Šáh Rezá Chán Pahlaví – zakladatel dynastie Pahlaví
(1878 – 1944)
Narodil se 16. března 1878 v rodině pastevce ovcí nedaleko Mázandaránu. Rezá Chán se stal důstojníkem Perské kozácké brigády a v roce 1921 stanul v čele vojenského převratu. O dva roky později se stal ministerským předsedou a v roce 1925 se nechal prohlásit dědičným perským šáhem. Jeho snahou bylo přivést zaostalou zemi do 20. století. Oporou mu při tom byla pravidelná armáda, které svěřil provedení reforem, směřujích k modernizaci celé perské společnosti.
V roce 1921 byla zavedena jednotná a povinná vzdělávací soustava podle západních osnov, islámské právo – šatíku, nahradilo světské právo a soudci byli vysláni studovat západní právo do zahraničí. V roce 1935 vyvrcholilo úsilí o vytvoření domácí inteligence založením Teheránské univerzity.
Rezá Šáh Pahlaví se při budování moderního státu nechal inspirovat Atatürkem, když roku 1928 nařídil všem mužům kromě duchovních, nosit západní obleky s kloboukem a od roku 1936 zakázal zahalování žen. V roce 1934 přijala Persie rovněž nový název – Írán, symbolizující změnu charakteru celé země z feudální zaostalé společnosti pod neomezenou mocí duchovních k moderní průmyslové společnosti.
V zahraniční politice se Rezá Šáh Pahlaví zaměřil na spolupráci s Německem, která ho nakonec přivedla ke spojenectví s nacisty za druhé světové války. Když odmítl v roce 1941 vyhostit německé státní příslušníky ze země, byla jeho země obsazena britskými a sovětskými jednotkami a šáh byl přinucen k abdikaci. Na trůn byl poté dosazen jeho syn Muhammad Rezá Šáh Pahlaví. Šáh Rezá Pahlaví odešel do exilu v Jižní Africe, kde 26. července 1944 zemřel.
