Šrobár, Vavro

Vavro Šrobár - slovenský politik a lékař


(9.8.1867 – 6.12.1950)


- pocházel z katolické rodiny a od mladých let intenzivně přemýšlel o věcech veřejných
- 1886 byl vyloučen ze všech středních škol v Uhersku pro panslavistickou agitaci a nezbylo mu než studovat v zemích českých a moravských
- maturoval na gymnáziu v Přerově a vystudoval medicínu na české univerzitě v Praze
- názorově se sblížil s okruhem kolem T. G. Masaryka
- až do roku 1918 působil jako lékař v Ružomberku a zasazoval se ve věci slovensko - české vzájemnosti
- 1907 – 08 byl vězněn
- 28. října 1918 se ocitl v Praze a definitivně nastoupil politickou kariéru: stal se členem předsednictva Národního výboru československého a v první vládě ministrem zdravotnictví a pro správu Slovenska.
- v meziválečném období působil ještě jako ministr unifikací, školství a národní osvěty
- 1920 - 25 poslanec a 1925 – 39 senátor NS za agrární stranu, patřil k prohradnímu křídlu, zastával myšlenku čechoslovakismu
- 1923 - 1937 profesor sociálního lékařství na bratislavské univerzitě
- za druhé světové války ve vedení občanského odboje, během SNP spolupředseda SNR
- 1945 – 46 poslanec NS za Demokratickou stranu a zároveň ministr financí
- nedlouho před volbami 1946 založil Stranu slobody, která se udržela i po únoru 1948, k němuž se Šrobár postavil více než loajálně a až do své smrti byl v komunistické vládě ministrem pro sjednocení zákonů