Main Menu
User Menu

Filip II. Makedonský

FILIP ( FILIPPOS ) II. MAKEDONSKÝ - makedonský král od roku 356 př. n. l. do roku 336 př. n. l.

(383 nebo 382-336 př. n. l.)

S osobou krále Filipa II. je spojen nástup Makedonie, chudé oblasti rozkládající se na severovýchodě dnešního Řecka, jako hlavní mocnosti helénského Řecka. Samotní Makedonci s největší pravděpodobností etnicky náleželi mezi tzv. severozápadní řecké kmeny.

Filip se narodil v roce 383 nebo 382 př. n. l. a jako bratr makedonského krále Perdikka III. náležel k vládnoucí argeovské dynastii, která vládla Makedonii od roku 640 př. n. l. Nejsilnější mocností mezi řeckými městskými státy byly Théby. Thébský vojevůdce Pelopidás potlačil nepokoje v Makedonii a patnáctiletý Filip byl jako rukojmí, spolu s dalšími třiceti mladíky z urozených rodin, odveden do Théb jako záruka loajality makedonské elity. V Thébách pobýval asi do roku 365 př. n. l. a kromě pozitivního vlivu řecké kultury ho ovlivnila i vojenská taktika thébského vojevůdce Epameinonda, která uspěla i v konfrontaci s "neporazitelným" spartským vojskem (Epameinondás v roce 371 př.n.l. použil v bitvě u Leukter taktiku kosého šiku. Proti rovné linii Sparťanů rozvinul thébský stratég své oddíly šikmo k jejich linii, posíleným levým křídlem následně prorazil střed protivníkova vojska a obchvatem porazil jeho hlavní síly.). Filip rovněž dospěl k závěru, že silné a jemu oddané vojsko je nejlepší zárukou vlády a v budoucnosti se projevil jako obratný státník, který dokázal těžit z nejednoty řeckých států.

V roce 359 př. n. l. padl makedonský král Perdikkás III. ve válce s Illyry, severními sousedy Makedonců, a Filip se ve třiadvaceti letech stal regentem, vládnoucím za nezletilého Perdikkova syna Amynta IV. Před tažením proti Illyrům si Filip nejdříve zajistil neutralitu Athéňanů vyklizením Amfipole na pobřeží Egejského moře, která dříve patřila do athénské sféry vlivu. V roce 358 př. n. l. dosáhl Filip s desetitisícovým vojskem rozhodného vítězství nad Illyry.

V roce 357 př. n. l. využil Filip rozbrojů v druhém Athénském námořním spolku, tzv. spojenecké války, která probíhala v letech 357-355 př. n. l. a skončila porážkou Athén (proti Athénám povstaly Byzantion, Rhodos, Chios a Kós). Makedonská armáda opět Amfipoli obsadila. V roce 356 př. n. l. získal Filip kontrolu nad Pangajským pohořím bohatým na zlato. K posílení makedonské vlády zde Filip nechal vybudovat město, kterému dal své jméno, Filipy (Filippoi). Úspěch slavil i v tažení na jih, dobyl na Athénách Pydnu a Poteidaiu a získal pro Makedonii přístup k moři.

Obsazení Pangejského pohoří a jeho zlatých dolů umožnilo Filipovi získat potřebné finance na posílení a reorganizaci armády. Jádrem makedonské armády se stali pěší těžkooděnci - pezhetairoi - vyzbrojení až šestimetrovým kopím, sarissou, seskupení v šestnáctiřadé falanze. Kopí druhé a třetí řady falangy přesahovala při sklopení první řadu a před falangou se utvořila těžko překonatelná stěna ze železných hrotů. 16 pěších těžkooděnců - od první do poslední řady falangy - tvořilo řadu (dekas). Tetrarchie o 64 mužích byla složena ze čtyř řad. Čtyři tetrarchie tvořily syntagmu o 256 mužích. Největší jednotkou v rámci falangy byla taxis (1 500 těžkooděnců) složená ze šesti syntagmat.

Boky falangy, která čítala asi 8 200 mužů, byly chráněny podpůrnými pěšími jednotkami, peltasty, vyzbrojenými oštěpy, luky a praky. Táborové ležení chránily dobrovolnické jednotky, psiloi, které byly, kromě zásobování tábora pící, využívány i jako průzkumníci.

Jízda makedonských šlechticů, hetairů (kamarádů nebo druhů), byla elitou makedonské armády a její místo v bitvě bylo zpravidla na pravé straně falangy. Bylo to čestné místo. Pravé křídlo, jak v řecké, tak i v makedonské armádě, bylo považováno za elitní a určeno pro rozhodující útok proti nepříteli. Na levém křídle falangy operovala thessalská jízda, kvalitativně prakticky rovnocenná jízdě makedonských šlechticů.

