu v těchto bojích jej později exilová čs. vláda vyznamenala jeho první Medailí Za chrabrost. Na poslední chvíli a za dramatických okolností se Čechoslovákům podařilo ustoupit na jih Francie a následně se evakuovat přes Gibraltar do Velké Británie.


V Liverpoolu spolu s dalšími čs. vojáky nastoupil do vlaku, který je odvezl na panství Cholmondeley poblíž Chesteru, kde se soustřeďovaly zbytky našich jednotek. Zde došlo k reorganizaci bývalé 1. divize na čs. smíšenou brigádu. Bohumír Peklo byl zařazen k 3. rotě II. praporu. S jednotkou se na podzim 1940 přesunul do střední Anglie nedaleko Stratfordu nad Avonem. Zde 28. října 1940 vojáci vykonali slavnostní přísahu a po převzetí výstroje a výzbroje započali s výcvikem.


Po vytvoření čs. samostatné obrněné brigády v září 1943 se Bohumír Peklo přeškolil na tankistu a také absolvoval parašutistický kurs. V říjnu 1944 se brigáda přesunula do Francie a zapojila se do obléhání obklíčeného přístavu Dunkerque, kde blokovala 12 tisíc německých vojáků. Oblast byla uměle zatopena a silně zaminována, takže pro tankový boj byla velmi nevhodná. Přesto českoslovenští tankisté podnikli mnoho útoků na německé pozice.


Při jednom z nich byl 5. listopadu Bohumír Peklo těžce zraněn. Jako řidič tanku Cromwell najel na několik min a se štěstím jej z hořícího tanku vyprostili jeho kamarádi. Ihned byl transportován do nemocnice v Anglii, kde se lékařům podařilo zachránit zrak jednoho oka, úspěšně zoperovat poraněnou páteř, rozdrcenou patní kost a další zranění. Přišel i o několik prstů na ruce a do hlavy mu musela být implantována platinová destička.


Léčení bylo náročné a proto se do vlasti vrátil až na podzim 1945. Válečný invalida se usídlil v Krnově, kde mu byla přidělena trafika. V červnu 1946 za ním konečně přijíždí manželka Lucie s dcerou Annou, která se narodila v červenci 1940 a kterou poprvé spatřil až po válce. V roce 1948 se rodina rozrostla o dceru Soňu. Byl činný ve Svazu protifašistických bojovníků a také se podílel na vzniku krnovského Sboru dobrovolných hasičů. Počátkem 70. let se s rodinou přestěhoval do Ostravy a tam také 4. září 1983 zemřel.


Děkuji paní Marcele Jurasové za zapůjčení publikace a poskytnutí fotografií.

Zdroje:
Jurasová, Marcela: I v nebi může být Peklo, soukromý tisk, Ostrava, 2020
www.pametnaroda.cz
www.patriotmagazin.cz