Makedonská armáda byla na bitevní pole doprovázena "dělostřelectvem", balistami a katapulty naloženými na vozech. Traduje se, že se sám Filip II. zasloužil o konstrukci některých válečných vrhacích strojů.

Filip se v roce 356 př. n. l. cítil natolik silný, že se bez ohledu na Amyntovo následnické právo nechal korunovat makedonským králem, Filipem II. V roce 356 př. n. l. porodila Filipovi jeho druhá manželka Olympiada syna a budoucího následníka Alexandra. Sídelním městem Makedonie byla Pella (asi 40 km od Soluně), kde nechal Filip II. postavit nový královský palác. Od roku 343 př. n. l. působil na makedonském královském dvoře jako vychovatel a učitel Filipova syna Alexandra slavný filosof Aristoteles.

Nepokoje v Řecku neustávaly. V roce 356 př. n. l. vypukla Svatá válka. Podnětem k ní bylo obsazení svatyně v Delfách Fóky. Na straně Fóků se vojensky angažovaly Athény a Sparta. Tzv. Delfskou amfiktyonii (spolek na ochranu Apollónovy svatyně v Delfách) podpořil makedonský král Filip II. V roce 352 př. n. l. porazil Filip II. Fóky v bitvě na Krokusovém poli a podařilo se mu ovládnout Thessalii v centrálním Řecku. Riskantní postup dále na jih přes Thermopylský průsmyk, bráněný Fóky a Athéňany, Filip II. zavrhl, dočasně Thessalii opustil a nasměroval armádu na východ do Thrákie.

Tažení skončilo úspěchem. Makedonie ovládla, s výjimkou thráckého Chersonésu a Chalkidiki, pobřeží Egejského moře až k Propontidě (Marmarské moře). V roce 348 př. n. l. padlo i centrum Chalkidiki, město Olynthos, které se marně dovolávalo athénské pomoci. Athény naopak v roce 346 př. n. l. uzavřely s Makedonií mír, nazvaný podle vedoucího athénské delegace mírem Filokratovým. V athénské delegaci se do Pelly dostavil i rozhodný odpůrce smíru s Makedonci, slavný řečník Démosthénés. Spojenci opuštění Fókové museli kapitulovat. Vítězný Filip II. se stal členem Delfské amfiktyonie.

V Athénách se rozhořel politický boj o orientaci athénské politiky. Nakonec získala převahu promakedonská strana, vedená konzervativním Isokratem, která spatřovala hlavního protivníka v Perské říši. Démosténés, který byl ochoten spojit se proti Filipovi II. i s Peršany, neuspěl.

Filip II. se naopak ukázal jako mnohem "pragmatičtější" politik. V roce 343 př.n.l. se dohodl s perským králem Artaxerxem III. o vymezení sfér vlivu. Filip II. slíbil nezasahovat do dění v malé Asii, Artaxerxés III. uznal Filipovy nároky na evropskou část oblasti Egejského moře. V roce 342 př. n. l. tak mohla makedonská vojska podniknout mohutnou výpravu do Thrákie. Cílem jeho tažení se stalo království Odrysů na dolním toku Marice v jihovýchodní Thrákii. Odrysské království bylo, vedle Makedonie a Athénského námořního spolku, nejmocnějším útvarem v Thrákii. Filip II. při tažení proti Odrysům úspěšně praktikoval jak vojenskou sílu, tak i diplomacii a moc peněz. V létě roku 342 př. n. l. založil Filip II. na území Odrysů město Filippopolis (dnešní Plovdiv).

Filipův pokus rozšířit makedonskou moc i do severní Thrákie v roce 339 př. n. l. už tak úspěšný nebyl. S kmenem Gétů na dolním Dunaji uzavřel Filip II. spojeneckou dohodu. Gétský král Kothélas své území vykoupil bohatými dary a sňatkem své dcery Médy s Filipem II. Skythského krále Atea Filip II. porazil v bitvě a získal bohatou kořist, avšak na zpáteční cestě se Makedoncům postavili do cesty bojovní Triballové. V bitvě s Tribally byl Filip II. těžce zraněn na noze a makedonská armáda musela spěšně ustoupit, zanechávajíc na bojišti kořist získanou na Gétech a Skythech.

Na ostrově Samothráké, který byl kultovním střediskem thráckých božstev, vyrostla Filipovou zásluhou kolem roku 340 př. n. l. svatyně Temenos, kterou svými sochami ozdobil proslulý řecký sochař Skopas. V Olympii, na posvátném okrsku Altidě, nechal postavit svatyni Filippeion. Filip II. tak poděkoval bohům za to, že byli Makedonci poprvé přizváni na olympijské hry. Ostatní řecké státy tímto gestem tehdy daly najevo, že považují Makedonce za sobě rovné.

Rozšíření makedonské moci až k černomořskému pobřeží, odkud pocházela velká část obilí pro zásobování Athén, nemohlo nechat Athéňany klidnými, obzvlásť poté, co Makedonci oblehli Byzantion a zajali athénské obchodní lodě. Protimakedonská strana nabývala moci. Démosthénés ve třetí řeči proti Filipovi II., tzv. Filipice, ohnivě prohlásil " Mužové athénští, co máme dělat? Ví Zeus, že odpovím, i návrh podám, sami nejdříve chystejme obranu, vždyť i kdyby všichni ostatní byli svolni otročit, musíme alespoň my zápasit o svobodu."

Pod vedením Athén se ustavil Hellénský spolek, namířený proti Makedonii. Athénské loďstvo zablokovalo jižní přístupy k Helléspontu a podařilo se mu odradit Filipa II. od útoku na důležitá města Perinthos a Byzantion. Filip II. byl pověřen velením nad vojsky Delfské amfiktyonie a v roce 339 př. n. l. vstoupil do Thessalie. Odvážným manévrem obešel s vojskem blokovanou thermopylskou soutěsku a proniknul do středního Řecka, dobyl Delfy a strategický přístav Naupaktos u ústí Korinthského zálivu. Vojsko Hellénského spolku ustoupilo do Boiótie, kde obě armády svedly rozhodující bitvu. 2. srpna 338 př. n. l. dosáhl Filip II. vítězství v krvavé bitvě u Chairóneie. Statečností se na bojišti vyznamenal Filipův syn Alexandr, od roku 340 př. n. l. makedonský místodržitel, který v čele makedonské jízdy porazil vojenskou zdatností proslulý, homosexuály tvořený thébský Svatý oddíl.

Po vítězné bitvě se zachoval Filip II. k poraženým protivníkům velkoryse. Pouze tvrdě zasáhl proti Thébám. V Thébách byla umístěna makedonská posádka a obyvatelstvo bylo deportováno. Athény musely odstoupit thrácký Chersonésos a Athénský námořní spolek byl rozpuštěn.

V roce 337 př. n. l. svolal Filip II. do Korinthu sněm řeckých států (nezúčastnila se Sparta), na kterém bylo formálně založeno sdružení řeckých obcí (symmachie) a byl dohodnut všeobecný mír. Král Filip II., oficiálně stojící mimo symmachii, smluvně garantoval mír. Na zasedání sněmu prosadil Filip II. vyhlášení války Perské říši a stal se zplnomocněným velitelem řeckého vojska (stratégos autokratór). Před plánovaným tažením do Persie si Filip II. v Delfách vyžádal od kněžky Pýthie proroctví. V něm se pravilo " Býk je ověnčen, je dokonáno. Kdo jej obětuje, je připraven." Filip II. si proroctví vyložil tak, že v ověnčeném býkovi viděl perského krále a pro naplnění proroctví, tedy pro jeho obětování, bylo nutné zaútočit na Persii.

Na jaře 336 př. n. l. využil Filip II. chaosu po smrti perského krále Artaxerxa III. a vyslal přes Helléspont do Malé Asie první vojenský oddíl, vedený osvědčeným vojevůdcem Parmenionem. Svého vysněného tažení se už Filip II. nedočkal. V létě 336 př. n. l. byl makedonský král Filip II. zavražděn v Aigách svým osobním strážcem Pausaniem. Pausaniás byl ihned ubit, a tak o důvodu Filipovy smrti můžeme pouze spekulovat. Od varianty vraždy zhrzeným milencem až po teorie spiknutí ze strany Filipovy manželky Olympiady nebo mocichtivého následníka Alexandra III. Makedonského.

Zdroje:
Jens-Peter Behrend, Eike Schmitz - Útok na Asii, Alexandr Veliký dobývá svět
editor Zdeněk Volný: Toulky minulostí světa- díl 2.
Jan Bouzek - Thrákové
Ervín Hrych - Veká kniha vládců starověku
URL : https://www.valka.cz/Filip-II-Makedonsky-t25863#93908Verze : 0